Intimní osvětlení

Údajně jeden z našich nejlepších filmů (různé české filmové ankety, kde se pravidelně umísťuje v TOP 30) a také příchozí "Nové vlny", pro mě osobně však doslova nezáživný film, do kterého jsem se nedokázal vžít úplně naplno, i když se na něm podílelo veleúspěšné trio Passer (světoznámý režisér), Papoušek (námět a scénář) a Ondříček (autentická kamera), a zaobíral se vlastně víceméně životem a obyčeji obyčejných lidí, jejich špatných stránek, nezakrýval v sobě různé slabosti, omezenosti a nedostatečnosti druhých, ba naopak zdůraznil je zde s typicky ironickým a úsměvavným pochopením. "NEJ" z rolí byl jednoznačně děda představovaný zde hercem Vostrčilem, a mladičká Věra Křesadlová bez těch dvou by snad tento film dopadl ještě hůře, nějak mě zde vesměs všichni Ti neherci a sled jednotlivých komických scén nechytl. Snímek který není ani nebyl určen pro širokou veřejnost, a pak vzpomeňte si že nejvýznamnější domácí (a nejen ty) snímky a jsou kolikrát leckdy o ničem-nezáživné-těžko stravitelné i silně nadhodnocené všemi těmi domácími filmovými kritiky a publicisty. (02.09.2007)

Nechcete angrešt? Ješte jeden by tady měl zbejt  Kouzelná povídka Nové vlny o výletu mladého muže a jeho slečny  na venkov za přítelem, který odhání slepice z garáže. Je to krásně všední a má to přesně ten humor Nové vlny. Užíval jsem si šedesátkovou autentickou atmosférou a skvělé dialogy a dobře jsem se bavil (mám asi zkrátka poetiku těchto filmů rád). Sekvence z hostiny po funusu s tancujícím ochmelkou držícím panáky by možná působila dokumentárně i dnes.  Možná bych se hned pod vlivem filmu na podobnou hostinu nejradši vydal a jako výhlašený hipster bych i klidně nesl tvárnice. Líbilo se mi i třeba vytrubování slovních spojení, průvod babiček s vidlema, jak koukají na krásnou Věru Křesádlovou nebo pamatné přehazování stehýnek, u kterého jsem si taky hodně zasmál.:o Jen jsem si občas vzpomněl,  že vlastně pak budu psát koment, a co to všechno má asi jako  představovat, Bambas?  Zprvu to může vypadat na střet městského a vesnického světa, ale návštěvníci se na venkově začnou orientovat docela rychle. Možná mi to přišlo ve výsledku ze všeho nejvíce taková ironická oslava  banálních věcí a obyčejného chlapského přátelství, které překonavá chladnější citové vztahy se ženami (když Petrova slečna ukazuje Petrovi nadšeně kočku, napomene ji a omluva ji, že je ještě mladá...tak si slečna si ve výsledku lépe pokecá s vesnickým bláznem, který Věru Křesadlovou osloví Věro.) Taky mi to příjde jako by Ivan Passer prostě jen chytl kameru a točil život...je to takové milé, poetické, bezstarostné. Radost na to koukat. Neobyčejně obyčejný zážitek.  Ale hlavně to pro mě byla velmi zábavná hříčka se skvělými trapno absurdními momenty jako když stará maminka, předváděla jak cvičívala (:D). Ale nejlepší je závěrečné statické čekaní, až naleze vaječňák do pusy....Dokonalý statický obraz. To jsou neděle! Na otázku jestli mám dát čtyři nebo pět si odpovídám: A dyť to máš jedno. Je pravda, že ten noční kamarádský rozhovor mi možná přišel trochu zdlouhavý. A dyť to máš jedno.  (28.10.2023)

Intimní osvětlení je film v tom nejlepším slova smyslu experimentální. Podobně jako Miloš Forman, i Ivan Passer tehdy nově ohmatával a vytyčoval možnosti filmového média. Kam až lze zajít? Co činí film filmem? Jakou roli v něm hraje náhodnost? Intimní osvětlení ovšem není samoúčelnou hříčkou. Nejen, že skutečně otvírá nové možnosti, že vnáší do českého filmu témata, která se pak budou až do omrzení objevovat v různých variacích v díle nejpodivnějších epigonů jako jeden z charakteristických rysů vesnického života (pohřeb, dechovka, stavba rodinného domu, soužití dvou generací, slepice kálející na zaparkované auto) ale navíc skutečně funguje jako silný příběh. Zdánlivá idyla s koťaty a živou hudbou se mění ve zvláštní nevyslovené drama. Otázka po tom, zda-li si člověk skutečně správně vybral, zda zdánlivě utěšený a nekomplikovaný život není ve skutečnosti a od počátku jakýmsi omylem patří k těm nejsilněji vysloveným v naší kinematografii. K tomu připočtěme skvostné (ne)herecké výkony, v nichž zazáří nejen oba hlavní protagonisté, ale také náš nepochybně nejtalentovanější neherec Jan Vostřčil. Pozoruhodné je srovnání s Formanem. Passer je civilnější, přirozenější a méně vybroušený. Forman je fanatickým pozorovatelem detailů, Passer spíše pomalu a s rozmyslem načrtává a buduje celek. Vlastně je velmi zajímavé, jak tito dva na první pohled svým projevem téměř zaměnitelní režiséři používají zcela odlišné režijní přístupy... Zajímavé komentáře: Matty, DaViD´82, Shadwell, francis (24.09.2008)

Obecně mám trochu problém s filmy, které byly natočeny dle scénáře Jaroslava Papouška, protože jsou takřka o ničem a málokdy na nich vidím něco kouzelného. Ale v případě Intimního osvětlení jsem byl vcelku mile překvapen. Snesitelná civilnost snímku a několik scén k zasmání (včetně milého konce) povyšují film v mých očích do 4* kategorie. "Dědo, cis!" - "Kde?" - "Tam, kde si hrál to cé." - "Jo!" (15.01.2011)

Intimní osvětlení je dokonalým podobenstvím skutečného člověka. Vynikající scénář a především pak Passerova režie kladoucí na místo obsahu důraz na pozorování postav. Krásné drobné kontrasty mezi Passerovou a Formanovou režií. Myslím, že z hlediska Formanových filmů má Intimní osvětlení nejblíže Černému Petrovi, ale zároveň je to film viděný zcela jiným úhlem. Passerův režijní pohled je Formanovi hodně podobný, ale zároveň jiný. A právě tento autorský vliv a (neo)realistický pohled na svět dělá z Intimního osvětlení jedinečnou a kultovní komedii o české mentalitě. Vynikající práce herců "kapelníků," samozřejmě v čele s nestárnoucím Janem Vostrčilem, a dále pak s nádherně vysmátou Věrou Křesadlovou. Nic se tu neděje a přesto je to neskutečná zábava od které se dá jen těžko odtrhnout. Krásný a nezapomenutelný film, ukazující na plátně skutečné lidské bytosti. A scéna s kuřetem a koňakem...? Kdo neviděl, nepochopí... (12.05.2020)