Největší dar

Naprostá katastrofa. Obsazení sice na české poměry hvězdné ale role snad nikomu nesedla. Bohové, především Radegast, vypadají spíše jako parodie na bohy. Obzvláště veliké zklamání byl Belzebub... Tu roli Dvořák buď nenáviděl nebo byla příšerně napsaná. Téhle hrozné šarádě dává korunu herečka hlavní role, která je od prvního pohledu nesympatická jak to jen jde. Jediná světlá výjimka byla Vesna. Herecké obsazení a výkony nejsou bohužel to nejhorší na tomto filmu. Suverénně nejhorší je scénář a příběh. Veškeré zvraty se dějí tak nesmyslně hloupě, že je z toho člověku zle. Postavy ví věci, které by vědět neměly, nechápu, proč Jaruška nesmí vědět, proč nikomu nemá dávat své náušnice, vážně má Belzebub dělat takové věci jen kvůli tomu, že ho Vesna škádlí? Bylo zde spousta zbytečných scén, kdy se třeba člověk dozvěděl, že malá holčička neumí říct "R". V jiných scénách jen potřebovali pravděpodobně autorky upozornit na to, že nemají rádi křesťanství, jinak scény nedávali žádný smysl. Celkově se jedná o příšernou a hloupou slátaninu, která zvládne zkazit večer. (01.09.2023)

Ve srovnání s Princem Mamánkem tato pohádka zaručeně vítězí. Po všech těch experimentech na pohádkové scéně, po všech pištících princeznách a čarodějnicích, po všech rádoby vtipných přisluhovačích, po všech negramotných králích a královnách, jsme se dočkali pěkné české pohádky, která dětem ukazuje jak to kdysi vypadalo. Jaké byly hodnoty, zvyky, bohové a různé další aspekty obyčejného venkovského života. Schválně tuto pohádku nadhodnocuji, protože se mi hodně líbila myšlenka. (26.03.2023)

Největší dar mi svou atmosférou a příběhem hodně připomínal televizní film Dvanáct měsíčků, přičemž první jmenovaný mě zaujal o maliličko více. Pohanští bohové a slovanská mytologie jsou bezpochyby atraktivním námětem, který byl však v případě Největšího daru uchopen (želbohu Radegastovi) průměrným způsobem. Film osloví nádhernými lokacemi Rožnova pod Radhoštěm a s ním spojeným valašským koloritem, nicméně to na druhou stranu sráží vykreslení jednotlivých postav bohů a lidí, které bylo místy spíše televizního ražení. Tak či onak film v kině rychle uteče a nenudí - a s výjimkou poslední písně zaujme i svým hudebním doprovodem. (10.12.2022)

Tématika slovanských bohů je v české pohádkové tvorbě naprosto neprobádaná. Látka tak představovala jistá úskalí. Morena (Zuzana Slavíková), zlá bohyně zimy, jednoho dne najde způsob, jak zamezit koloběhu ročních období. Aby po celý rok nepanoval jen sníh a mráz, vypraví se Vesna, bohyně jara, Živa, bohyně léta, a Oseň, bohyně podzimu, v lidském přestrojení do vesnice, kam se mezitím Morena se svým synem v přestrojení infiltrovali mezi místní obyvatele, kde se pokusí vše dát zase do pořádku. Námět je svěží. Ovšem výsledná realizace vyvolává tak nějak dvojí dojem. Na jedné straně má vizuální stránka mnohdy filmové cítění. Nemalou měrou ale prosakuje jistá forma laciného amatérismu. Kostýmy nejsou moc líbivé. No, jsou přímo otřesné. Sice vidíme, jak si tvůrci představují slovanské božstvo na čele s nejvyšším bohem Svarožicem (Boleslav Polívka), dostaví se i Radegast (Pavel Nový) a mnozí další, akorát herci v těchto rolích budí nechtěný smích. Buď jim kostýmy plandají pod nánosem tukových polštářů, nebo je výsledné namaskování natolik groteskně vyvedené, až to odvádí pozornost nežádoucím směrem. Vykreslení charakterů jednotlivých bohů je dost překotné. Nebyl moc čas se s tím detailně párat. A nadpozemský domov božstva představuje jakýsi palouk se statným stromem uprostřed, v jehož koruně trůní Svarožic a kolem stromu tančí skupinka víl. Triková stránka je hodně skromná a pár výsledných trikových expozic sotva někoho uzemní. Z herců nejvíce vyniká Zuzana Slavíková jako Morena, i když trochu přehrává, Petr Vančura v roli jejího syna Smrťáka a sympatická je i Sabina Rojková jako Vesna. Režijní duo Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková přišlo s látkou, která má v pohádkové tvorbě ojedinělé zastoupení. Realizační přednosti i slabiny se spolu bijí a režijně je to spíše průměr. Valašský kraj plný božstva tady dlouho nebyl, tak se děti i dospělí mohou s ním seznámit. A být i případně poučeni. 6/10 (01.04.2023)

Největší dar je přesně ten typ pohádky, která kdyby nevznikla, tak to absolutně ničemu vadit nebude, stěží se totiž hodí do televize, natož do kina. Od začátku je to jeden velký průšvih za druhým, ať už se to týká bizarních kostýmů, průměrných triků, trapného humoru či nudného, mizerně odvyprávěného příběhu. Přitom nápad s dávnými pohanskými bohy není vůbec špatný, herecky film rovněž není úplně k zahození, k mému velkému překvapení mě nejvíce zaujala svým přirozeným výkonem Sabina Rojková. Pochvalu si zaslouží i sympatické prostředí a příjemná atmosféra, ale to je tak asi všechno. Pohádka s největší pravděpodobností vyšumí do ztracena, a to i přes několik málo kladů, které i přes tu bídu dokáže nabídnout. 3/10. (18.11.2023)