Ally McBealová

SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Kdo to ještě neslyšel? Kdo to ještě... Ven! To nic, dozvím se to později. // Měla jsem malý, čistě odvetný úlet. // Já nežiju ve vysněném světě. Jen do něj utíkám. // Kde bereš takovou trpělivost. Ze všech tady u stolu máš nejblíž do hrobu. // Ona je tady. Fuj! // Cejtím tady penis. Něco je ve vzduchu. // To se mám celý večer dívat na otce Ally, jehož jazyk jsem měla v ústech a poslouchat Billyho karaoke? // Radši plavu na mělčině, kde se nemůžu utopit. // Už je z tebe zase ten citový srábek jako dřív. // Z novýho Billyho je mi fakt na blití. // Já Barbie nejsem a nikdy Barbií nebudu. // Jsem právník s rozpadlým manželstvím a obarvenými vlasy. // Todle sexuální kolbiště rozvrátilo mé manželství. // To je vono, je to válka. Tam všichni umírají. // --- Richarde proč si ho přijal? - Jinak by zde nemohl pracovat. (10.11.2006)

Když se tak zpětně ohlížím nad tím, co mě na tom bavilo, když nemám ráda holky řešící "problémy" jako Ally - tak...žensky, jo, to je ono - Ally je totiž svým myšlením tak moc ženská, že mně třeba daleko sypatičtější a bližší Robin z HIMYM je vedle ní zarostlej upocenej mistr světa ve vzpírání s pleší (která je přímo úměrná množství testosteronu). Pojevenej Piškot tím důvodem taky nebude, takže odpověď má jméno Richard Fish, kdy jeho úchylka na povolený krky a tríček s kolenní jamkou jsou dokonalý...a Ling. Ale Kauzy z Bostonu stejně vedou...už pro toho vizoura a doutníky...popojedem. (24.03.2011)

Jeden ze slavných popkulturních seriálů 90. let, který byl mimořádně populární zejména mezi ženskou částí diváků. Tak nějak si s ním nevím rady - neupírám mu řemeslné kvality, solidní herectví a v řadě případů i funkční humor, na druhou stranu mi byl krajně nesympatický svým obsahem a životním stylem i profesní zkušeností svých hrdinů. Na jedné straně ukazuje bizarní svět formalistického amerického soudního systému, kdy se právníci přímo vyžívají ve snaze manipulovat s laickou porotou, a přes určitou scénáristickou nadsázku jde bohužel o trefu do černého. Takhle nějak to často v Americe chodí a šikovný advokát dokáže v leckterých případech pro svého klienta a pochopitelně i pro sebe vytřískat těžké prachy v naprosto obskurních soudních přích. Právníci, kteří byli hrdiny seriálu, v nejednom případě stavěli pojem spravedlnosti na hlavu a já v duchu fandil jejich protivníkům. Zároveň mi seriál vadil svou hyperkorektností, genderovými a feministickými bludy a v neposlední řadě i zobrazením konzumního života americké vyšší střední vrstvy. Hrdinka seriálu je chodící reklamou na bulimii, ženské postavy jsou přímo ztělesněním představ o ideálním ženském těle, je to takové pohodové a poživačné. Děti se tam nějak moc nevyskytují. Když měla jedna z partnerských dvojic řešit otázku mateřství, dospěli oba právníci, kteří bezpochyby patřili mezi 10 % nejlépe placených Američanů, k tomu, že si je prostě nemůžou dovolit - vždyť by chuďátko strádalo nedostatkem. Celkový dojem: 40 %. Příznačné je, jak seriáloví hrdinové sní o rodinném zázemí, ale vzhledem ke svým vysokým nárokům na partnera a vlastní neschopnosti se přizpůsobit a dávat jsou odsouzeni k neustálému střídání krátkodobých vztahů. (12.01.2009)

Když už se neválíte smíchy, sledujete upřeně alespoň ty skvělé herecké výkony právních zástupců v tyjátru zvaném angloamerický justiční systém, a když ani to ne, kocháte se fishismem a vzájemnými vztahy všech zúčastněných. A pokud vás ani to nebaví, ještě pořád můžete uslintávat při pohledu na ty krásné právničky...ach bože, tady si vybere snad každý;) A jen tak mimochodem - jedné mojí spolužačce a dobré kamarádce z gymplu se dodnes přezdívá René. Závistivé maily zasílejte na...ale dost srandy, malinko zvážníme. Občas narazíte na díl, který není nic než přehlídka divných lidí, nesmyslně se chovajících a koledujících si o léčebnou kúru někde na psychiatrii (nebo, abychom byli správně američtí, o návyk na antidepresiva;)), což ale v poměru k výbornému celku neznamená takřka nic. To hlavní je zajímavé především pro psychosociálně deformované jedince jako jsem já, protože výkřiky odporu a šílené pochechtávání, které se linou z obýváku jednoho skromného studentskoprávnického privátu každou středu večer (psáno 9.3.2006), nejdou laikovi racionálně odůvodnit. Ale to vám nemusí vadit, já zase nechápu deflátor HDP;) Zkrátka a dobře - vypadá to jako právo, možná že to i chutná jako právo, ale pozor, NENÍ to právo. A to je vše, hezký den. PS: Poslední série je jenom tragický omyl v ještě tragičtější snaze oživit to, co odešlo s Downeyho rádobypřechodným zmizením. Ve srovnání třeba s třetí sérií je pětka opravdu výsměch - jediné drobné plus je za Christinu Ricci;) A to jak beze slova vysvětlení zrušili René, to těm tragédům NIKDY nezapomenu. Takže moje vysoké hodnocení berte izolovaně pro série I-IV. Tam je to pro celek na 80% bez nejmenšího zaváhání. (16.02.2003)

Na jednu stranu skvělá zábava, výborně charakterově vybavené postavy a jejich "libůstky" :-), ovšem na druhé straně... nikdy se vám nestalo, že jste hned na začátku přesně odhadli konec dílu? (Například Ally s jednorožcem.) Taky mi přišlo, že tvůrci v některých momentech vůbec nevěděli kudy kam, takže problémy hlavních postav se neřešily, ale naopak omílaly po několika epizodách pořád dokola. Nicméně.. Ally mi stejně nakonec přirostla k srdci : ) (29.09.2007)