Kde je moje tělo?

Kde je moje tělo? je hodně osobní projekt, je to z něj cítit každým coulem a ačkoliv pro mě je Klaus ještě o level výše, oproti zbytečným disney/pixarovkám je to klenot, který si toho Oscara zasloužil mnohem více. Každopádně se v tomto případě ukazuje síla Netflixu, jež dokáže film přinést do obýváků mnohem širšího publika, jelikož by zrovna ten francouzský kousek bez předražené marketingové kampaně snadno zapadl..8/10 (23.02.2020)

Kdy naposledy jste si pořádně prohlédli své ruce a zamysleli se nad tím, jak jsou pro vás nezbytné? Kdy naposledy jste za ně pocítili vděčnost? Ať už chcete použít zapalovač, zazvonit na sousedku, pohladit někoho po tváří, odemknout si dveře, utřít si slzy... potřebujete ruce. Po tomto filmu nebudete pár dní vnímat nic jiného. A proto J'ai perdu mon corps patří mezi tu malou hrstku nenápadných filmů, za které jsem vděčná. Není totiž předvídatelný... je netradičně pohlcující. Prolínají se tu dvě provázané příběhové linie : jedna je roztomilá, něžná a dojemná, druhá zas syrová až hororová. Jsou doprovázeny fantasticky uhrančivou a zádumčivou hudbou Dana Levyho. Dohromady to pak celé tvoří jedno velké nezapomenutelné "must see" dílo. (06.02.2020)

Po celkem dlouhý době mi zkřížil cestu "nepohádkovej" animák. A pecka! Lehce psychadelická záležitos, díky sólo příběhu ufiknutý ruky, která se snaží dostat za svým páničkem :o), jo zní to skutečně hodně divně, ale zapadlo to tam. Příběh je to taky moc zajímavej, o jednom looserovi, kterej to nemá v životě lehký. Co má hodně velkou sílu, tak je hudba, která tomu dodává fakt velkou psychadélii. No a animace, to už je jen třešnička na dortu. Povedlo se a sem rád, že se ke mně takovejhle film dostal... (05.01.2020)

Bizarné, smutné, magické, romantické. S peknou hudbou. Zaujalo to asi od desiatej minúty a potom som bol stále zvedavší, kam to bude smerovať a kedy a ako sa tie línie stretnú. Či sa vôbec stretli, alebo či stratená ruka našla svoju stratenú existenciu, to doposiaľ neviem. Napriek tomu tento citlivý a smutný prípad stojí za zamyslenie, či už na niečo konkrétne (okrem pár myšlienok a jedného ponaučenia) prídete, alebo nie. (21.09.2022)

Čirá nádhera, pohlcující, omamné, fyzické a krásné. Úchvatně intenzivní taktilní film, který pro mladého člověka může být stěžejním iniciačním zážitkem a staršímu navrátí víru ve film a připomene sílu tohoto média. Je to setkání s úctyhodným talentem, který předkládá zcela originální vizi, která je ale současně do nejmenšího detailu promyšlená a vycizelovaná, aniž by při tom ztratila cokoli z bezprostředního kouzla syrové kreativity. Film, po kterém se člověk chce hned přenést ze sálu do dřevěného iglů na střeše a nechat to v sobě všechno ještě dlouze doznít a nechat si ty výjevy zalézt pod kůži. Téhle sugestivní odysei napříč krásnými i nelítostnými zákoutími jednoho města i celého života nikdy nedojdou nápady a divák tu nikdy nemá navrch. Naopak, nejen že je tohle úchvatně nepředvídatelný příběh prodchnutý melancholií i humanismem a krásou stranou obvyklých klišé, ale navíc je tu celou dobu divák nekompromisně vlečený spirálou osobité vize, které se může jen poddat a žasnout nad ní. (19.05.2019)