Kdo mi jde po krku

Já bych asi i překousnul, že všichni chlapi jsou tu jelita a zadek jim musí zachraňovat ženský, ale co prostě nešlo přejít, byla dvojice hitmanů, která se snažila squadru správňáků zlikvidovat. Copak o to, Gillen a Hoult byli ucházející a kdyby jim scénář předepsal nějaké smysluplné chování, mohl z nich být povedený páreček zabijáků. Jenže tihle dva "profíci" tu vyváděli neskutečné věci, které člověka donutí jen nevěřícně vrtět hlavou. Vrcholem je scéna za stromem, u které jsem se regulérně smál. Na druhou stranu jsou tihle dva jeden z aspektů, kvůli kterým se dalo na film v pohodě dívat. Těmi dalšími jsou slušné tempo a záběry požáru. Co se Angeliny týče, tak to už je jen kostra potažená kůží a po té holce z 60 sekund už se nadobro slehla zem. Ale když už nic, tak alespoň nevadila. Každopádně Sheridan ukazuje, že pero a papír jsou mu bližší, než režisérská stolička a laťku, kterou si nastavil s Wind River, nejspíš dlouho nepřeleze. 55% (18.05.2021)

Ono by vůbec nevadilo, že si chtěl tentokrát Taylor Sheridan natočit přímočarý a divácký survival bez hloubky a nějaký ambicích. Jen by to celé nesmělo být tak strašně pitomé a zejména veleprůměrně natočené. A celá survival část by nakonec nesměla trvat asi tak 20 minut. Kdo mi jde po krku je jedním z těch snímků, v němž se hodinu rádoby buduje napětí, aby se pak ta hlavní část, na kterou se divák těší, sfoukla v nejkratším možném čase. Sheridan pak navíc jako by zapomněl na své největší přednosti, budování atmosféry a práci s postavami, které jsou na celém snímků asi nejsmutnější.  Postavy jsou opravdu načrtnuté tím nejprostším způsobem, pouto mezi Angelinou a malým klukem tu prakticky neexistuje a místo děsivých vrahů tu máme dva neorganizované idioty, které bych si na odklizení nepohodlných lidí nenajal ani zadarmo. Nikdo tu nemá co hrát a někteří se filmem vyloženě pronudí. A diváka od absolutní nudy zachraňuje jen solidní tempo a krátká stopáž, díky níž tohle další sheridanovské rozčarování rychle uteče. S tímto materiálem a jmény mělo vzniknout něco víc než jednoduchý thriller, který uspěje max. v televizi ve večerním vysílacím čase. (16.05.2021)

Angelina po dlouhé době před kamerou a Sheridan po delší době za ní. Vznikl překvapivě nudný, nevýrazný a pitomý thriller z atraktivního prostředí s nezajímavými postavami a nijak se nestupňujícím příběhem. Sheridan úplně mimo, když si vzpomenu na vynikající Yellowstone i Wind River, nechápu jak mohl napsat a natočit film, který se tváří děsně temně a seriózně a přitom je hloupější než kdejaké béčko a občas jsem si říkal, že kdyby tam hrál Seagal, nijak by mě to nepřekvapilo. Kdo mi jde po krku technicky není špatný film a rozhodně nevypadá jako indie záležitost, ale je to průser pro všechny zúčastněné a i v sobotu odpoledne na Nově by si těžko hledal spokojeného diváka. (06.06.2021)

Co to proboha bylo?! Wind River je pecka a Yellowstone je můj nejoblíbenější seriál posledních let, takže mě trochu překvapilo, že se z Sheridanova survivalu s Angelinou vyklubala strašná pitomost, v níž má Angelina tak… pátou vedlejší roli? Prakticky všechny postavy se chovají jako po lobotomii, první hodinu se skoro nic neděje (rozhodně ne to, co člověk čeká od thrilleru s velkým požárem), a aby to trápení trvalo až do konce, vyústění příběhu absolutně nedává smysl. Kdo mi jde po krku je nesmírně bolestivý přešlap tvůrce, jehož bych ještě včera hájil do posledního dechu (Bez výčitek po Sheridanovi koneckonců přepsal Will Staples). Teď mám ale pocit, že přicházím o další hollywoodskou jistotu, protože svět tohle prázdné a často směšné hasičské PRko vážně nepotřeboval. (18.05.2021)

„Dobře mě teď poslouchej!!! Aby ses tady v té nelítostné divočině neztratil, tak pamatuj, že potok vede do řeky a řeka do města!“ povídá takhle pateticky umírající otec svému mozkově obzvláště nadanému synkovi. Načež je nájemně dobit, nelítostní zabijáci zmizí, a ten malý kokot skutečně peláší někam do hloubi lesa hledat potok, když se předtím nacházel padesát metrů od asfaltky, kde každou chvíli projelo nějaké auto a odkud asi tak před patnácti minutami ta genitální rodinka sjela. Tak přesně takhle to dopadá, když začne být dříve nadaný značkový Krejčí nenasytný, zaprodá se povrchnímu kokotporátu se specializací na masovou výrobu debilů a začne pásově šít horkou jehlou turecké kundy z Boženky. Výsledkem je nenápaditý, sterilní až přiblblý čtyřpruhový Addydas, ze kterého by se pamětník poblil i v devadesátých letech, dohnaný do naprosté makabrozity exhumací vskutku děsivé prkenné anorektické mršiny krev a botox, jejíž stáří už se dá po všech těch chemicko chirurgických vylepšeních datovat snad jen radiokarbonovou metodou. A to do role, v hnusném šovinistickém světě sebevědomě ukotvené, krutohusté hasičky se šablonovitě klišovitým traumátkem, kterou by ovšem s takovou konstitucí po těch dvou pádech z deseti metrů na záda neposkládal ani profesionální puzzlista a i Malíček by ji urval hlavu hned první zženštilou vypalovačkou. No a Zombilínu nám tu navíc skvostně doplňuje, v rámci povinných diverzitních kvót rasistické diskriminace Hispánců a Asiatů, opravdu přenádherná a až hamletovsky hrající čokokrasavice, která na filmovou manželku fešáckého sympaťáka Berntála doskočila snad jen proto, že je dozajista vysokou komisařkou BLM pro pohrdání zkurvenými bílými xenofoby. Ale zase to má jakože úplně pěknou přírodu, mocynki chitré cytátki, kulantně v tom hoří a naprosto skvěle jsem si u toho retardovaně ocumlal palec. Tudíž tomu napálím plnotučné čtyři jako někteří vkusní a sofistikovaní kolegové v této nově hnusné a uživatelsky nepřátelské reklamní platformě! Tedy až jednou taky začnu s mongoloidním hýkáním bublavě srkat jogurt přes rozštěp. (16.05.2021)