Režie:
Petr NikolaevScénář:
Jan NovákKamera:
Martin DubaHrají:
Ondřej Vetchý, Libuše Šafránková, Vladimír Javorský, Jan Zahálka, Jakub Wehrenberg, Klára Botková, Jitka Ježková, Vladimír Dlouhý, Vilma Cibulková (více)Obsahy(1)
Příběh, dobře známý z populárního stejnojmenného bestselleru M. Viewegha, vypráví s ironickým nadhledem a nadsázkou o osudu, který jedné obyčejné rodině připravila léta normalizace. A jak to všechno začalo? Manželům Heleně a Alešovi (ve skvělém podání L. Šafránkové a O. Vetchého) se narodí kluk Kvído. Již okolnosti jeho narození během představení Čekání na Godota jakoby předznamenaly jeho pozdější dráhu. Když je Kvídovi šest let, přijedou ruské tanky a rodina se stěhuje do prvorepublikové vily na Sázavu. Jenže nedostanou celou vilu, ale jen část v zasklené terase, kde je zima jako v „psírně“. Komunistický ředitel skláren Šperk podmiňuje zlepšení jejich situace tím, že se tatínek bude veřejně angažovat. To ale Aleš odmítá. Celou situaci nakonec zachrání Kvído… (Česká televize)
(více)Recenze (498)
Viewegh a jeho styl vyprávění mi prostě nesedí a tak nemůžu ani Báječná léta pod psa nějak výrazně oslavovat. Přesto je to pro mě ale jeho nejvydařenější dílo a díky prostředí, reáliím a poměrně dobře zachycené atmosféře a době je i film alespoň tři hvězdičkový a i pro mě tak celkem v pohodě stravitelný. Velmi dobré herecké výkony většiny postav v čele s Vetchým a Šafránkovou. Že ty si vstoupil do strany? ()
Nevim, jak moc je tohle zdarila adaptace Viewegha, protoze jsme knihu necet, ale filmy podle jeho knih mam rad a tenhle film se radi mezi ty nejlepsi. Film hezky plyne a je plnej narazek na tehdejsi dobu a vybornejch vtipnejch scen, casto doplnenejch nejakou hlaskou, vetsinou od Kvida. Nejvic me potesily herci, Vetchý je tady fakt dokonalej a Šafránková, jako jeho manželka, je taky skvělá. A pak tu je Kvido, kterej je ale lepsi malej, cily Jakub Zahálka, nez pak jako Wehrenberg, i kdyz ten taky neni spatnej. A rozhodne jeste musim zminit perfektniho Vladimíra (Jasánka) Javorského. Zaslouzenejch 5*. ()
Jedna z mála povedených českých komedií. Snad proto, že se veze na hřebejkovsky zjemňující retro atmosféře. Tedy, ne, že by tu byla předlistopadová doba nahlížena přes nějaké růžové brýle - Nikolaev si dává záležet, aby jeho film nesklouzl k pouhé komedii – je to i solidní psycho (což je podpořeno skvělým Vetchého výkonem). Báječná léta pod psa mají auru neomylného diváckého hitu, tak nějak to z nich čiší. Je to přednost, i vada na kráse. Milý film, který asi bude mnohokrát reprízován v tv. ()
Ne příliš utěšená bilance polistopadové české kinematografie naštěstí disponuje i některými pozitivními vybočeními z této neradostné skutečnosti. Základní přednost filmu spočívá v jeho vnějškové bezvýraznosti a stereotypnosti věrně postihujících všední tvář normalizačního dne i žití. Samozřejmé vůbec není samo od sebe. Hodně pro ně znamená souhra hlavního páru Vetchý-Šafránková starší. Ale zcela nepochybně pro tento případ je neméně důležitý obsah Vieweghovy stejnojmenné knihy. Bez ohledu na to, která z interpretací je vlastně přesná, je jisté jedno: normalizace byla dobou nekončícího traumatu pro všechny. Ne svou perzekucí, ale svou šedou skutečností a následným omezováním svobody a jejích základních atributů. Svým "sametově nemravným" lámáním charakterů a páteře. Nikdo není vůči skutečné oportunitě absolutně nezlomný. A právě eroze mravnosti, tak často popisovaná v příbězích i vzpomínkách jejích protagonistů i dobrovolných zájemců, to kusejrování skutečnosti všedního dne, patří ík účinným bariérám nedodržujícím nic z řemeslnických konvencí rané normalizace. Naopak: Parazitní živoření vedlo tehdy a vede kdekoliv a kdykoliv jinde k osobnostnímu krnění. Varující limity normalizace však naše současnost namnoze ignoruje. Ke své nejvlastnější škodě. ()
Skutečně hodně vyzrálý a podařený celovečerní debut Petra Nikolaeva, který adaptoval populární literární text Michala Viewegha do funkčního tragikomického tvaru a ještě více v něm akcentoval ono slovo populární. Ryze mainstreamový rastr místy až s rysy maloměšťáctví jde naproti akceptaci domácího publika a pokud tvůrce dovede tak jako Petr Nikolaev udržet své dílo nad hranicí pokleslého vkusu, nedá se proti němu v podstatě nic namítat. Patrná je snaha o co nejvěrnější převedení Vieweghovské poetiky, což se do značné míry i povedlo, trochu nevěrohodná je snad jen intelektuálská stylizace malého Kvída, v románové předloze vyznívá tato mnohem věrohodněji. Nikolaevův debut je velmi podařená laskavá komedie s náznaky snahy o vypořádání se s vlastní národní minulostí, normalizace je tu sice nahlížena i s jistou mírou komiky, což příliš nereflektuje historickou skutečnost, ale jako adaptace ryze autorského románu s autobiografickými rysy se takováto interpretace dá bez újmy na duševním zdraví akceptovat. A dokonce se nechat bavit výborným herectvím ústřední manželské dvojice a mnoha vydařenými momenty, o zvýšené koncentraci již dávno zlidovělých ,,hlášek" nemluvě... PS: Nevím, kde hledal Petr Nikolaev uměleckou inspiraci, ale výrazná podobnost jeho debutu s legendární jugoslávskou komedií Tito a já asi nebude náhodná...malí Kvído a Zoran jakoby si z oka vypadli... :-) ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (34)
- V prvním záběru, kdy už Kvido (Jan Zahálka) není miminko, je s babičkami (Květa Fialová, Miriam Kantorková) v zoo a čte knihu „Zvířata celého světa, Sloni a jejich příbuzní“. Na zadní straně její obálky je vidět rok vydání 1981. Záběr se však má odehrávat v roce 1968. (HonzaR.)
- Zhruba v 50. minutě, když si Kvídův otec (Ondřej Vetchý) prohlíží dům, od kterého právě dostal klíče, je na střeše domu vedlejšího vidět anténa pro mikrovlnné spojení. Taková se v sedmdesátých letech určitě nepoužívala. (PaulxH)
- Taxi, které doveze hlavní postavy do divadla, má stejnou SPZ jako vůz v autoškole. (topesto)
Reklama