Útěk

Tak konečně jsem se dočkal. Po 6ti filmech Sama Peckinpaha jsem našel vše, co jsem hledal. Dokonce jsem přijal i jeho "ženy" a byl nadmíru spokojen. Na jeho trademarky jako krev, zpomalené/zastavené obrazy a především zmíněné "ženy" jsem si už dokázal zvyknout a užít je naplno. Určitě tomu pomohl drsný Steve McQueen v jedné ze svých nejlepších rolí a nádherná Ali MacGrawe (její přeměna z obrýlené studentky Jennifer z Love Story do Carol je úžasná) v roli jeho ženy. Přesto je Útěk v mnohém dost chladný a bolestivý ve svých detailech, ale jako celek působí skvěle. Možná jen ten konec je takový...překvapivý. (06.02.2011)

Prvých približne 30 minút sa nesie vo veľmi dobrom svetle a celkovo si zaslúžia len pochvalu. Už však pri scéne prepadnutia banky sa ukazuje, že Peckinpah réžiu vlastne vôbec nezvláda alebo prinajmenšom poriadne nepozná scenár. Všetku akciu obaluje do síce veľmi dynamického strihu, no výsledkom je však akýsi neprehľadný chaos. Dosť nevyužitý mi prišiel aj Al Lettieri so svojim nespochybniteľným záporáckym potenciálom. Od režiséra som zatiaľ videl len výbornú Divokú bandu, takže i porovnávať môžem len s ňou. No a v tom prípade som čakal omnoho lepší výsledok. (01.02.2009)

Takřka psychologická studie jednoho zajímavého manželského vztahu - krásně smutná Carol ve mně zanechala snad ještě větší dojem než stylový a vězením i věkem trochu nalomený Carter. Peckinpah dobře ví, kdy přitlačit na pilu, a např. záběr tří dětí skoro lhostejně obcházejících na ulici pohozenou mrtvolu patří mezi jeho nejlepší. To, že nikdo jiný neumí natočit rozstřílení policejního auta efektněji, je stará známá věc. K úplné spokojenosti mi chybí jenom trochu jiný závěr filmu, který by podtrhl povětšinou ponurý styl celého snímku. (25.03.2006)

Toto čo zas Peckinpah nastváral za testosterónový masaker?! Myslím si, že celkom míľnik v žánrovej tvorbe, kde pridaním intenzívneho rukopisu a citu pre postavy, vzniklo niečo viac než len tradičná heist gangsterka. Efektné sú tu totiž aj scény, ktoré zdanlivo postrádajú akciu, či z pohľadu ignorantských divákov dokonca zmysel. Erotické dusno je cítiť hádam vždy, keď sa na obrazovke objavia zástupkyne ženského pohlavia, napriek tomu, že si režisér (výnimočne?) odpustil pohľad na ich obnažené bradavky. Ďalšia význačná črta filmu je morálna nejednoznačnosť postáv. Toto všetko už teraz poznáme, ale vtedy to ešte nebolo samozrejmosťou. Preto sa domnievam, že vďaka takýmto dielam stúplo sebavedomie aj neskorším talentovaným tvorcom so zmyslom pre originalitu. A mohli si tak rôzni tarantinoidní nadšenci dovoliť dať svojim snom zelenú, a nám robiť obrovskú radosť. Tu by som to nadšenie však stopol a povzdychol si nad tým, že potenciál filmu bol predsa len trochu nevyužitý. Ináč by z toho bol obrovský kult. (17.01.2015)

Ďalšie dielko od "zlého muža" Sama Peckinpaha, ďalší dirty film, kde drsnosť je nutnosťou a trademarkom, ale vždy sa nájde miesto aj pre autorovu svojskú "psychológiu vzťahov". Stále sa niečo deje, film nepostráda gradáciu s jemnými a oživujúcimi miniepizódkami- skrátka výborná old-school vec s bonusom v podobe charizmatického parchanta McQueena. (21.08.2010)