Sedmá pečeť

Legendární šachová partie mezi smutným rytířem (mladý Max von Sydow) a Smrťákem (děsivý Bengt Ekerot), tvoří od prvních záběrů magickou podívanou. Nádherné a vzrušující vyznaní životu, lásce i smrti nestárne ani po tolika letech a stále vyznívá velmi současně. Film nabízí i nebývale realistickou prohlídku středověku, kde na vás čekají dívky posedlé ďáblem, mor a mrtvoly. Na rozdíl od pozdějších Bergmanových snímků není Sedmá pečeť jen trýznivě intelektuální depresí, ale působí hravě a svobodně. (01.08.2009)

Schválně jsem si pročetl mnoho zdejších komentářů, abych zjistil, kde se skrývá ona proklamovaná genialita, jenže těch pár, kteří se o to pokusili, s ničím objevným nepřišli a ti ostatní jen mlžili. Za sebe můžu říct, že jsem si velkolepou partii se smrtí představoval úplně jinak. Moje první setkání s Bergmanem tak bylo hodně utahané a podobalo se tomu prvnímu s Tarkovskijm, jenže u něho jsem jistou působivost zaznamenal a těšil se na jeho další snímky. To Bergmanův divadelní styl mě moc neoslovil. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to bude Smrtka, Jons a samozřejmě pochod mučedníků, jediná skutečně silná pasáž filmu. (31.05.2012)

Filosofické a na myšlenkovou potravu velmi výživné, překvapivě ne tak depresivní (dokonce i chvílemi úsměvné až černohumorné, když pominu slabší postavu kováře) vyprávění ze středověku, jehož hlavním tématem je víra v Boha a Smrt. A její představitel snad ani nemohl být lépe vybrán, Ekerot byl ve své roli více než stylový. A ostatně…Každý z nás hraje svoje soukromé šachy se Smrtí a nikdo neví, která partie bude jeho poslední. A to je krásná myšlenka. A vůbec všechny scény s hlavním hrdinou a jeho protivníkem byly výborné. Škoda, že jich tam nebylo víc. Celkově to vidím na solidní 4*. „Napadá mě, že bych potřeboval hospodyni. Umíš vařit? Jsem sice ženatý, ale chovám naději, že moje žena umřela…takže potřebuju hospodyni.“ (07.06.2013)

Na tomto filmu jsme byli se školou a mnohým spolužačkám se o něm ještě v noci zdálo! Myšlenka personifikované smrti hrající šachy s rytířem je skutečně jedinečná...Film odvážný jako každý od I. Bergmana..Na samém začátku efektní citát z Bible (Zjevení S. Jana, kap. 8., verš 1.). Film, co není jen konsumní, má mnoho vnitřních rovin, které mnohdy člověk pochopí až po několikátém zhlédnutí. Jistě má co řící i dnes! Chybička: Zhruba ve 25. minutě filmu se Antonius Block sklání před kaplí k dívce nařčené z čarodějnictví. Můžeme si všimnout, že herečka je vyholená v podpaží, což ve středověku určitě ženy nedělaly... (06.12.2006)

Po letmém překouknutí obrázků jsem si nejdříve myslel, že půjde o více temnější a více v tomto světě se neodehrávající příběh. Cožpak o to, ono to pak nakonec vyzněním temné je docela dost, ale spíše jsem očekával zachmuřené prostředí nějakého hradu i přesto, že se nejedná o horor. Ale i tak mě Sedmá pečeť opravdu pohltila. Jsem rovněž nadšen z prostředí a doby. Vrcholný středověk, žádní králové, žádní vojevůdci, žádné hrdinské bitvy, jen mor, smrt, dogma a šachy. Takové pojetí se opravdu dnes ve filmu nevidí příliš často. Ale výtku mám. Scény se Smrtí jsou natolik působivé a zjev Bengta Ekerota v kápi tak jedinečný, že ve chvíli, kdy se na plátně (či obrazovce) nevyskytuje ( a že těch chvil je obzvláště v počátku docela dost), zbytek (až tedy na majestátní vpád sboru do vesnice zpívajícího "Dies Irae") působí daleko méně úchvatným dojmem a celkově to pro mě pak nevyzní na plný počet. (19.05.2006)