Reklama

Reklama

Dopisy mrtvého

  • Česko Dopisy mrtvého muže (více)

Hollywoodsky nepřikrášlený obraz Země po nukleární katastrofě nabízí slavné ruské sci-fi natočené nejbližším spolupracovníkem Andreje Tarkovského. Povrch planety je zcela neobyvatelný a zpustošený, v lépe či hůře vybavených krytech živoří zbytky populace, zatímco armádní vedení stále vydává příkazy jednotkám v podzemních pevnostech a obrněných transportérech. Lidé umírají po tisících na následky ozáření a strádání a ti přeživší ztrácejí ve jménu přežití jakoukoli morálku. Hlavní hrdina, vědec Larsen, obětuje svou šanci na záchranu ve prospěch skupinky dětí, které lékař z hlavního krytu neuznal za hodné záchrany. Po smrti starého muže přebírá psaní jeho deníku nejstarší dítě a celá dětská skupina se vydává zničenou krajinou hledat nový život. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (71)

Kalidor_ 

všechny recenze uživatele

Můj druhý film od režiséra Lopušanského. Smekám před vizualizací postapokalyptické budoucnosti, je to asi nejdepresivnější a nejpůsobivější zobrazení co jsem viděl (a že už koukám na filmy s touhle tématikou dlouho). Něco tyto filmy mají společného - jsou velice zvláštní a zaryjí se vám hluboko do duše. Chtěl jsem dát zasloužené 4*, ale závěrečná scéna mě naprosto dostala, a to i po hudební stránce. ()

Rocky62 

všechny recenze uživatele

Lopušanskij si po celých 88 minut pohrává s výtvarnou stylizací a nechává vyniknout ponurým barvám od sépiové přes skličující šeď. Bohužel pod depresivní atmosférou, složenou z kompletně zruinovaného světa, tísnivého vizuálu a bezútěšné hudby zaniká samotný příběh. Poeticko-filozofické dialogy jako podnět k přemýšlení o jaderné hrozbě bohužel nefungují. V roli ukolébavky by však obstály na výbornou. Režisérův pohled na postapokalyptické prostředí má zajisté v sobě něco cosi hlubokého, lež těžko rozluštitelného. Za vcelku zajímavou náhodu lze považovat fakt, že ve stejné zemi i době, kdy se film natáčel, došlo k černobylské katastrofě. I z tohoto důvodu si myslím, že prostor v tomto filmu měl být obsazen fakty, než jakousi poetikou, která v souvislosti s tématem představuje pro mě jasný kontrast toho, co jsem očekával. Vyšší umělecká úroveň pro pochopení tohoto díla je bezpochyby nezbytná, z čehož usuzuji, že jsem duševní kripl. 10% ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

Tradičně vysoká a objevná úroveň ruské fantastiky (sci-fi) je průlomovým objevem. Skutečnost, že na exulantovo (Tarkovského) dílo se podařilo navázat tímto strhujícím způsobem z mimoskevských ateliérů (LENFILM) a že se na plátně objevují tváře vesměs zcela neznámých a přitom výborných petrohradských herců, zaujme ještě víc. Gorbačevova pěrestrojka, která tehdy nabírala dech, v mnohém připomínala starší chruščevovské "ottěpel´". Dobové vystupňování zbrojení (nedávno bylo připomenuto ruské sestřelení jihokorejského civilního letadla nad Kurilskými ostrovy; od tohoto data uplynulo třicet let) podmalovala motivaci autorů scénáře. Původní verze byla výrazně delší, zahrnovala řadu epizod a děj "košatěla". Vliv Tarkovského poetiky jsem cítil (snad přesně) zejména v druhé gradující části MRTVÉHO. Cudnost a oproštěnost vytvořené filmové řeči je pozoruhodná a v ruských poměrech spíše výjimečná než typická. Je nutné upozornit, že - jak je u Strugackých zvykem - děj se odehrává ne v Rusku, ale na Západě v blíže necharakterizované budoucnosti. Zdá-li se toto dílo někomu rozvleklým, stojí za to připomenout festivalová ocenění, která získal: Velkou cenu a cenu FIPRESCI na mezinárodním festivalu v Mannheimu (1986); hlavní cenu na festivalu ve Varně; cenu federace francouzských filmových klubů na festivalu v Cannes; státní cenu RSFSR bratrů Vasiljevových; cenu za režii na festivalu experimentálních filmů v Madridu; zvláštní cenu jury na festivalu v Tblisi (tato ocenění byla získána o rok později). Není náhodné, že MRTVÝ neuspěl v USA; od americké sci-fi se liší opravdu pronikavě. 88 minut strávených jeho sledováním není v žádném případě promrhaným časem. ()

noriaki 

všechny recenze uživatele

Svět sežehl požár jaderné války. Lidstvo bylo sraženo na úroveň, z níž se už možná nikdy nezvedne, ale stále přežívají ti, co si to odmítají přiznat. Jiní se ztratili ve vzpomínkách na lepší časy a dodávají si odvahu patetickými proslovy o humanismu. Další plánují odvrhnout hodnoty které katastrofálně selhaly, a plánují novou společnost. Nemilosrdnou, morálně pustou, ale silnou. Konstantin Lopušanskij natočil neradostnou vizi budoucnosti, jenž není lehká na sledování. Nejen kvůli depresivní atmosféře, ale i pro svébytné zpracování. Dokonce i polodukumentární Threads jsou v určitém ohledu mnohem filmovější. O její působivosti a myšlenkové hloubce ovšem nemůže být pochyb. ()

Pecival 

všechny recenze uživatele

Neskutečná filmová temnota s vynikajícím Rolanem Bykovem. Jak by vypadal svět po nukleární katastrofě si asi těžko lze představit, ale tato atmosféricky hutná sonda by to klidně mohla ukazovat poměrně reálně. Já osobně bych ocenil trochu větší tah na bránu, film nemá skoro příběh, ale vynahrazuje to absolutně geniální pochmurné zpracování laděné do temných odstínů. Na závěr, kdy se na chvíli rozzáří plátno bílou mě z toho zaboleli oči. Poctivých pět to asi úplně není, ale vzhledem k tomu že film stavím výše než vlákna, trochu přilepším. ()

Galerie (6)

Zajímavosti (5)

  • Kvôli silnému napätiu medzi Amerikou a Ruskom počas udalostí studenej vojny sa mnohí kritici domnievajú, že tento film je odpoveďou na americké filmy ako Vojnové hry (1983) a Deň po (1983), pričom chce predstaviť svoj pohľad na preteky v nukleárnom zbrojení. (Arsenal83)
  • Filmári si dali záležať na tom, aby svojim divákom neustále pripomínali, že to, čo vidia, sa nedeje v Sovietskom zväze. Aby to bolo zaistené, do pozadia bolo umiestnených množstvo zahraničných predmetov, ktoré určite okamžite upútali pozornosť súčasného diváka. Neexistuje tu jediný predmet s azbukou. Mnohé položky sú západným spotrebným tovarom, ktorý bol v 80. rokoch v Sovietskom zväze vzácny. Konkrétnymi príkladmi sú plechovky od piva a fľaša Jägermeistera na stole. Pušky tiež pripomínajú americkú výrobu. Vozidlá, vrtuľník boli tiež použité tak, aby šlo o stroje, ktoré Sovieti nepoužívali. (Arsenal83)
  • Film bol uvedený v sekcii Medzinárodný týždeň kritikov na filmovom festivale v Cannes v roku 1987. (Arsenal83)

Související novinky

XX. ročník Semináře ruských filmů

XX. ročník Semináře ruských filmů

08.11.2013

Jubilejní  20. ročník semináře ruských filmů se uskuteční v Hodoníně v kině Svět ve dnech 15. – 17. listopadu 2013. Hlavním tématem 20. ročníku se stala dvě výročí: před 85 lety začal vycházet román… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno