Bez střechy a bez zákona

LEATHERFAC to řekl za mě. Artovka i mého mládí. Tenkrát za 5 hvězd, nyní (a to ze slušnosti) jen za tři. K příběhu už jen dodávám: jiný kontinent, trochu jiná doba, ale úplně stejný zbytečný život a zbytečná smrt jako v případě Christophera - "Alexandra Supertrampa". Škoda, že se tihle dva rozervaní mládežníci minuli v prostoru i v čase. Určitě by si rozuměli. Ona by do vztahu přinesla pragmatickou sexualitu, on by dodal prachy (místo, aby je rozdal na nějakou neadresnou charitu) a ona by ho učila, jak je s živočišnou poživačností rozfofrovat. Mrznout při spaní pod širákem by vyráželi jen na víkendy (při dobré předpovědi počasí). Ale hlavně - založili by spolu rodinu. Neboť na „svobodě“ dobrovolné samoty a zbytečné smrti není nic povznášejícího. A ani obdivuhodného. Jakkoli i mě to v mládí připadalo cool a hrozně art. (06.05.2013)

Pre človeka je cudzí človek odpad... nič sa nedá robiť, je to proste tak a platí to špeciálne v prípadoch spoločensky neprijateľných živlov. Pozerať sa na film je niečo iné, ako si to s hlavnou postavou vymeniť a možno sa budete pri sledovaní Tuláčky aj hanbiť, že jednoducho aj keby ste chceli, tak nakoniec bezdomovcovi v reáli okrem hodenia dvadsaťcentovky nepomôžete. Horšie je to už v prípadoch, kedy sa mladá žena spolieha na podobné živly ako je ona sama. Varda však nemoralizuje, tuláčka má rada slobodu, trávu a pracuje len keď sa jej chce. No a sympatická vám byť skutočne nemusí. Nakoniec si teda zoberiete z filmu presne to, čo chcete vy sami... pohnúť by s vami ale mohol. (28.07.2019)

Uzená je hlavní hrdinka pěkně, ale zase se to táhne jako smrad, což je pro tyhle sociální dramata už norma. Nevyčítám filmu, že Mona je minimálně stejná kráva jako Iva z Odvážných palců a fandit jí nejde ani za mák, ale vadí mi, že už od začátku snímku víme, že nakonec umrzne v příkopu. A na těhle filmech mě právě baví sledovat, do jak hlubokých sraček se ještě jejich postavy mohou dostat, a ne celý film čekat, až ta špína konečně zdechne. (20.04.2013)

Ač se mé sympatie k Moně rovnaly sympatiím k pohlavní chorobě, její sebedestruktivní cestu rovnou do hlíny, jsem si užíval v plné parádě. Parádní pocitovka, která hraje plnou parou na smysly diváka a mnohdy pěkně nechutně. Puch vycházející z naší slaboduché krasotinky (její chování dokáže ospravedlnit pouze pravděpodobná přítomnost psych. poruchy), na diváka přímo sálá z obrazovky. Vardová i v době bez třiDé (ptákovinek) zvládla to, co většina 3D blbostí současnosti nedokáže. Diváka vcucnout, aby se stal součástí vyprávěného. A u mě boduje hlavně tím, že pozorujícího diváka nenutí ke kladnému postoji k hlavní hrdince. Žádný patos, nulový sentiment, jen odměřený postoj a to mi v tomto případě strašlivě vyhovuje. Nesnáším, když mi ve filmech o amorálních postavách někdo předhazuje, že vlastně má "dobré srdce" a měl bych onu postavu litovat. Vardová jen ukazuje cestu lidského parazita k jedinému možnému konci a jelikož nepodceňuje diváka, tak onu (pro většinu tvůrců) silnou "pointu" odhalila hned na počátku. Silné čtyři ... k plnému hodnocení bych potřeboval opakovanou projekci a tou si nejsem úplně jistý. 85% (16.08.2014)

Musím říci, že jsem první části filmu moc nerozumněl, teda spíš jsem přesně nevěděl, o čem ta holka přemýšlí, a proč to panoptikum kolem ní, a jak je to vyprávěno. Ale se scénou, kdy se setká s o pár let starší ženou, se ten příběh stane najednou pro mě vjemově dotknutelným. Nevím jestli jsem té holce pak rozumněl víc, ale začal jsem to s ní prožívat, a těm ostatním postavám jsem rozumněl. Od tohohle momentu jsem měl pocit, že se ve vyprávění filmu něco změnilo, ale jenom tak nepartně, nepostřehnutelně, nepojmenovatelně. No... PS: druhá půlka je delší. :-) (08.01.2010)