Ally McBealová

Napoprvé se mi seriál velmi líbil, ale když ho opakovali a díval jsem se na některé díly, musím své hodnocení trochu snížit. Mnoho scén a situací je vlemi povedených, ale sexistických narážek a urážek je na mě až příliš. Nejvíce mi vadí příšerné postavy šéfů kanceláře. Ally je roztomilá a její činy a myšlenky táhnou úroveň seriálu nahoru, ostatní "holky" také príma, ale jejich vlastnosti jsou až příliš zvýrazněné. (22.07.2011)

"Chcete někoho přivést na mizinu? Připravit ho o výsledky celoživotního úsilí? Přimět jeho ženu aby od něj odešla? Nebo dohnat jeho děti k pláči? Tak tohle my dokážeme." Právníky mám rád. Tedy v televizi. V reálu je střílím na potkání, protože někde mezi paragrafy ztratili fantazii. To vychrtlá Ally má na právničku fantazie až dost, talent na vztahové trapasy má rovněž jedinečný, ale zpočátku jsem si myslel, že spolu moc času trávit nebudeme. Pak jsem však byl seznámen s Ling a od té chvíle jsem kanceláře Cage & Fish navštěvoval častěji, než by se slušelo na kliďase, který své problémy obvykle řeší nadávkami, fackami nebo střelbou. (15.02.2017)

Já pitomec jsem nesledoval první sérii (až asi od poloviny), protože jsem se dle názvu mylně domníval, že jde o nějaký romantický seriál pro ženy. Naštěstí jsem velmi záhy přišel na to, jak se věci mají, a tuhle absurdní šílenost s geniálním scénářem Davida E. Kelleyho, kde jsou v každém pátém díle Vánoce, jsem si zamiloval. Sice se divím, že se Calista Flockhartová líbí tolika mužům (podle mě vypadá jako smrtka a souhlasím, že místo honoráře měla dostávat žrádlenky), ale neurotickou právničku hraje dobře a to už nemluvím o obsazení dalších rolí! A zvláštní pozornost si zaslouží Tracey Ullmanová (Výstřely na Broadwayi, Darebáčci) v malé roli cvokařky Ally McBealové, za kterou dostala cenu Emmy. Všimněte si, že ta ženská vypadá v každé roli úplně jinak. 80% (22.02.2003)

Povětšinou zoufalé vyprávění o zoufalé ženské, která je zoufalá, že není schopná si někoho narazit, protože je zoufalá. Zhlédnout jeden a půl dílu je na posouzení seriálu asi málo, takže na svou obhajobu dodávám, že víc jsem prostě nevydržela a že mě k tomu stejně vedla jen snaha pochopit, co na tomhle moji známí mají. Nepochodila jsem, zato jsem dospěla k následujícímu: 1. každá úspěšná pracující žena je podle amerického vnímání chudinka, která po večerech pláče za imbecilního hudebního doprovodu, protože jí chybí široké mužské rameno (nebuďme pokrytečtí, zdaleka nejen rameno), o které by se mohla opřít a plakat pro změnu do něj, protože ona je pod svou slupkou nekompromisní právničky citlivá a křehká osůbka ("křehká" zde nesouvisí s tím, že Callistu Flockhart by člověk bez námahy protáhl pod dveřmi), toužící po mužíčkovi, dětičkách, psíčkovi, domečku s trávníčkem na předměstíčku (pardon, nedalo se odolat), 2. v amerických očích jsou všichni právníci dementi, tiší blázni, nebezpeční magoři nebo aspoň bezpáteřní vydřiduchové (no, na tom posledním možná i něco je, protože jak řekl Oscar Wilde, pokud by právník nechtěl neustále po někom peníze, vzalo by to člověku víru v přirozený řád světa), 3. podle Američanů jsme podobní zoufalci všichni a tudíž se na to budeme dívat a plesat. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, takže já razím milou Ally přiškrtit a řvát přitom : "Chcípni, nebo si konečně někoho najdi, ty neschopná sebelítostivá krávo! A pokud nezvládneš ani jedno z toho, tak se aspoň nažer!" Jo a ještě za čtvrté jsem si uvědomila, že opravdu, ale opravdu nenávidím feministky. Na druhou stranu, párkrát jsem se skoro pousmála a Lucy Liu je tak kouzelně, mrazivě zlá...no, hvězdičku to urve. (22.06.2007)

Nerada hodnotím seriály, aniž bych viděla většinu epizod, ale z náhodného sledování částí několika dílů mám ujasněno, že můj šálek kávy Ally McBeal rozhodně není. Partička rozdováděných nezbedných právníků se společnými toaletami, řešící v jednom kuse své sexuální problémy a po nocích řádící v karaoke klubech mě neoslovila, a schematičnost jednotlivých dílů byla jako vystřižená z nějaké americké příručky pro občany bez vlastního názoru s tématy: homosexualita, harašení, feminismus, diskriminace apod. (21.02.2009)