Poslední relikvie

Můj teprve třetí estonský film. Doporučuji si přečíst na dabingforu pozadí vzniku české verze, k níž písničky moc pěkně nazpíval Karel Černoch (z dabérů jsem poznal jen Schánilce a Fišera). A k filmu: Je to dost spletitý příběh, s mnoha dobrodružnými prvky charakteristickými především pro padesátkové a šedesátkové historické francouzské filmy. Což také znamená, že se tam toho děje hrozně moc, a pomalu to utíká. Za srdce mě to nevzalo, jak píše i kolega, to znovuzrození bylo nějak podivné. Ingrīda Andriņa je moc půvabná (a ukáže obě bradavky). (02.06.2018)

Úsměvně naivní, ale milý romanticko-dobrodružný příběh s bohatýrským rukopisem a nádhernou Ingrinou Andrinou, která dokonce podstoupila až nesovětsky odvážnou scénu. :D Film je pochopitelně poplatný režimu, takž se divák dočká otevřených útoků na církev a boje obyčejného lidu proti tyranii mocných, ale v konceptu v jakém je snímek pojat podobné věci neurazí, protože tolik nebijí do očí. Příjemné pokoukání. 70% (16.10.2012)

Film bych považoval za velmi cenný hlavně v historickém kontextu. Na některé slabé momenty příběhu (zvláště zmrtvýchvstání hlavního hrdiny) bych pohlížel shovívavě. Je to především estonský film a sovětským schvalovačům se asi taková proticírkevní agitka líbila natolik, že v ní i nechali na tu dobu neuvěřitelně odvážnou erotickou scénu. Je samozřejmě s podivem, že po přeplavání řeky si potřebovala usušit šaty pouze hlavní hrdinka, nikoliv už její partner. Velmi se také povedla ústřední píseň - v českém podání Karla Černocha obzvlášť. Představitelka hlavní role - oči jsem na ní jako kluk v kině mohl nechat. Akorát mi není jasné, jestli ten klášter na obzoru pár set metrů za tím kamenným křížem je nebo není kulisa. Asi ano..... (13.05.2017)

Milé děti, v sedmdesátých letech existovalo v Praze na Václaváku kino Hvězda a to se od spousty ostatních lišilo tím, že bylo takzvaně "nepřetržité" - tj. zaplatili jste obvyklou cenu lístku (něco mezi 5-10 Kčs) a pustili Vás do sálu kdykoli a odejít jste mohli také kdykoli - když jste dorazili na film uprostřed, tak jste holt počkali na konec, pak byla 5 min přestávka a film pustili znovu od začátku - a tak to fungovalo tuším denně od 10h dopoledne do 18h večer. Dneska by to asi byl hlavní stan bezdomovců, ale tehdy se nepamatuji, že by se tam podobné typy vyskytovali - většinou spíš děti za školou a dvojičky puberťáků. No a tam jsem jednou (pravděpodobně taky za školou) asi 3 a půkrát shlédla výše uvedený film. První "ruský" film bez tanků v mém životě a navrch ta romantika! (01.11.2013)

No ty hudební sekvence si mohli nechat od cesty. Za ty jde dvacítka dolů. Ale jinak, co si pamatuji, ta se to líbilo mně i všem mým známým. To víte, klučiska, to bylo něco pro nás. Dobrodružství, rvačky, zajetí, útěky, no neberte to, když je vám dvanáct a na ženské ještě nemyslíte. Nu, nyní jsem se podíval po letech zase a musím říci, že to nic na svém kouzlu neztratilo. Takže za sedmdesát. *** A PŮL (13.05.2019)