Osvícení

A tak šel čas. Mistr King se tvrdě naštval na Kubricka, že nechal umřít černocha a že zničil jeho odkaz. Tady vlastně však přichází důležitá otázka: zničil? A odpověď je zcela jednoduchá. Ne. Kolik lidí miluje Osvícení? Kolika lidem se líbil tento film? Kolik lidí si přečetlo knihu jen díky prvnímu jmenovanému filmu. Alespoň tyto případy byly moje. A myslím, že určitě nejsem jediný. Po přečtení knihy jsem se utvrdil v tom, že literatura je důležitá, první film kultem a tento film reparát pro autora a milovníky knihy. Samo o sobě v tom mluví to, že autor si sám ještě napsal scénář. A tady to je další kapitola. Jelikož mám knihu ještě čerstvě v hlavě, vím, že King se snažil velmi dost, aby se adaptoval jak jen to jde. Ale jsou tu až momenty k neuvěření, že některé záležitosti působí až komicky, ale tím špatným způsobem jako by chtěli film shodit. Proměna Webera z normálního na maniaka zafungovala skvěle, ale moc tomu neodpovídají herecké výkony, které odpovídají na zmatené béčko. Poté je tu samotná Overlook, který vypadá asi stejně strašidelně jako babičky v negližé a je odříznutý od světa asi jako Island od moře. Obecně je problémem i atmosféra. Ta totiž pokulhává ve stylu devadesátiletého artritidy. V moment kdy se máte bát, tak se sice asi bojíte, ale pak přijde moment odlehčení, kdy si říkáte jak vás tohle celé má vlastně děsit. Asi je tedy zbytečné hádat, kdo v tomto boji vyhrál. Kubrick dokázal totiž udělat i blbý let v letadle udělat v podstatě k posrání. Trochu to docela připomíná zpracování i To, které muselo na kvalitnější zpracování chvíli čekat. Suma sumárum, kdo chce vidět kvalitní filmový zážitek ať se ohlédne do historie. Kdo chce poklonu knížce, které ale béčková jako úroveň tvé mámy v angličtině, tak jen směle do toho. (01.04.2019)

Jelikož byl Stephen King léta v rozepři se Stanley Kubrickem, kvůli jeho zpracování Osvícení, tak došlo i na remake, kterému dal Kubrick zelenou, jen pod podmínkou, že bude King mlčet o jeho nespokojenosti s jeho filmem. A tak se stalo. Mick Garris se opět ujal převedení Kinga na plátno, opět v podobě minisérie a přestože, to nedopadlo tak slibně jako Svědectví, tak je to vcelku povedený snímek, který je maximálně věrný předloze, tudíž uspokojí nejen Kinga zklamaného původní adaptací, ale též jeho fanoušky. Vyhýbám se srovnávání Kubricka a Garrise, protože je to něco nesmyslného a to už jen proto, že je to dohadování se mezi odlišnými břehy. Minisérie statečně drží hororovou atmosféru, i když ne vždy tak intenzivně, jak mohlo být a zejména ke konci, kdy mohla být atmosféra o mnoho tísnivější. Každopádně opět musím uznat, že na TV adaptaci si vede dobře a to zejména v případě Stevena Webera, u kterého je velmi znatelná proměna z hodného na zlého. 4*. Doplnění 5.1.2012: Tak jsem si po skoro pěti letech pustil tuto TV minisérii znovu. Od té doby jsem přečetl knihu a Kubrickovu verzi viděl spoustukrát. Zatímco Kubrickova verze na mě při každém dalším shlédnutí působí stejným naprosto intenzivním atmosferickým dojmem a i nadále je vůbec jedním z mých nejoblíbenějších filmů, po druhém shlédnutí TV minisérie jsem na toto dílo výrazně změnil nápor. Je to právě tím, že jsem si přečetl knihu. Mnozí by čekali, že se tím změní můj názor právě na Kubrickův film, ale nikoliv. Beru knihy a jejich filmové adaptace jako samostatná díla. Co je hlavní, že obě dvě díla (kniha a původní film) mají naprosto jedinečnou specifickou atmosféru, což se o TV remaku říct nedá. Největším kladem Garrisovi verze je určitě Steven Webber, jak už jsem psal tenkrát a naopak jako největší zápor bych viděl právě Garrisovu režii a přílišné držení se předlohy, přestože Kingův záměr chápu, takto až přehnaně knihu kopírující přepis, podle mě není zrovna správná volba. Jako dokonalý příklad bych uvedl Gilberta Adaira a jeho adaptaci knihy Snílci, ke které psal taktéž scénář a pojal obě díla jako naprosto samostatná, takže se ve výsledku navzájem doplňují a zároveň fungují každé samo pro sebe. To jen na okraj, jako důkaz toho, že když autor předlohy píše sám scénář, nemusí záměrně jít o naprostý přepis původního literárního díla. Celá TV minisérie pak působí docela křečovitě, postrádá atmosféru a věrohodnost. Jsou zde scény, které jsou dobré (Když Jack zlomí Dannymu ruku, pokoj 217, večírek, flashbacky z minulosti hotelu), ale vzápětí příjde průměrný až podprůměrný zbytek společně s mnohdy nezdařenými efekty (zvířata z keřů) a ony nadějné scény zazdí. Na podruhé tedy velké zklamání. Každopádně je určitě škoda, že se Webber nedostal od televizáků dál. (24.09.2008)

Z původních 3* dávám 4*. A to za skvělí konec a hlavně za přeměnu Webera z hodného papíka na pořádnýho hajzla. Prní díl mě bavil, druhý nudil a třetí se dost rozjel. Viděl jsem horší Kingoviny. Ale zase říct že je to lepší než Kubrickova verze se říct nedá. I když tady je vynikající Weber tak v původním je zase Nicholson. No nevím jen tady není taková umocněná atmosféra. (28.08.2010)

Otrocká "trucverze" mistra Kinga dopadla přesně podle mého očekávání, pokud jste viděli televizní Dům v růžích, To nebo skoro jakýkoliv TV film podle Kinga hned budete jako doma. Kuchařka pro vznik "Kingovského TV filmu" je vždy následující: Bez jakékoliv filmařské invence vezmeme scény a dialogy z knihy, ty téměř 1:1 přetavíme s neznámými nudnými herci na plátno, délku zvolíme alespoň 4 hodiny aby se tam jó vešlo skoro všechno a samozřejmě i to co se na obrazovku vůbec nehodí a sílu to má pouze jako psaný text. Celé dílo v tomto případě navíc okořeníme strašnými "CGI" obživlými keřovými zvířaty (ty mi přišli pitomí už v knize). Sakra, kdy už konečně tyto tvůrci (včetně Kinga) pochopí že kniha a film jsou dvě zcela odlišná média a pouhé (sice přesné) převedení 1:1 fungovat nemůže? Ještě navíc když tu máme naprosto dokonalou, každým coulem geniální verzi Stanleyho Kubricka? Smysl vzniku tohoto "díla" opravdu nechápu. (30.05.2012)

Co to sakra bylo?! Laciná a trapná ubohost s příšernými herci. Jediná výjimka byl Melvin Van Peebles v roli Richarda Hallorenna. K čemu je, že tato verze věrněji kopíruje knihu, když je výsledkem otravně protahovaná báchorka z Věřte něvěřte? Teoreticky by se dalo čekat, že když film vznikl skoro o 20 let později, tak přinese nějakou změnu k lepšímu, například po stránce efektů. Ale z chodících buxusových keřů Střihorukého Edvarda, (které mají plynulost pohybu asi jako dinosauři v Cestě do pravěku) zmalovaných cirkusáků, kutálejících se míčků, vlčích masek a lebek se zkříženými hnáty na dveřích, strach opravdu nejde. Danny s matkou nechutně přehrávají a na oba jsem si už během prvního dílu vypěstovala silnou alergii. Po prvním záchvatu Danny vypadá spíše jako po útoku pedofila a chvíle, kdy svému otci domlouvá, je tak hrozně pitomá až jsem se styděla, že na to vůbec koukám. Jack v mnoha scénách nepůsobí jako šílený, ale spíše jako dementní. Místo krásného, honosného hotelu, se děj odehrává v ukrajinském, ušmudlaném penzionu. Venkovní pohled zřejmě vyřešila nějaká kulisa, aby se z nízkého rozpočtu zaplatily "dechberoucí" efekty se sprintujícími keříky. Podle knihy zde vzorně zůstává pokoj s číslem 217, protože ani pověrčivý divák by z něj po shlédnutí téhle frašky nemohl mít strach. A co měl znamenat ten Tony? Tím, že se zjevuje v podobě pubertálního šprta, úplně ztrácí na tajemnu, bylo to k smíchu stejně jako všechny ty šeptající hlasy. V trapném dodatku nám velký pan režisér odhalí, že Danny vlastně mluvil se starší verzí sebe sama. Z toho by měl psychiatr jistě radost. Jediné, co se mi tu možná líbilo více, než ve starší verzi, byla maska ženy v koupelně, ale scéna s ní byla opět utopená v bažině béčkovité trapnosti. Tady to máte, mistře Kingu! Takhle to dopadá, když se místo zavrhovaného Nicholsona role chopí ten váš seriózně vypadající herec! Všechno to, co mě na starším zpracování tak ohromilo, se tady vypařilo a vyletělo do povětří spolu s celou tou zaplivanou ubytovnou a špatnými, kabaretními herci z ochotnického spolku. (29.03.2013)