Letec

Pro mě výjimka mezi všemi těmi životopisnými dramaty "based on a true story" především proto, že je o opravdu zajímavém člověku. Přiznávám, že jako fanda letectví jsem o Hughesovi věděl maximálně konstruktérské úlomky z jeho života, samozřejmě především zkonstruování Herculesu. Co se čistě filmové stránky týče, jde o naprosto vyprecizovaný film s dokonalým obrazem, zvukem a vizuálně i dramaticky propracovanými scénami, např. natáčení Hell's Angels. BTW jde o film, od kterého jsem začal uznávat Leonarda jako dobrého herce, Cate Blanchett za dobrou herečku a vlastně jde o první viděný film od Scorseseho. I když se mi Skrytá identita líbila, jestli měl dostat Oscara, spíš za tohle. (04.10.2005)

Dokonalost sama, to co tam předvádí Leonado Di Caprio je opravdu úžasný a musim uznat, i když ho moc nemusim, že je teď jeden z nejlepších herců a kdyby za tohle dostal Oscara, určitě by ve špatných rukou nebyl a taky nemůžu zapomenout na Cate Blanchett, která si nakonec za svůj výkon toho oscara odnesla. Martin Scorsese odvedl krásně precizní práci a může si připsat další skvělý dílo ve kterém úžasně ztvárnil život, úspěchy, ale i úchylky Howard Hughese. Je to spíš taková biografie s úžasnou hudbou, perfektní kamerou a dokonalým výkonem Di Capria I kydž má film skoro 3 hodiny, tak si toho ani nevšimnete a spíš jsem si řikal, že to mohlo být klidně i delší. (18.03.2005)

Zvláštní, někdy má člověk pocit, že mocní v Hollywoodu mají paměť kratší než voliči KSČM, a pak najednou přijde něco jako Letec a vás napadne, že to s nimi možná v tomhle ohledu nebude tak zoufalé. I když, kdo by si nepamatoval takového geeka jako podle všeho byl Howard Hughes. No, možná to podpořily ty Hughesovy prachy bez kterých by si tohle obdivuhodné šílenství nemohl dovolit;) Pridlhý film s neskutečnou výpravou, úchylným filtrem zelené barvy, Leonardem DiCapriem připomínajícím cosi mezi pokusem Timothyho Daltona hrát Rhetta Butlera a Paddy Kellym (schválně, kdo si ještě vzpomene, co to bylo zač), naprosto výjimečnou, skvělou, úchvatnou, "schopnou vytvořit iluzi krásy, je-li toho pro její roli třeba" Katherine Hepburn a několika dalšími pozoruhodnými vedlejšími rolemi či roličkami (hey Jude, refrain). Někoho (jako třeba mě) zarazí počet Oscarů a na jazyk se dere spojení "další akademické přecenění", ale pak se podíváte na ty kategorie a musíte chtě nechtě uznat, že je to hájitelné. Ale jinak - film je pro mě především o zážitku, ne o formě, a tady jsem se s Letcem jaksi nepotkal. (30.07.2006)

(1001) Ó můj bože, jestli se za takovéhle přízvuky udělují Oscary a Zlaté glóby, tak si naše civilizace opravdu zaslouží zaniknout. Jen co si u mě Scorsese trochu napravil reputaci, tak to jde zase všechno do kytek. Předně ho podezřívám z toho, že tenhle film není nic jiného než proklatě drahý a naleštěný bulvár, žádný ponor do šílenství a obsese se nekoná. Za druhé mi chybí absence dramatického oblouku: film vyloženě vypadá, jako že si zcela libovolně a nepodloženě vybírá jednotlivé epizodky Hughesova života a na první dobrou je ukazuje tak, jak to co nejširší okruh diváctva od dobového spektáklu očekává, žádná invence nebo interpretace, nedejbože názor, se nedostavuje. Když si taky člověk o Hughesovi něco přečte, tak zjistí, že byl třeba obviněný z toho, že ve svém autě srazil a zabil člověka, a zbaven obvinění byl až poté, co očitý svědek zázračně změnil výpověď. Taky byl dvakrát ženatý (s ne tak supr kůl filmovými herečkami, takové vztahy asi nejsou pro plátno dost dobré) a vyváděl i různé jiné skopičinky. Mně třeba přijde zajímavé, že když vešli zaměstnanci do hotelového apartmá, kde devět let bydlel, zjistili, že měl po celou tu dobu zatažené všechny závěsy a ty mu tam dokonce začaly hnít. To by mě bavilo sledovat mnohem víc, než jak zakazuje svojí patnáctce jíst zmrzlinu. No a za třetí, k vlastnímu překvapení zjišťuji, že vážně docela hodně nemám ráda Lea. Rozhodně ne, když se snaží hrát charismatické nekompromisní zmrdy. Hughes taky prý měřil 193 centimetrů, proč jsme nedostali nějakého pořádného čahouna? (18.01.2015)

Pokud je Letec něčím především, pak dokonalou ukázku vrcholného Hollywoodu, toho Hollywoodu, který Hughes pomáhal ve dvacátých letech svými smělými vizemi budovat. Je to precizně naplněné žánrové schéma, které nabízí jak dechberoucí špektákl, tak skvělou dramatickou filmařinu. Nelze nepochválit famózní kameru, skvěle začleněné triky, perfektní dobovou muziku, která všemu dává styl a atmosféru. Příběh Howarda Hughese není jen osobním dramatem, ale i velkolepou a výpravnou podívanou, v níž vás některé scény přiškrtí po „hollywoodsku“ do sedačky a nenechají vás vydechnout (skvostně natočené vzdušné sekvence opravdu stojí za to). Co je ale mnohem důležitější – každá část slouží monumentálnímu celku a monumentalita celku nezastiňuje osobní a nepříliš idealizovanou osobní rovinu. Hughesova osobnost je středobod, kolem kterého se vše spektakulární točí, ne naopak. Toho si na Martinu Scorsesem cením. Nepodlehl velkému tématu a pokusil se jít pod povrch. Neidealizoval, ale pokusil se podat příběh jednoho z fascinujících nositelů lidské imaginace a touhy létat (obrazně i doslovně) ve všech odstínech. Z místa, kde jsem seděl, se jednoznačně zdálo, že uspěl. Letec je opravdu nádherným exemplářem životopisného velkofilmu ve vším oslnivém lesku. Na bídu tentokrát místo nezbylo... Těch pár minut, které má film navíc, lze považovat za dědičnou chorobu. A slabší Loganův scénář dokázal Scorsese bohatě vyvážit svou precizní režií. (12.02.2005)