Strašáci

Další doklad toho, jak byla léta sedmdesátá drsnou to v kinematografii dobou. A jak kvalitní! Přerod Dustina Hoffmana z intelektuálského měšťáka v chladně kalkulující mašinu na zabíjení, pod tlakem extrémních okolností, je prostě dokonalý. Stejně tak Peckinpahova provokativní, občas až voyeurská režie. (16.01.2007)

Škoda pomalejšího začátku, jinak by to bylo za plný počet. Závěrečná půlhodinka je dokonale vygradovaná a svým deprimujícím účinkem velmi pozoruhodná. Straw Dogs jsou jedním z nejreprezentativnějších snímků typu vidlákov v akci a spolu s Vysvobozením posloužili jako základní kameny pro hororový subžánr hixploitation. Už jenom za to je musím mít rád. (03.09.2008)

Divákovi sa možno veriť nechce, ako seriózne a vážne začínal hororový subžáner hixploitation. Straw Dogs je spolu so spriazneným Vyslobodením Johna Boormana poriadnym kusom žilnatej filmárčiny s kvalitnou atmosférou, brilantným technickým spracovaním, neobyčajne uvedomelou réžiou a silnými hereckými výkonmi v čele s pôvabnou Susan George (chodiacou výlučne bez podprsenky). Tento film iskrí ako bláznivý. S odstupom desaťročí je čudné stavať túto v podstate až drámu (s pár trilerovými scénami) po bok Pach krvi, ale je to tak každopádne správne, oba (veľmi rozdielne) tituly spadajú do hixploitation. Remake z r. 2011 je celkom fajn. (08.12.2007)

Je mezi nimi čtyřicet let, přesto je hloupé házet na remake Peckinpahova originálu špínu. Obě verze spojuje dostatečně intenzivní scéna znásilnění, která se dočkala velkého odsouzení ze strany feministických a jiných organizací. U novější verze mi přitom přijde přirozenější a lépe vybudovaná/vygradovaná. Nejsem odpůrce remaků, Susan George není o moc lepší než Kate Bosworth, proto vlažné přijetí novinky z roku 2011 příliš nechápu. Zvlášť, když je Lurieho verze výrazně šťavnatější.. Hoffman pochopitelně skvělý. (31.01.2012)

Od pozvolného a lehce nudného (avšak nutného) začátku, kdy Dustin coby neschopný intelektuál přehlíží řadu věcí v zájmu klidu ač by je měl řešit, se film pozvolna rozjíždí k neskutečně brutálnímu závěru. Prakticky již od znásilnění Dustinovy manželky se film láme z psychologického dramatu v drsný thriller, kde jde o život. Při obraně farmy Dustin sáhne kamsi dovnitř, kde každý máme ukryté dávné zvíře a prapůvodní pudy. Z intelektuála se rázem přerodí v chladně a rozhodně myslícího obránce domu. Postaví se s naprostou rozvahou silné přesile rozběsněných vesničanů. Zkrátka mazec, nutno vidět. Dodnes si vybavuji tichého Dustina jak stojí v patře u okna a pozoruje jako šelma v noční mlze kolem domu jezdícího krysaře na kole, jak neustále houká klaksonem a přiblble se směje... (27.07.2011)