Panoptikum Města pražského

Říká se, ža nastavovaná kaše už není to pravé. Po HŘÍŠNÝCH LIDECH a jejich volné tetralogii klasických hraných filmů se zdálo, že už nemůže přijít nic lepšího. Když se v polovině osmdesátých let takový projekt přece jen objevil, a nejen objevil, ale i realizoval, vyvolal smíšená očekávání jak divácká, tak odbornická. Výsledek následných ohlasů a hodnocení jim plně odpovídal: rozhodně se nejednalo o propad a neúspěch, ale na místě nebyl ani nadměrný jásot; slovo průměrný však také nepostihovalo kvalitu této velmi volné druhé řady o radovi Korejsovi a jeho mordpartě. Spíše se dalo říci, že světlo světa spatřilo osobité, do sobe poměrně uzavřené dílo s jasně odlišnou a téměř nesrovnatelnou kvalitou oproti HŔÍŠNÝM LIDEM. Adamíra sice nebyl - a ani být nemohl a určitě nechtěl - Marvanovým Vacátkem, ale o tu vlastně vůbec nešlo. Jeho akademicky vzdělaný rada Korejs má své zásady, je mnohem rozhodnějším a ostřeji vymezeným šéfem svých detektivů z ulice, nepropadá však šéfovské psychóze a dovede, je-li to nutné, své radní mimikry i shodit. Nepochybně zajímavé oživení do PANOPTIKA vnesl svým ostýchavým zjevem a neúnavným mladickým elánem i zpěvák a herec Ondřej Havelka. Prvorepublikové mordpartě i pražské galérce, která ji svým způsobem živila, tak byl postaven další nezapomenutelný pomník. Česká filmová detektivka dosáhla na další ze svých nečetných vrcholů. (03.01.2008)

Původní cyklus s Marvanem mě nikdy moc neoslovil, ač proti Vacátkovi nic nemám, působil vždycky hrozně pasivně. Adamíra dodává eleganci, nadhled, vtip, šmrnc i trochu té akčnosti. Díky zachování sestavy včetně občasného Mrázka má pátračka i trochu větší záběr, takže tohle si můžu pouštět furt a neomrzí to. Jediné, co to kazí, je dost stupidní úvodní písnička. (03.06.2018)

Adamíra a Havelka v seriálu představují nádhernou ilustraci starého filozofického principu "Jednoty v rozmanitosti". Jejich herecké výkony totiž dosahují naprosto stejné kvalitativní výše, tj. nádherné prkennosti (=jednota), zatímco hlasovým projevem se od sebe liší jak komár a jaguár (=rozmanitost). Adamíra by si mohl z fleku střihnout vedlejšák v krematoriu, zatímco Havelka by byl tvrdou konkurencí Lábusovi při dabování Márž v obzvláště vypjatých hysterických záchvatech. (10.02.2013)

Pokračování mé oblíbené série dopadlo v rámci možností dobře i když mnohé si umím představit lépe. Zápletky jsou občas zajímavější, promyšlenější a zločiny se skutečně vyšetřují, což znamená, že už nestačí aby si Bouše po letmém pohledu na vyloupenou „káču“ prostě skočil do Jedové chýše pro Pepíka. Po slabém nástupu (Funus), tak přišlo několik velmi vydařených epizod, jako třeba Letní přeháňka, Laková krabička na čaj nebo Potkat anděla (možná nejlepší díl série). Na druhou stranu Bouše a Brůžek dostali výrazně méně prostoru a navíc se z nich stali místy poněkud nepříjemní protivové, a na Jiřího Adamíru, ač patří k mým poměrně oblíbeným hercům, jsem si jako na Marvanova nástupce musel chvíli zvykat a ne ve všech dílem mi sedl. Naproti tomu potěšil Filipovského Mrázek, který po zásluze dostal více prostoru. Celkem vzato série i po letech potěšila a potvrdila pocit, že české detektivní seriály jsou až na výjimky velmi zdařilými. (10.01.2012)

To jsem si krásně zavzpomínala, dávno tomu, co jsem viděla tuhle sérii kriminálních příběhů poprvé.. Herecký ansámbl skvostný, Jiří Adamíra je ohromný sympaťák s podmanivým hlasem, jednotlivé díly jsou zajímavé, místy zábavné i vtipné, no a k tomu kouzelná atmosféra starých časů.. Tedy u mě opakovaně spokojenost a pěkné čtyři hvězdy.. (04.04.2024)