Třicet případů majora Zemana

Některé případy vytržené z kontextu celého seriálu působí hodně uboze a ideologickou manipulaci v nich obsaženou dokáže zhodnotit i malé děcko. Jako celek to ale má grády. Po zhlédnutí 14. epizody (Konec velké šance) jsem si uvědomila, že už je to na pováženou. Musela jsem okamžitě vidět další díl, protože jsem prostě neunesla Honzův stav a potřebovala, aby mu už bylo líp. U epizod kolem roku 68 moje sympatie, pravda, trochu ochably. Démonické jeptišky, kořenářky rozvracející státní ekonomiku a přestřelky s agentem Bláhou, který po plastické operaci vypadá úplně stejně jako před ní až na barvu vlasů, byly samozřejmě taky trochu trapné, ale v reinterpretaci Pražského jara už ta trapnost nějak přesáhla mez únosnosti a Honzova postava se strašně zemblematizovala. ___ Ad Studna: Většině lidí pochopitelně asi utkví postava starýho Brůny (a nepochopitelně taky ta památná hláška, která ve skutečnosti poněkud nezazní), a tak tolik nevynikne obzvláštní pitomost scénáře. Zeman spíš čaruje, než vyšetřuje. Jediné, co sám objeví, je ten ohořelý kyblíček, a to je stopa, která může netrknout opravdu jen dubčekovské kriminalisty. A to zlato za 300 000 je kde? To se rozpustilo? Nebo ho sebral Mirek Stejskal? ___ Konstantně dobří jsou herci, hudba a Jirka Hradec. (25.06.2010)

Kdo vám prodává narkotika?! Stejně, jako u MALÉHO PITAVALA se seriál inspiruje případy podle skutečných událostí. Tím tady ale veškerá spojitost končí. Jednotlivé zápletky jsou totiž překroucené na poptávku tehdejšího totalitního režimu (na což upozorňuje i vydavatel DVD) a mají budit dojem perfektně fungujícího socialistického zřízení (což je samo o sobě unikátním nesmyslem). Taková Štvanice, Vrah se skrývá v poli či Klauni - jsou opravdu nechutné díly. Ale zároveň jsou to atmosférické a vynikající, až hororové kriminálky. Nejlepší epizody seriálu jsou za mě Vyznavači ohně, Strach, Bestie, Kvadratura ženy, Tatranské pastorále, Studna či Mimikry. Něco je na odpad, něco je na pět hvězd. Politiku neřeším (nemám rád komunisty) a dávám vysoké hodnocení, převážně z nostalgie (ne po kumunismu, ale kvůli panu Brabcovi, jehož jsem měl tu čest znát), dále díky fenomenálním hercům ve vedlejších rolích (Vinklář, Kopecký, Menšík, Filipovský, Brzobohatý, Tříska, Abrhám, Prachař a desítky dalších), pro originální hudbu Zdeňka Lišky a též za až filmové zpracování jednotlivých epizod. Relikvie své doby, jenž má svá pro i proti. Tabák dáš?!  (20.01.2024)

Za socialismu chránil Honza Zeman (v různých hodnostech) můj klidný spánek před imperialistickými agenty, živly rozvracejícími republiku i obyčejnými kriminálníky. Dnes se o mne již nikdo takto svědomitě nestará a proto spím s jedním okem otevřeným a nabitou brokovnicí pod polštářem. Co se týká historického lhaní (oblíbená forma pohledu na dějiny očima amerických filmařů), tak předsametový a posametový pohled na jednotlivé případy se liší natolik radikálně, že mne životní zkušenost nabádá opatrně hledat pravdu někde uprostřed. Vzhledem ke zdejšímu častému topení Honzy v odpadech jsem si chvíli pohrával s myšlenkou pětihvězdičkového hodnocení, ale nakonec jsem zvolil jsen lehce nadhodnocenou trojčičku. (17.12.2008)

Kdyby se v 45´ nezastavili Rusové u Berlína a pokračovali na Londýn, měli bychom nyní možná i 30 případů Bodieho a Doyla.. Goebbels si v pekle nad tou brilantní formou propagandy mne spokojeně ruce, starej Brůna mu štípe dříví pod kotel a člověk zajímající se spíše o formu než o obsah může leda tak ocenit na svou dobu ucházející filmařinu, při které však chvílemi stejně neví, jestli se má tomu, co vidí smát a nebo brečet. Bič boží nepomáhá a rudí červi se zase rozlezou.. (02.12.2009)

Už Vladimír Iljič Lenin správně odhadl prognózu mediálního věku, když prohlásil, že film je nejdůležitější umění. Pochopily to nejen všechny diktátorské režimy, ale i mocní dnešního globálně spravovaného světa. Dejte lidem zábavu, pokud možno plebejskou, primitivní a lidovou, aby si lidé postupně sami utlumovali své mentální aktivity a odnaučili se myslet. Proto byl jak čas Protektorátu, tak i 50., 70, i 80. let minulého století, časem estrád, bezduchých filmových komedií a později stejně bezduché televizní zábavy. (Nejinak je tomu ale v komerční éře nejen filmového průmyslu dnes, málo se ptát a hodně kupovat, to nás učí komerční české (samozřejmě i světové) televize.) Když chcete ale lidem do vymytých mozků nepozorovaně voperovat implantát, který bude ovlivňovat jeho mozkové vlny směrem k politické pravdě, použijete propagandistickou sílu filmového média. Přepíšete historii. Změníte a upravíte fakta. Dobře to maskujete žánrovým balením, třeba detektivním. Povoláte do mediální zbraně hereckou a uměleckou špičku. Natočíte propagandistický seriál. Stvoříte postavu sympatického majora Zemana... (03.05.2007)