Dawsonův svět

Tento seriál jsem zbožňoval, a to jak kvůli sympatickému "mysliteli" Dawsonovi, tak především kvůli překrásné a přesympatické Joey - Katie Holmes. Kam se na ni hrabeJen! S ice se nakonec ukázal sympatičtější než Dawson Pacey a s ubíhajícím časem a přenesením děje na vysokou školu ztrácel seriál na kouzlu, postavy byly čím dál tím chytřejší, stále je u mě ale milou vzpomínkou na věk mládežnický. Každopádně "Dawson" po 10ti letech v HIMYM je boží :-) (12.08.2015)

Jak jsou všichni rozumní a "dospělí"...takhle spletité vztahy nebyly ani v Králi Oidipovi:) Navíc herci začali na svůj seriálový věk vypadat v posledních dvou sériích, které už nebyly nic moc, ale byla tam Paceyho blond kráska Audrey;) Ale ani to mě nedonutí zachovat odstup, protože když někdo v patnácti letech blije o zdravým zodpovědným vztahu a pak ho dalších pár let hledá u těch samých, u kterých ho předtím nenašel, je to hrůza...a hláška: "Když je sex tak důležitej, proč nemá Spielberg ve svých filmech ani jednu milostnou scénu?" svědčí o tom, že by někdo potřeboval proplesknout, aby se vrátil do reality. 40% (29.05.2003)

Hned po trojnásobném klystýru horkým Savem je tohle ten nejhorší způsob, jak trávit odpoledne. Banda teenagerů (které hrajou lehce odrostlí dvacátníci v čele s buzíkem, co mluví jak kdyby měl koule ve svěráku) řeší otázky Života, Vesmíru a Vůbec, čímž přivádějí diváka, jehož počet mozkových závitů přesahuje počet prstů na všech končetinách, do stavu absolutního šílenství. Dalo by se říct, že nechvalně proslulá parta z BH 902 10 má v Dawsonovi svého důstojného pokračovatele. (11.06.2005)

Podle mě jeden z nejlepších teenagerských amerických seriálů. Hlavní postavy jsou sympatické a celé je to vůbec slušně natočené a rozhodně jsem se u toho nikdy nenudil. Narozdíl od třeba od Gilmorek který jsou víceméně o tom samém ale pro mě trochu možná ukecané a rozhodně bez menší dávky citu jako u Dawsonova světu. (17.03.2007)

Asi nejvíc nedoceněný seriál, co znám a svého času i jeden mých nejmilejších. První čtyři série zážitků party z Capeside mě budou provázet pravděpodobně už celý život. Často se setkávám s názorem, že "to dobře začalo, ale pak už to nebylo ono". Já to vidím tak, že každá série má jiný náboj. Zatímco první série je spíš jen takovým jemným oťukáváním a zkoumáním terénu, druhá a třetí už je pak jasným vrcholem celého vývoje, kde jsou emoce hlubší a vztahy složitější a obzvláště ve třetí sérii jde o nejlepší zápletku konfliktu dvou nejlepších přátel v tom nejtěžším souboji. Řada čtvrtá pak v naprosté uvěřitelnosti dovádí všechny k maturitě a hlavně i k duševní dospělosti. A tady právě nastává problém. Zde, ve chvíli, kdy Joey s Dawsonem znovu stojí u otevřeného okna a život mimo mateřské maloměsto právě zavolal, tam měl přijít konec a právě tam se třeba měla udělat ta chvíle, kdy napsat "o pět let později" a přijít s finálovým dvojdílem. Bohužel tvůrci nechali hrdiny řešit svým nenapodobitelným způsobem vztahy i v Bostonu a tím Dawson's Creek do jisté míry zničili. Plno nevýrazných vedlejších postav (které mají tendenci nenadále a nenávratně mizet), matné opakování předchozích zápletek a nechutně časté střídání partnerů v podání hlavních hrdinů - to je stručná charakteristika páté a šesté série. Je jen zoufale málo momentů, které tyto dvě sezony dokážou vytrhnout z letargie (pohřeb a řada smutných vzpomínek v páté a úžasný díl s Paceym a Joey přes noc v marketu v šesté) a chybělo málo a tenhle skvost by skončil v hodně kalných vodách. Naštěstí přišel spásný nápad přivést pro finále seriálu otce, polozapomenutého Kevina Williamsona. Ten stvořil dvojdíl, na který se nezapomíná, dvojdíl, který navázal na ty nejlepší díly, který propojil všechny osudy a geniálně je završil. Dawson, Joey, Pacey, Jen, Jack a Andie - nezapomenu. (19.06.2005)