Reklama

Reklama

Jednorozený

(festivalový název)
  • USA Begotten
Fantasy / Horor / Experimentální
USA, 1990, 78 min

Obsahy(1)

Begotten jako lyrická báseň a zároveň brutální obraz zavede diváka daleko za hranice vkusu. Perverznost a brutalita filmu si steží hledá sobě rovného. Jaký osud potká Matku přírodu a jejího syna v této černobílé ďábelké hře? Záběry z filmu byly použity i v písni "Cryptorchid" od Marilyna Mansona. (raffspIn)

Recenze (163)

Mefistofelle 

všechny recenze uživatele

Tohle se bude hodně špatně komentovat... no, zkusím to. Za prvné: nic byť jenom vzdáleně podobného nejspíš NIKDY neuvidíte. Tohle je absolutní solitér, jediný zástupce svého druhu. Co dělá Begotten tak neskutečně specifickým a originálním filmem? Děj je redukován na jednotlivé záběry, které spolu zdánlivě nesouvisí, kamera použitá pro natočení snímku většinu času dává obraz, na kterém jen tak tak něco rozeznáte, nikdo nemluví a zvuky obecně jsou omezeny na minimum, nic zde nedává na první pohled smysl a vše pochopíte a zároveň i nepochopíte až v momentě, kdy vidíte běžet závěrečné titulky. Zní to jako nuda? Ano, do určité míry je to pravda, ale jedná se o docela jiný typ nudy, který vás místo toho, abyste film vypnuli, nutí, abyste se dívali dál zatímco si říkáte, že na téhle perverznosti přeci musí být něco víc. Já vím, trochu to nedává smysl, ale v momentě, kdy se na to podíváte, tak mě snad pochopíte... Dalším výrazným a stále se opakujícím prvkem je násilí a syrová brutalita. Už jenom začátek, kde "kdosi" páchá sebevraždu, včetně fyziologických detailů toho, co se po smrti s tělem děje, je dechvyrážející. A v podobném duchu se pokračuje dál v rámci bezútěšné, dokonale pusté krajiny. Stručně řečeno je Begotten bezpochyby jedno z nejavantgardnějších děl současnosti. Svou absurdností předčí i jeden z mých nejoblíbenějších industriálně-psychedelických snímků Tetsuo, o kterém jsem si po dlouhou dobu myslela, že v surreálnosti spojené s brutalitou jednoznačně vede. Jediné mínus, které bych na filmu viděla, je to, že stopáž je na tento počin až moc dlouhá. ()

gjjm 

všechny recenze uživatele

Pojďte a poslyšte básně vraždících zrůd putujících světem. Begotten. Zplozenci. Co všechno ten název obsahuje... Temná, hnusná, nechutná, krvavá a morbidní filmová báseň. To označení filmová báseň berte s reservou. Poesie, kterou v tomhle filmu najdete, je trochu jiná. Je to poesie sebepoškozování, poesie krve. Kastrace. Hnití. Poesie rozbodaného těla a krvavých skvrn na stěnách ve fascinující rozmazané černobílé, doprovázené cikádami a kapáním vody. Poesie stínů. Poesie žízně, uhašené vlastní krví. Poesie bezvýchodnosti. Poesie utopení. Poesie odrazů ve vodě. Poesie skrvn, rozpitých skvrn, pohozených těl ve křoví, odlesků v oblacích. Poesie okusování tlejících těl. Poesie posledního, lačného nádechu před smrtí. Poesie kouře, poesie nahrbených, kulhavých malomocných, putujících se zvonci a v hadrech pochmurnou, skalnatou krajinou, poesie spálená sluncem. Poesie nahého, hnijícího těla v křeči. Poesie těl přivázaných ke skále. Poesie tváří bez kůže, tříštěných postavami v kápích. Poesie hodování na hnijícím těle. Poesie spoutaných - ne těch, kteří jsou spoutáni pouty, ale těch, kteří jsou spoutáni světem. Poesie ohně z lidských kostí, poesie kalné vody, která se stává hrobem i popravištěm, poesie temných bytostí, vynořujících se na obzoru. Poesie rukou, které se mění v pavouky. Poesie utopených v plamenech, v kouři z lidských těl, z mraků nad sluncem. Poesie upálených ve vodě. Poesie vychrtlých a zubožených těl, jež v křeči čekají na slunce. Poesie rdoušených zrůd vlečených na své oprátce jako pes na vodítku. Poesie lesa holých kmenů stromů, bez listí, bez větví, bez minulosti i budoucnosti. Poesie krvavé oběti kamenům. Poesie ženského těla, rozřezávaného na hromadě větví. Poesie, nad kterou samo nebe zavírá oči. Poesie obrovského pavouka, který pohlcuje svět. Poesie znásilnění. Poesie bezmoci. Poesie bradavek žraných hmyzem. Poesie lebek zašlapaných v bažině. Poesie ubohých, plazících se bytostí, které se domnívají, že jsou člověkem. Poezie tváří pod kápí, které nikdo nechce odklopit. Poesie těl utloukaných Thorovým kladivem. Poesie pohřbívaných krys. Poesie, která přes takzvaně béčková témata ani na tisícinu vteřiny nepřestává být poesií. Poesie těch nejtemnějších a nejdepresivnějších archetypů, jaké skrývá ono obrovské a nebezpečné moře lidského podvědomí, které z něj občas jako hydry vyplují útočit na naše sny, dělajíce z nich ty nejhorší noční můry. O některých obrazech jsem raději ani já nechtěl uvažovat, co vlastně znamenají. Každý obraz, každý detail je mnohotvárný a může být interpretován tisíci způsoby. Ale já jej nechci interpretovat. Tenhle film chci rozhodně vidět ještě několikrát, abych ho mohl do posledního detailu pochopit a přemýšlet o něm. Vlastně ne abych ho MOHL pochopit, ale abych se ho ODVÁŽIL pochopit. Ale opravdu bych v něm nechtěl žít. Tohle je jeden z těch filmů, které jsem hledal, a kdybych je nenašel, tak bych je asi chtěl natočit. Jeden z těch jedinečných filmů. Vzdáleně podobný je snad jen Tsukamotův Tetsuo (a podobně si většina lidí před shlédnutím představuje Mazací hlavu, která zdaleka tak ujetá není), ale Begotten je mnohem krutější. Jeden z těch filmů, které nemají daleko k dokonalosti. Mýtus krutosti. Všimněte si titulků a jmen postav. Bůh zabíjející sám sebe. Matka země. Syn země jako maso na kostech. Ostatní bytosti. Hudba není hudba, jsou to zvuky. Mezi těmito tvory se odehrávají krutosti, poetické krutosti, které zobrazuje film. Filmová báseň v nejvyšším slova smyslu. Slova nemůžete otevřít a ukázat nejtemnější hlubiny rubu lidské duše. Film ano. Film může, musí být a je explicitnější. Krutější. Každá slova by v případě tohoto filmu byla zjemňováním. A všechno do sebe zapadá. Všichni jsme zplozenci. Všichni jsme zrůdy. Díky, pane Merhige. Díky, Zplozenci. () (méně) (více)

Reklama

lukasd

všechny recenze uživatele

Tak tady si s hodnocením nevím rady. Tenhle film je prostě nehodnotitelný. Je to zajímavý experiment a minimálně prvních 5 minut je skutečně šokujících. Jenže zbytek je dost velká nuda a nepomůže ani když tušíte o co vlastně jde. Kdyby režisér znal míru a zkrátil to celé tak na 30 minut bylo by to určitě koukatelnější. ()

Arkanoid 

všechny recenze uživatele

"Language bearers, photographers, diary makers. You with your memory are dead, frozen. Lost in a present that never stops passing. Here lives the incantation of matter. A language forever. Like a flame burning away the darkness, life is flesh on bone convulsing above the ground." David Lynch approves. Ako William Blake a Werner Herzog dokážu ovplyvniť iných. Návod na to, ako sa už svojou prvotinou zapísať do povedomia divákov. Zaujímavé, surrealistické poňatie o stvorení sveta s bizarnými nechutnými výjavmi brutality. Vizuál ako z 19. storočia pripomínajúci aj animácie, doplnený zvukmi cikád a pazvukov či absencia dialógov pochopenie filmu neuľahčuje, ale našťastie sa dá zistiť odlišnosť medzi divákovým poňatím a autorovým vyjadrením. Forma opäť predčila obsah, ktorý nemá komplexné postavy. Dej síce strhne (vďaka forme), ale dal by sa skrátiť a pri zdôrazňovaní zdá sa opakovaných scén začne aj nudiť. ()

tnp101 

všechny recenze uživatele

Jsem nadšenec do divných filmů, ale tohle už je trochu moc. Samozřejmě, něco alespoň zdánlivě podobného budete asi hledat těžko, ale to z něj automaticky nedělá dobrý film - jestli se to tak dá vůbec nazvat. Ačkoliv jsem čekal opak, vůbec mě to nevtáhlo a v žádném případě to nemá na starosti odpuzující obsah, nýbrž forma. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (7)

  • Režisér E. Elias Merhige prezradil, že sa nechal inšpirovať zážitkom “blízko smrti“ (NDE- Near Death Experience), ktorý prežil pri autonehode, keď mal 19 rokov. (Merv)
  • Takmer celý film je tvorený z fotografii, kamera sa využívala len výnimočne. (Merv)
  • Vyprodukovat jednu minutu filmu trvalo 8-10 hodin optických úprav, zahrnujících filtry, vizualizace atd. Celkově trvala postprodukce 8 měsíců. (Cheeker)

Reklama

Reklama