Zakleté pírko

Další Troškovina mrzký úrovně splácávající náměty starých Českých pohádek do jednoho amatérskýho pytle. Opět příšerný herci, každej debil co se mihne v nějaký televizní šou je hned adeptem na Troškovýho herce a obzvlášť u Pavláska, kterýho mám jinak rád, je fakt hrozně vidět, že jediný co umí, je dělat ze sebe debila, ale to, pokud pominu Troškovy filmy, na herce fakt nestačí. Navíc mě poměrně překvapilo, že hlavní herečeka nejenom, že se nedokázala skutečně rozbrečet, ale ani to nedokázala věrohodně předstírat, přitom mně by stačil už jen fakt, že hraju v něčem takovým, zaručeně rozbrečet. Prostě plytký, amatérský a na hovno. (11.04.2020)

Ne všechno v téhle pohádce funguje (viz některé nelogicke zapletky - třeba nechápu proč nejprve čarodějnic Vitka začaruje a pak zas ho kouzla sama zbavi), něco je dokonce mírně trapné (postavy sester), ale pohádka má i své určitě klady. Zejména jde o krásnou hudbu, i když ta spolu s milymi lidovymi písničkami a krásnou jihočeské krajinou krajinou už u Trošky vlastně ani nepřekvapí. Co mě naopak překvapilo, a to veskrze mile, je Lukáš Pavlasek v roli vodnika. (31.12.2019)

Troškovi se podařil husarský kousek. Převést klasické literární pohádky na filmové plátno. Výsledek je bohužel děsný. Spousta fanatickýh knihomolů sice bude prskat vzteky nad faktem, že ne za všechny špatné převody kniha/film mohou režiséři s filmovým štábem a že viníkem je také mnohdy samotná předloha, ale tato pohádka to ukazuje v celé své nahotě. Ono totiž hrozně hezky zní, když jste od maminek před spaním slýchávali to typicky pohádkové: "Devatero lesů a devatero hor jsem přešla, devatero řek překročila, abych tebe, svého milého já našla." Jakmile to ale slyšíte a vidíte vyřknout filmovou postavu, zní to hrozně debilně. A i ten děj tolik typický pro ty  knižní pohádky: Daenerys Targaryen kráčí světem, potká vodníka, skamarádí se, přijdou do království, kde mají nemocného syna, který potřebuje léčivou vodu, tak Daenerys najde v lese pramen, vodník ho očaruje, dají princi napít a ten je vyléčený a jdou dál... A daleko víc takových scén. Při téměř každém dialogu a každé "neakční" akci jsem cítil tu atmosféru knížek. Ale na plátně je výsledek šíleně unylý a senilní. A vy si zpětně uvědomíte, že senilní je i ta kniha, jen to holt přes to psané slovo tak nebije do očí (uší), protože vaše fantazie si ten výsledek, který čtete, nebo slyšíte, přebere k obrazu svému a chyby prostě ignoruje, nebo úplně vypouští. A ne, že ne. Dalším problémem je obsazení Lukáše Pavláska. Jeho neherectví by tolik nevadilo, kdyby se jednalo o nějakou moderně pojatou pohádku. Takhle on říká moderní hlášky, jako třeba: "Doma mi říkají tydýt". Nebo: "Serdel to zní jako prd..." a do toho starobní: "Koupila jsem si na trhu prstýnek. Dala jsem za něj zlatých peněz pět." Prostě bizár. V kině jsem trpěl, což podtrhovala nudou se vrtící dcera a taky dvě holky, co za náma v poloprázném kině asi v půlce filmu prohodily: "Baví tě to?." "Hmmm, moc ne..." Byl jsem rozhodnutý tomu fláknout nekompromisní odpad, ale nakonec se mi to rozleželo v hlavě a je fakt, že se Troška alespoň pokusil to uchopit jinak, než je zvykem a snaha se cení, ale příště prosím, pane Troško, raději toho hyperaktivního čertíka, kterej je sice malej a šikovnej (a otravnej), ale aspoň akčnější. (20.06.2021)

Ne, tohle opravdu ne. Podepisuju tvrzení, že „je tu všechno špatně“. Iritoval mě nepochopitelně šroubovaný jazyk na začátku, nepřirozený platinový přeliv věčně hopsající Aninky, postsynchrony, ale hlavně totální nedostatek nápadů (tohle všechno jsme už u Zdendy viděli v x variacích), roztahanost a křečovitý humor. Tohle že má zaujmout děti? (21.06.2021)

Troška přistupuje k příběhu barevně a melancholicky, dojem z pohádky je solidní. Bohužel taky trochu sterilně, což se projevuje i na hlavních postavách. Jeho neochota trochu přidat na dramatičnosti tady vysloveně škodí (např. střet s čarodějnicemi) a tak i finále je neslané, nemastné. Nejvíce se podařily nevlastní sestry. Kdyby v příběhu využil více "Popelku", tak to mohlo být lepší. (31.12.2020)