Osvícení

Většina lidí, kterým jsem tenhle film pustila, usnula tak po dvou hodinách. Pro mě jsou to čtyři a půl hodiny skvělý atmosféry a až na scénu s vosama, kterou z nějakýho důvodu nesnáším, si tenhle film užívám pokaždý na maximum. Podle někoho zbytečně roztahaný, podle mě promyšlený do každýho detailu. Jack blázní krásně postupně a tak to má bejt. Ne jako Nicholson, kterej se sice skvělej, ale šílenej už od začátku... (28.05.2012)

Není nelogické, že třídílná filmová adaptace zvládla obsáhnout knižní předlohu zevrubněji než snímek s Nicholsonem. Bylo zde více prostoru pro vykreslení postav, vztahů mezi nimi i změnu, kterou postupně všichni prochází. Z tohoto pohledu je pro mě toto zpracování lepší adaptací, je své předloze věrnější. Bohužel u prvního Osvícení jsem se bála skoro od začátku do konce a tady téměř po celou dobu ne. Ale může za to asi i znalost Kubrickovy verze. (01.03.2020)

Jak zde již spousta uživatelů psala, nemá smysl srovnávat tuto televizní minisérii s jedinečným Kubrickovým uměleckým dílem. Každý film je na úplně jiné úrovni. Převážnou část děje této filmové adaptace jsem zhlédla na Universal Channelu, doba vysílání byla určena mezi devátou večerní a třetí ranní. Sledovala jsem do jedné hodiny, neboť bych zřejmě další den nebyla schopna fungovat, pokud bych zůstala až do konce. Velmi velká škoda, protože právě v té chvíli mi připadalo, že se začala odehrávat nejlepší část příběhu. I přes svou délku jsem v něm nenašla příliš mnoho nudných pasáží, pár bych jich sice zkrátila, jinak mi však stopáž nijak nevadila. Osvícení se docela přesně drží Kingovy předlohy, místy však možná až trochu i křečovitě. Chyběla mi však nějaká atmosféra a napětí. Vše se, i přes spoustu dobrých míst, drží ve stojatých, průměrných vodách. Co se týče i scénáře a dialogů. Z obsazení jasně vyniká Steven Weber a Courtland Mead (ten kluk má ale ksichtík:). Rebecca De Mornay je možná hezká žena, ale pro mě charakterově i herecky naprosto nevýrazná. Velmi jsem byla potěšena podmanivou hudební stránkou a líbivou melodií In The Mood od Glenna Millera, která také zazněla v jiné minisérii podle Kinga, Dům v růžích. Zde jsem ji slyšela prvně a strašně se mi zalíbila. (07.10.2010)

Čtyřhodinová předehra pro grandfinále v posledních 30 minutách, takové filmy jsou nejelpší. Nic se tam neděje, napětí nula, keřová zvířata bez sněhu se mnou nehnula. Matka se leká konfet a když ve výtahu najde škrabošku a spoďáry, kterými Jackovi předhazuje, že se je dům snaží strhnout na večírek, vyprskla jsem smíchy. A omlouvám se, ale Danny je snad to nejotravnější a nejnesympatičtější dítě, které jsem kdy ve filmu viděla. Jediný posun oproti Kubrickově verzi vidím ve vývoji hlavního hrdiny Jacka - mnohem lépe se dalo pochopit, že vše, co ho v hotelu sužuje, jsou vlastně abstinenční příznaky. Vlastně je to jen další Kingův film o chlastu a s kladivem jako nástrojem spravedlnosti. Začínám si uvědomovat, jak se motivy v jeho románech opakují. 19% (20.12.2020)

Z původních 3* dávám 4*. A to za skvělí konec a hlavně za přeměnu Webera z hodného papíka na pořádnýho hajzla. Prní díl mě bavil, druhý nudil a třetí se dost rozjel. Viděl jsem horší Kingoviny. Ale zase říct že je to lepší než Kubrickova verze se říct nedá. I když tady je vynikající Weber tak v původním je zase Nicholson. No nevím jen tady není taková umocněná atmosféra. (28.08.2010)