Režie:
František FilipScénář:
Otto ZelenkaKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SrnkaHrají:
Radoslav Brzobohatý, Jan Pivec, Antonie Hegerlíková, Jaroslav Marvan, Václav Voska, Eva Vosková, Jiřina Štěpničková, Dana Medřická, Jana Brejchová (více)Epizody(13)
-
Malý František Věk (E01)
-
Student (E02)
-
První láska (E03)
-
Mozartovy dvacetníky (E04)
-
Divadlo (E05)
-
Návrat domů (E06)
-
Kněz, nebo kupec! (E07)
-
Úspěšný kupec (E08)
-
Klavír (E09)
-
Slovař český (E10)
-
Korunovace (E11)
-
Svatba (E12)
-
Naděje (E13)
Obsahy(2)
Televizní ztvárnění rozsáhlého románu Aloise Jiráska z období našeho národního obrození je dílem autora Otto Zelenky, režiséra Františka Filipa a dlouhé řady dalších významných umělců. Historie pokořeného a ujařmeného národa, který hledá a nalézá svou ztracenou tvář, získala po vstupu armád Varšavské smlouvy v nových politických souvislostech nový smysl. Divák v ní právem nacházel podobenství s tím, co právě prožíval. A tak se staly pro schvalovatele jakékoliv zmínky o národním sebevědomí a duchovní síle víry nepřípustné. Při premiéře v roce 1971 nesměl být poslední díl F. L. Věka uveden. Teprve po roce 1989 bylo poprvé možné uvést seriál v jeho původní podobě. (Česká televize)
(více)Recenze (220)
Dnes čtenářsky mrtvým autorem strašívali dříve neposlušné studenty. Neprávem; Alois Jirásek ve svých vrcholných spisovatelských výkonech, podložených vlastním odborným vzděláním, dosahuje úrovní minimálně středoevropských. Osvědčený tým tehdejší Československé televize k tomuto základu přidal vlastní tvůrčí přínos, odrážející radostné pohnutí a po 21. srpnu 1968 naopak zklamání a bolest z událostí Pražského jara. Poslední díl tohoto na dobu svého vzniku velkého projektu je vědomě komponován jako přímý nesouhlas s korupcí i kolaborantstvím husákovské a bilakovské prosovětské kolaborace a zrady. Úsvit prvních počátků znovuobrozeného národa je cenný svým pohledem na ty, kteří sice velké myšlenky a všelidské ideály nevytvářejí a ani vytvářet nechtějí, bez nichž však, bez jejich vůle, pochopení, zanícení, étosu nikdy nemohou vstoupit do společenské reality. Malá pozitivní práce! Pojem tolikrát políčkovaný, a přece nenahraditelný! S úctou se znamená a vše to na vědomost dávat ráčí vždy Váš spěšnoved Sýkora ()
Všiml si taky někdo, že černobílé filmy nejdou pod hodnocení 70%... člověk by se nad tím měl zamyslet. Tenkrát, když se řeklo herečka tak to znamenalo dámu, která dobře vypadá, umí hrát a zpívat a dokonce i tančit. Tenkrát byli diváci asi o hodně náročnější, než je tomu dnes... Je až neuvěřitelné, že každé rajdě nebo blbečkovi, která/ý se náhodou někde mihne a která/ý neumí ani pořádně mluvit natož hrát, říkáme herečka nebo herec. A přesně o tomhle tenhle film je, tady je Radoslav Brzobohatý opravdu Pan herec a nejen on... Nejbrilantnější herecká etuda :o)) ()
Tenhle seriál mi hnedka připomíná několik věcí naráz. Nejsilnější zážitek je především ten, když jsem byl zkoušenej z češtiny, dostal jsem bůra a pak jsem si před učitelku stoupnul s tím ať mi dá ještě jednu šanci a ona řekla F. L. Věk. Tak jsem se na to každou neděli začal dívat a docela mě to zaujalo. Na svojí dobu to je výborně zpracované a je na tom seriálu vidět, že ti tvůrci to brali jako poctu, že něco takového vůbec zfilmovávají. V dnešní době by z toho každej viděl akorát prachy a ještě by to dopadlo otřesně. ()
Špičková práce po všech stránkách. Životní role Radoslava Brzobohatého, nadčasové myšlenky a působivé vylíčení historických reálií. Všudepřítomné pocity vlastenectví a odhodlání pro věc, oslava české řeči a kultury. Takové seriály s historickou tématikou (třeba i jako Sňatky z rozumu ad.) nikdo už nikdy nenatočí....chybí totiž vkus, vůle a kvalitní herci.... ()
Neumřela česká řeč, jen spí. Postihnout význam a nadčasovou hodnotu Jiráskovy pětidílné národoobrozenecké epopeje by znamenalo zamyslet se nad zlomovými okamžiky naší dějinné historie, která se v pravidelných časových periodách ocitala v útlaku svých tradic a práv. Rozvržení natáčecího plánu v době posrpnové sovětské invaze se pochopitelně nemohlo minout účinkem; tento rozhodný a zcela otevřený manifest národního sebevědomí a svobody pak jakoby završoval předcházející léta těžce překonávaného mlčení a marného odporu (čtyřistaleté područí v habsburské monarchii je nahrazeno totalitárním systémem dvacátého století). Životní příběh dobrušského buditele, tohoto bytostného venkovana, tu ovšem neslouží pouze jako sjednocující pásmo rozsáhlého příběhu; vlastní prostor tu nacházejí reliéfní motivy jako zánik benediktinského řádu, počátky divadelní kultury, Mozartův pobyt v Praze nebo vlastně nepřetržité seznamování s nejvýznamnějšími osobnostmi tehdejšího veřejného života. Věk se zpočátku pražskému uměleckému a vědeckému prostředí okouzleně obdivuje, ale zčásti se k němu staví také kriticky a později, v rozhodných okamžicích, dává přednost životu na venkově před obtížnou a v podstatě riskantní existencí ve městě (mementem budiž trudný osud Václava Tháma). Prachem zavátý Jiráskův text, degradovaný na standardní výhrůžku školních škamen, se díky scénáristovi Otto Zelenkovi a režiséru Františku Filipovi proměnil v ryze aktuální téma o pokořeném národu, oděného do kostýmů konce osmnáctého a počátku devatenáctého století. Všeobecná glorifikace jednotlivých hereckých jmen je nošením dříví do lesa; neoddiskutovatelné špičkové výkony celého zástupu nejvýraznějších zástupců divadelní i filmové Thálie jsou právem označovány za legendární, ať už je to Pivec, Marvan, Höger, Nedbal, Růžek, Voska, Lukavský a Medřická, tak i Brzobohatý, Brejchová, Vránová, Bohdalová, Cupák nebo Tříska. Díky v případě VĚKA náleží nejen jeho duchovnímu otci a televizním tvůrcům, ale tak trochu paradoxně i komunistickým cenzorům, kteří se jeho urychleným uvržením do trezoru sami označili za spoluviníky tragédií našich národních dějin. To, oč před více než sto lety usiloval Alois Jirásek zůstalo a zůstává neměnné a budoucím generacím se tím de facto odkazuje jedno z nejdůležitějších poselství: nepolevující boj za vlastní identitu. I proto lze televizního VĚKA nazvat seriálem, který přišel ve správnou chvíli. ()
Galerie (53)
Photo © Česká televize / Miloš Schmiedberger
Zajímavosti (24)
- V roce 1972 byl zrenovován rodný dům F. L. Věka - Heka. (M.B)
- Scény z náměstí v Dobrušce se ve skutečnosti netočily v Dobrušce, protože zdejší náměstí nešlo dobře kamerou celé zabrat (kostel se nachází v jeho půli, takže nebylo vidět ostatní domy), proto se nakonec točilo na náměstí v Novém Městě nad Metují, kde se daly dělat široké záběry. (honajz)
- Když jede František (Radoslav Brzobohatý) na saních s Lojzíkem (Roman Skamene), projíždí okolo zámku, kde stojí socha Bedřicha Smetany. Ten se však teprve narodil o 27 roků později. (pávek)
Reklama