Hříšní lidé města pražského

Letitý český komplex, vylučující možnost vzniku kvalitní původní detektivky (chcete-li krimi, thrilleru, gangsterky, akčního filmu; dobrá detektivka z toho všeho má v sobě kousek a zpravidla cosi nevyslovitelného navíc k tomu), byl již před drahnou dobou překonán. Literární Markova předloha umožnila vznik atraktivního, skutečně divácky vděčného a přitom umělecky suverénního seriálu, který v požehnané době svého vzniku - byla to zlatá léta šedesátá a jejich vrchol, legendární Pražské jaro - přinesl jakoby mimochodem nevratný průlom do čínské zdi mlčení, lží a polopravd o prvorepublikovém Československu a jeho hlavním městě Praze. Jakoby důvěrně sousedská atmosféra pražské galérky a její servisní kontaktní organizace - pražské kriminální policie - vedle čtyř hlavních postav, ztvárněných dnes již bez výjimky mrtvými velikány našeho hraného filmu Marvanem, Bláhou, Vinklářem a Filipovským, v jehož případě to byla role životní navazující vlastně bezprostředně na jeho nezapomenutelný cruchotovský dabing, umožnily další příležitosti pro podstatnou část tehdejší české herecké thálie: Bohdalovou, Zímu, Brzobohatého, Kopeckého, Lipského, Prachaře, Kodeta, Zelenohorskou, Zázvorkovou a k tomu nádavkem přidaly přesvědčivou drobnokresbu všech vrstev tehdejší prvorepublikové společnosti. Aniž upadali do sentimentální nostalgie, dokázali HŘÍŠNÍ LIDÉ a jejich hlavní tvůrcové - režisér a spluscénárista Jiří Sequens s dalším scénáristou Jiřím Markem - podat nezkreslený obraz vysoké profesionální i lidské úrovně klíčových osobností i ostatních pracovníků tehdejší kriminální policie. Vzoru, ze kterého posléze po celou komunistickou éru žila i kriminalitou se zabývající část policie jiné - VB SNB. Nezapomenutelná vzpomínka na kruté zločiny, nápadité zápletky i až idylicky působící evokovanou provorepublikovou společnost v nás zůstává, ať už jsme pamětníky tohoto pozoruhodného členitého díla, nebo naopak jeho prvními, dychtivě nadšenými fanoušky objevujícími krok za krokem tuto klasickou, osvědčenou ameriku našeho národního filmového dědictví. (01.01.2008)

Tóny znělky přivádí z obrazovky záruku kvalitní a nefalšované detektivky. Příběhy mordparty ze "čtyřky" v čele s radou Vacátkem jsou opravdu to nejlepší v tomto žánru. [1O/1O] 1.Přísaha, 2.Malý a velký vrah, 3.Lady Macbeth z Vinohrad, 4.Otisky prstů, 5.Černá rukavice, 6.Případ lichého střevíce, 7.Lodní uzel, 8.Telegram z Neapole, 9.Turecké náunice, 10.Kaprova smrt, 11.Hra, 12.Špion přijede v sedm, 13.Svědomí. (01.04.2007)

Francouzi mají svého Maigreta, Angláni Holmese a my zase Vacátka. Zejména díky Marvanovi nesmrtelnou postavu české detektivky. Moudrého, chápavého, ale v případě potřeby rázného vyšetřovatele. Jako kluk jsem tenhle seriál měl moc rád a nic se na tom nezměnilo ani po letech i když už se na něj dívám jinak a líbí se mi jiné věci než tehdy. Výtečné lehce idealizované vykreslení dobové atmosféry, rozmanité pojetí jednotlivých opizod mezi nimiž nechybí téměř komediální (Kaprova smrt) ani smutně vážné (Svědomí) a elitní herecké obsazení nabízející řadu výtečně ztvárněných figurek. Ať už je to Sovákův Pecháček se svou otiskovou fintou, Květa Fialová a jjejí Lady Macbeth nebo Kopeckého defraudant Sebekovský. A to vše stojí na zkáladech, které podpírá vyborná čtverka Marvan, Bláha, Vinklář a Filipovský jako mordparta, která zná galérku jako své boty a vedle detektivních schopností jí nechybí ani na detektivní žánr neobvyklá lidskost v tom dobrém. Seriál, na který přes veškeré slabiny nedám dopustit. (25.12.2011)

Legenda se krátce vrací. Kult českého krimi v čele s radou Vacátkem se mi prezentují po mnoha letech. Mé vzpomínky byly dost zabarvené tím, jak je tato věc vlastně kultovní a bezchybná. A popravdě, ano sice tento seriál má své nepopiratelné kvality, ale osobně musím říci, že vzpomínky byly lepší než realita. Oproti třeba nedávným Četnickým humoreskám se zde nedočkáme nějakého většího vztahu na osobní rovině s postavami, na kterých se v Četnických hlavně v posledních dílech stavělo silně primárně. Zde se k tomu nejvíce přiblížíme, když Vinklář zuří kvůli stopám karibu a v pozdějších dílech nečekaně, kdy celá epizoda je v režii Filipovského a podobně. Je v celku i zajímavé, jak od devátého dílu do konce se protáhne zajímavě minutáž a hlavně se dočkáme i více psychologických dílů. To je velmi podstatné, protože se na to hraje právě ve Hře, Kaprově smrti, která se zdá, že není vůbec o našich tradičních hrdinech, ale ukáže se, že jde o absurdní kumšt nebo i pokud jde o finální Svědomí, ve kterém se dost staví na hudebním podkresu nechtěného a strašného osudu jedné ženy. I když trochu otravného, to ano. Mým osobním vrcholem jsou nejdelší Turecké náušnice, které se nakonec ukáží až primitivně jednoduché v závěru a stejně tak tím geniální. Smutným opakem je ale i tak relativně nemalé množství epizod, které jsou dle mého relativně duté a nějak bez pointy a krimi nádechu. Obecně vzato jsou vzpomínky na tento seriál o trochu lepší než realita. V ní vidím seriál trochu více kriticky. Stále velmi rád, ale trochu hůře než dříve. (09.02.2021)

Naprostá česká detektivní klasika s nenapodobitelnými hlavními představiteli v čele s panem radou Vacátkem a detektivy Mrázkem, Boušem a Brůžkem. Případy, které řeší, sice nejsou nijak záhadné a napínavé, ale jsou řešeny s takovou noblesou, klidem a pohodou, že si divák neznalý poměrů musí myslet, že to byla velká pohoda být kriminalistou v době první republiky. Dnes už samozřejmě se těmto příběhům můžeme jen pousmát, ale to nic nemění na tom, že z pohledu historie je tohle jeden z nejlepších krimi seriálů v české filmografii. (25.11.2007)