Hořící Mississippi

Tak hneď na úvod zopár malých výtok, aby som to mal rýchlo za sebou. Je už miernym klišé, že pri podobných typoch filmov sú ľudia, ktorí sa ocitnú v nepráve a sú potlačované ich práva, zobrazovaní v podstate ako anonymná masa, ktorej chýba nejaká výraznejšia postava, ktorá by napríklad v tomto prípade spolupracovala s vyšetrovateľmi. Takto je to najma film o bielych pre bielych. Na druhej strane by už možno tých dôležitých postáv bolo na jeden film príliš. Čiernobielosť charakterov nemám zapotreby kritizovať, pretože podobne tupých ľudí je na svete bohužiaľ dosť a nejednoznačnosť charakterov by asi výsledný dojem z filmu kazila. Takže ku kladom. Parker nás dokáže od začiatku do konca prikovať na dve hodiny do sedadiel. Páčilo sa mi reálne zobrazenie vyšetrovania, keď sa miestna polícia nezdráha robiť problémy ani samotným predstaviteľom FBI, ktorí potom jednoducho nevedia, kam z konopy a musia si vypomôcť sami, pretože ako hovorí jedna z postáv, ako môže ochrániť nejaká inštitúcia civilistu, keď nedokáže ochrániť ani prezidenta. No a casting je v tomto prípade priam geniálny, taký ksicht Brada "Gríma Červivcu" Dourifa si zapamatáte do konca života a nezaostávajú ani ostatní členovia policajného zboru. Je paradoxné, že Dafoeho výrazná tvár, tak predurčená pre úlohy zlosynov, bola v tomto prípade (ako aj napríklad v Čate) použitá práve pre ich oponenta. Výslednému hodnoteniu dopomohla sekvencia Hackmana a Dafoea, ktorá končí pištolou pri Hackmanovej hlave. Táto pasáž (ale aj iné) robí z filmu omnoho viac, ako iba protirasistickú agitku. (28.08.2013)

Včerejší opětovné zhlédnutí tohodle filmu mi znovu připomnělo několik věcí. Jaký byl Alan Parker vynikajicí režisér, jaký byl Gene Hackman skvělý herec, jaký byl Will Dafoe slibný herec a jak vůbec vypadala kvalitní filmařina, která už se dnes možná objevuje taky, ale vypadá prostě jinak. I když je v Hořícím Mississippi pár klišé a nějaký ten nezbytný sentiment a patos, nic to nemění na tom, že jsem při jeho sledování cítil nostalgii po zašlých časech, kdy se točily "opravdu velké filmy". Člověk si přitom taky uvědomí, že tadle stará éra - kdy filmu vládli herci jako Hackman - je už dávno pryč. O to více vychází najevo, jak znamenitý herec to byl, a jak moc bude takovýdle herec filmovýmu světu chybět. Hackman hrál vždycky takový tvrdý chlapíky, občas to bylo i klišé, ale zde to proložil takovou lidskostí a místy i takovou měkkostí, že to je prostě nezapomenutelný. Fakt mi ten herec i ta doba chybí a budou chybět. (09.01.2016)

Parker je jeden z mála režisérů, který má jasný názor a hlavně se ho nebojí ve svých filmech sdělit. Ne vždy se s jeho názorem ztotožním (to, když glorifikuje pašeráky drog), ale pokaždé mi nechá něco k zamyšlení. Tahle filmová paráda má neuvěřitelné grády. Možná někdy potkám film s tématem rasismus, který bude lepší, ale příliš tomu nevěřím. V tomto snímku není nic, co by nefungovalo. Postesknu si, že akademici mají zřejmě nějaké problémy se sluchem, neboť Jonesovu úžasnou hudbu ani nenominovali na Oscara. Škoda. Přiznám se, že mi Parker s Hackmanem připravili těžkou chvilku. Když Anderson sedí v kině a ironizuje jeho velikost, žvýká sendvič a navrhuje, že by mohli být další agenti na balkoně, velice připomíná šerifa Raineyho na známé fotografii časopisu Life ze skutečného procesu. A já stále dumám, co mi tím odkazem tihle dva okupanti mého filmového srdce chtěli říct. Třeba na to jednou přijdu, zatím si budu vychutnávat scénu příchodu Andersona do nemocnice, filmovými prostředky, bez zbytečných řečí, jen mezi dveřmi je vyjádřeno vše. (22.04.2019)

Myslím, že jde o jednu z nejlepších amerických kriminálek (společně s Francouzkou spojkou, Čínskou čtvrtí a L.A. přísně tajné). Je to napínavé, nepostrádá to nadprůměrné herecké výkony - je to skvěle nasnímané (např. scéna, kdy Hackman a Dafoe vezou v autě černocha s pytlem přes hlavu, Dafoe si píská a kamera dělá divy) - takže dnes už Parkerova klasika, kterou by měl vidět každý, koho baví film. (24.09.2006)

Pro mě zatraceně dobře napsaný, zahraný (pozor na menší role, které výrazně probleskují z polostínu ústředního dua) a natočený thriller o lidské zvrácenosti, který svým tématem nemůže zestárnout. Tam kde má našinec Kladivo na čarodejnice, mají Yankeeové tyhle zkazky o hrdých jižanech, kteří jsou tak zakonzervovaní a zaslepení xenofobií, že nedokáží pochopit, ba ani naslouchat jiným názorům. Jakkoliv důležité je zde téma rasismu a lynčování, ústřední myšlenka se točí kolem způsobu jak proti němu bojovat. Zůstat nad věcí a řešit vše podle zákona, nebo bojovat proti přetvářce a zvůli zbraněmi, které ona sama používá? Postarší agent Anderson Gena Hackmana je pro mě nejsilnější devízou filmu - už proto, že je ve svém pozdějším filmu Cela smrti obsazen v roli na opačné straně barikády. Musím se přiznat, že jsem se nakonec přiklonil k právě jeho, poněkud problematickému řešení problému. Výsledný, výjimečně silný zážitek dotváří bombastická, ponurá hudba, lemovaná spirituály a klasickými bluespvými motivy. Pozn. pod čarou: filmu jsou často vyčítány historické nepřesnosti a nepodloženosti (ústřední zápletka s hledáním tří propagátorů občanských práv je autentická), ale to v mých očích excelentnímu dramatickému vyznění na přitažlivosti příliš neubírá. 90% (06.11.2007)