Evita

Nádherný a mnohdy podceňovaný (obzvláště zde na ČSFD) muzikál s nádherným obsazením. Samozřejmě největší podíl na Evitě měla její představitelka, Madonna. Ačkoliv si popová královna roli vydupala, udělal Parker dobře, že ji po dlouhém přemlouvání obsadil. Role argentinské První dámy zpěvačce nejen sedla, ale stala se její životní. Nikdo jiný by se na Evitu nehodil, než právě Madonna. Abych ale nemluvil pořád o obsazení... Hudba byla dobrá. Ne dobrá, ale doslova výborná. Jemnému a čístému hlasu Madonny konkuroval drsný hlas Banderasův. Tohle je muzikál, jak má být. Přes dvě hodiny na nás chrlí herci / zpěváci jednu píseň za druhou. Každá píseň má své kouzlo a v každé se snaží prokousat ústřední téma oscarové písně You Must Love Me. Následující 2CD soundtrack je snad jedním z nejlepších muzikálových soundtracků. Když při poslechu všech 31 písní zavřu oči, promítne se mi celý příběh mladé Evy Perón a při poslední písni přihodně nazvané Lament mi schází málo k slzám. A nejen soundtrackový, ale i filmový konec byl fenomenální a velmi zvláštní. Nebyl to ten typický americký konec, kdy poslední záběry patří umírající Evě Perón. Kdepak. Pohled na ztemnělý dům s jedním jediným rozsvíceným oknem, které náhle zhasne a kamera přejede na plačící ženy. Ano, právě tento konec byl pro mě dojemný natolik, že pár těch slz ukáplo, i přes žádost Evity Don't cry for me...Argentina._____Na konec tohoto příspěvku ještě přidám poznámku: Tento snímek mě přesvědčil o falešnosti americké Akademie filmového umění. Madonna si za tento prvotřídní výkon zasloužila Oscara, ale ti zastaralí dědkové jí nedali ani nominaci. Proto od této chvíle přestávám věřit Akademii a její "kvalitě"! (02.09.2006)

"Jesus Christ Superstar", myslím, že to byla deska, kterou jsem nejvíc půjčoval (s vlastním překladem). Kromě jiného jsem se divil, že katolická církev pustí do světa takovouhle verzi "Evangelia". (Je vidět, jak jsem ve svých 18 měl popletenou vizi světa, co se týče katolictví, tady v podstatě nebylo a tam jsem si myslel, že je dosud středověk.) Po další "operetce" okamžitě proslulého týmu Webber/Rice jsem přesto netoužil. Příležitost se naskytla až včera v televizi, i když komplikovaná tím, že na "sportu" bylo finále MS v malém fotbale Česko - Rumunsko. Nakonec se ukázalo, že to je výhodné, nemusel jsem ty nudné pop-árie poslouchat celé, a když jsem přepnul na fotbal, zrovna jsme dali gól. Tango sice miluji, ovšem zde bylo pojednáno jen jako vložka, způsobem Glamour & Beauty. Nikdo se při něm nepotil, neopil, nepřevedl svoji figuru. (19.08.2018)

ironické a přitom komplexní...dekonstrukce a tematizace velkého příběhu a přitom jeho zachování, resp. znovuoživení...a do toho architektura hvězdnosti a politické moci...a přitom to funguje narativně i hudebně...zezačátku jsem měl trošku problémy s hudbou....příšlo mi, že jen mechanicky vypráví, ale pak se začaly rýsovat výrazný melodie ( včetně oscarové You must love me, kterou Rice s Weberem dopsali ex post a která sem sedne jak prdel na hrinec)...pecka...skvěle natočený a sestříhaný...parádní kamera...už dluho jsem neviděl, že by bylo něco vizuálně tak pěkný a vkusný a zároveň promyšlený...některý ty pasáže jsou záměrně stylizovaný do reklamní nebo propagandistický estetiky.......obsazení Madonny byl opravdu skvělý tah....díky ta postava získává dvojí význam...člověk vidí jednak figuru Evity, ale zároveň skrze ní prosvítá osobnost Madonny a její mediální obraz...jako kdyby ten příběh byl vlastně o ní :)....líbí se mi, jak je tu dotažený ten model z Jesus Christ Superstar....dvě antagonistické figury - pochybovačná a kritická ( Jidáš/Ché - je dobře, že není vyloženě řečeno, zda-li jde o Che Guevaru nebo ne, dík tomu to nedostane novej politickej význam ) a hvězdná, ambiciózní a přesvědčená ( Ježíš/ Evita) a jejich paralelní fungování a konfrontace ( skvělá scéna tance v abstraktním prostoru prázdného sálu)....nečekal bych, že takhle sofistikovaný, dospělý a myšlenkově podvratný dílo může vzejít z muzikálový sféry.... (24.11.2011)

zatím mě snad každý muzikál příjemně překvapil, Evita naopak, porušení klasického schématu dialog - píseň mě vůbec nenadchnulo, připadá mi, že uškodilo jak ději, který byť i vážný tak působil trochu jako opereta, tak hudební stránce, kdy převážná část je vlastně ne moc stravitelným recitativem. P.S. kdepak jsou ty doby, kdy v takovém muzikálu bylo hned několik evergreenů (My Fair Lady,Mary Poppins, West Side Story apod.), dnes stačí složit jedinou silnější píseň, tu použít v několika variacích a doplnit řadou banálních popěvků, ne-li přímo už zmíněnými recitativy... (22.06.2007)

Všechno to mohlo vyznít sladkobolně, ale Parker se nezpronevěřil svému stylu a Evita nemá daleko ke zbožštělému The Wall...vždyť hrdinka se od začátku do konce prakticky nezměnila a její soucit s Argentinou jako by byl jen další forma plnění si svého chudinského snu. A v tom je ten film tak trochu podvratný - Evitě nešlo o argentnskou chudinu, jako spíš dostat se od ní co nejdál. Dala jim druhotně naději sledováním její stoupající hvězdy. Řekla lidem, že i oni mají šanci, když přestanou ctít pravidla a budou se hnát za svým snem. Źe ani oni nemusí zůstat v bahně chudoby, kterou od dětství tak mocně nenáviděla. Jako by to byla právě Evita, kdo do Argentinců zasel věčného ducha revoluce... A ještě jedna drobnost - všiměte si, že se celý film točil prakticky v jedné dekoraci. Kromě paláce nevidíte skoro žádné budovy, kamera se vždy orientuje dolů, na lidi. Lid stojí v cestě záběrům na okolní prostor. S trochou nadsázky by se dalo říci, že lid stojí vždy v cestě těm nahoře. (09.10.2010)