Sedmá pečeť

Život je prestávka medzi ničím, počas ktorej hráme všetci partičku šachu so smrťou. Len na nás záleží ako dlho bude trvať a ako naložíme s časom, ktorý si pre seba dokážeme „vyhrať“. Siedma pečať je vo veľa aspektoch unikátny film. Najmä je to však alegória na nikdy nekončiacu ľudskú komédiu o hľadaní zmyslu života a smrti, viery a ateizmu, Boha a Diabla, zasadená do časov keď nikto nevedel, kedy si poň pán čierna smrť príde. Najlepšie scény sú všetky so Sydowom a jeho filmovým sluhom. Najmä postava rytiera zmietajúca sa v základných filozofickoexistenčných otázkach a jej rozhovory so Smrťou ako aj pragmatické životné názory sluhu stoja za zamyslenie. 10/10 (26.08.2005)

Neviem, co si mam o tomto filme mysliet. Na jednej strane kvalitne natoceny snimok so zaujimavymi myslienkami, na druhej strane na moj vkus prilis nudny a zdlhavy aj napriek tomu, ze trva iba 95 minut. Precital som si komentare inych uzivatelov a asi sa najviac ztotoznujem s komentarom uzivatelky Galadriel... 21.03.2010 _______ Gunnar Björnstrand - (Jöns) +++ Bengt Ekerot - (Smrt) +++ Nils Poppe - (Jof / Joseph) +++ Max von Sydow - (Antonius Block) +++ Bibi Anderson - (Mia / Mary - Jofova manželka) +++ Hudba: Erik Nordgren +++ (21.03.2010)

Nádherné vykreslenie náboženskej metafory spájajúcej dva základné živly - dobro a zlo a zároveň láska a nenávisť s tým súvisiaca. Smrť - nevyspytateľná a neľútostná, život čoby dar, ktorý nemôžeme premrhať, pominuteľné okamihy šťastia, večná nádej a sila ducha konfrontovaná s posadnutosťou a mylným chápaním ,,vyššej moci". Stredoveké pohľady, túžby ľudí zaradiť sa po smrti na miesto, ktoré im mnohokrát nepatrí, jednoduchosť života odkázaná na prirodzené zákony prírody.... toľko myšlienok, obrazov a poetiky. Bergman bol iba človek?! (19.03.2010)

Krásné paralely a kontrasty. Drsnou atmosféru stedověkého mučení vystřídá rodinná idylka v trávě s dítětem. Bergman nabízí obrazy, které nemusí být líbivé, ale jsou pravdivě mrazivé. Velikou slabinou byl formátu obrazu, doufám, že se mi podaří vidělat v nezkreslené podobě. Spolu s Údolím včel nejlepší středověký film, který jsem viděla. (01.10.2014)

Det Sjunde inseglet zapadá do Bergmanovi meditační tvorby a přesně tak i vypadá. Přestože to není film jednoduchý na zhlédnutí, které jedno samo o sobě není dostačující, jedná se o vrcholové dílo světové kinematografie. Ke škodě je mu jen, že obsahuje pár slepých míst, kde částečně nudí, která jsou jen na úkor děje a neslouží filmu jako výrazný atribut posouvající děj dále nebo jej alespoň obohacující. Oproti tomu však figurují i velice silné scény, které svou řemeslnou dokonalostí vyrážejí divákovi dech. Ingmar Bergman svým filmem demonstruje, že i zdánlivě jednoduché pasáže snímku mohou obsahovat prvky nutné pro příběh a zároveň dát divákovi nějaké zajímavé poučení. Kromě skvělé kamery a režie, která k Bergmanovi prostě patří, bych se ještě rád zmínil k hereckým výkonům ústředních postav (tedy spíše těch, které mě zaujaly). Bengt Ekerot jako Smrt odvedl opravdu skvělou práci, hraje přirozeně a přestože fascinuje jde z něj i respekt a divák může pociťovat i chvilkové návaly nenávisti k této postavě. Max von Sydow je skvělý herec, což nám dokazuje v každém svém filmu, kdyby jím nebyl, jistě by se nemohl stát Bergmanovým dvorním hercem. Ani v Det Sjunde inseglet tomu není jinak, jeho výkon je stabilní a pokud na pár místech zaváhá, není mu to třeba vyčítat, neboť chvilkový výpadek je většinou zdařile zamaskován. 4* dávám jen proto, že několik scén bylo opravdu ''mimo''. (14.04.2006)