Jáma

Jen tak přemýšlím, proč jsem to koupil jako horor. Další věc je, že mi celkový požitek z filmu možná trošku znepříjemnil fakt, že jsem vinou tísnivé časové situace byl nucen film zkouknout natřikrát. Ale jinak přesně typ filmu o dětském pohledu na svět dospělých, jaký mám hrozně rád. Dva kluci, opravdu nádherný venkov (jeden dva baráky utopené v nekonečném moři pšenice), prach, vzdor, tajemství, resistence, obětování, podmanivá hudba.... Po prvotním zklamání, že to není horor, se dostavil uspokojivý pocit z dobře natočeného filmu. (28.05.2009)

Když jsem sáhl po tomto filmu, zrovna jsem hovořil bratrovi o špatných filmech co noviny vydávají. Změnil jsem názor, po Jámě, jako kdyby se mi otevřely oči a já začal vnímat filmy i jiným způsobem. Film není jen o tom co před sebou vidíme, ale i o vztahu hlavního hrdiny k danému příběhu. Celý film se dá rozdělit na tři části. První třetina filmu byla věnována krásné přírodě na Sicílii a jejímu lehkému poznávání z pohledu třetí osoby, která jako by doprovázela hlavního hrdinu. Druhá začíná symbolickým vztahem mezi synem mafiánské rodiny a uneseným chlapcem a končí zjištěním, že místní chlapec musí něco podniknout, pokud chce svého kamaráda zachránit. Třetí a závěrečná část, nám napumpuje srdce, to my jsme její nezbytnou součástí, když fandíme hlavnímu hrdinovi při vysvobozování jeho kamaráda z jeho vězení. ..... Závěr stojí za to ho zkouknout. (19.06.2008)

Film: Farebný. Žáner: Drámička lajtka. Prostredie: Nádherne ohyzdný sicílsky vidiek, ktorý už neobývajú ani červotoče a baktérie vraj tiež túto dieru opustili. Hudba: Nejaké sláčikové kvarteto až sexteto, ktorého vrzúganie akosi išlo kus tažšie do rytmu subtropického podnebia. Dej: Príjemne sa vlečúci. Tempo: Tardo, vhodné najmä na poopičné stavy. Strih a kamera: Tie našťastie prekročili latku televíznych inscenácií. Hodnotenie: Spokojnosť. (11.05.2009)

Ukázkově plynoucí film, odehrávající se v působivé atmosféře středozemního léta a v melancholickém oparu zranitelného a pomíjejícího dětství. Filmy spojující nostalgii zpětného ohlížení s temnými stránkami let zrání a poznávání světa, který už nikdy nebude tím, čím býval, mě odjakživa fascinovali. Jáma patří jak díky předloze, tak svoji bezchybnou režií mezi nejlepší z nich a dá se srovnat i s takovými kousky jako byla kingovská adaptace Stůj při mě. (23.12.2013)

Hrejivé podobenstvo o morálnom vývoji na prahu mladosti, kedy stále ešte detskými očami nazeráme priamo do sveta dospelých. Do sveta po ktorom prirodzene túžime, zároveň mu ešte nie celkom rozumieme. Dokážeme ho už vážiť, ale rovnako tak sme pripravení aj na nejaký ten kompromis. Našťastie sme zatiaľ nestratili kontakt so šírim svetom fantázie, počúvame jej odkaz a dokážeme sa - kým nám ona ešte stále kryje chrbát - odhodlať k rozhodnutiam. ...No a nakoniec (a to hlavne) je Nemám strach príbehom o potrebe odvahy ako jednej zo základných cností. Nie však iba o prostom zápase so strachom z neznámeho, ale o odvahe nepoľaviť a vzoprieť sa tomu, s čím v tom inak úžasom svete (dospelých) nesúhlasíme. ********* A nakoľko tu máme čo dočinenia s neobvykle zrozumiteľným, no predsa len silne poetickým, do výrečných metafór zabaleným a akoby z pohľadu detských očí vyrozprávaným príbehom, sú akékoľvek výčitky ohľadne gýčovitosti, nereálnosti, naivity či malej uveriteľnosti nevďačné a krátkozraké. Tento výlet do sveta polozabudnutých spomienok na úžasné dobrodružstvá totiž ponúka vzácne očisťujúci zážitok a je len na nás, koľko z jeho čírosti prijmeme. Aj kvapka z toho môže znamenať veľa, preto neváhajte a skúste. (04.04.2006)