Miluji tě k sežrání

Miluji tě k sežrání je lehce kontroverzní syntézou kanibalského hororu a psychologického dramatu. Podstata zápletky má šokovat a znechucovat, což se daří na výbornou a v samotném aktu nevnímám a ani nechci rozpoznávat zvrácenou poetiku, či rafinovanou metaforu. Za pozornost stojí samotný způsob provedení. Většinou povídá skrze své obrazové kompozice. Pečlivé aranžmá detailů, gest a mimiky vytváří prostředí nejistoty a rozpolcenosti. Skladba obrazů není nahodilá, ale důmyslně poodkrývá jednotlivé části, aby se ke všem souvislostem dobíralo nenápadně po malých krůčcích a s důraznějším existencionálním výkřikem. Díky skladbě film překračuje svůj žánr, což ve svém důsledku může přinést i rozčarování. Hlavní postavou kontroverzního příběhu je americký cizinec Shane Brown (velmi zajímavý Vincent Gallo). Svatební cesta se stává psychologickým očistcem a spalující touha po dekadentním uspokojení je zdatným protivníkem, který neponechává svému hrdinovi ani kratičký odpočinek. Hlavní ženskou postavou je Shaneova atraktivní manželka June Brown (zajímavá Tricia Vessey). Ne zcela srozumitelné chování novomanžela dává prostor vtíravým představám zhrzenosti a pravda je přitom ještě mnohem děsivější. Výraznou postavou je Coré (Béatrice Dalle), zoufale osamělá ve svém prokletí i bolestivé ozvěně dávné minulosti. Z dalších rolí: starostlivý Coréin manžel a laskavý lékař Léo Semenau (velmi zajímavý Alex Descas), submisivní a nezkušená hotelová uklízečka (půvabná Florence Loiret Caille), či příliš zvídavý a natěšený mladík Erwan (Nicolas Duvauchelle). Kanibalské hororové dílo není příjemné pokoukání a na tématu nespatřuji nic okouzlujícího a dráždivého. To, co u tohoto filmového díla stojí za chválu, je forma zpracování, která se přibližuje k vrcholným psychologickým thrillerům. Čímž se z pokleslého žánru vyklubala kuriozita a na chvíli zahřeje a uspokojí i můj chtíč po uměleckých hrátkách. (18.05.2017)

Dá se na to zapomenout? Nedá. Je to pomalé -- a co? Experiment -- a co? Mně to i po letech vězí v hlavě jako střep. Je to spíš konceptuální umění než film, ale na život to právo má. Jako všechny bizarnosti. (teda skoro všechny) Zajímavý je, jak filmy a kanibalech, zombících a podobné havěti jedou, jsou cool. Ale když to někdo pojme stylem tongue in cheek a doslova to přecooluje, najednou se lidi vofrňujou. Pastička na diváka. (11.07.2007)

Čekala jsem stupidní horor o pojídačích lidského masa, dostala jsem sofistikované psychologické drama s neuvěřitelně dokonale budovanou atmosférou. Claire Denisová si krásně hraje s divákem, postupně mu odkrývá jednotlivé střípky a k tomu všemu zní podmanivá hudba. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (13.06.2015)

Nejlepší scénou jsou závěrečné titulky! Jsou totiž vysvobozením pro diváka, který byl schopen se prokousat až ke konci filmu, protože to považuji za heroický výkon! Opravdu si nevzpomínám na žádný jiný snímek, který by mě takhle nudil od začátku až do konce! Nevěříte? Claire Denis vás přesvědčí o opaku! (21.01.2006)

Mám dojem, že v strižni omylom odstránili film. Ak by ste to hádam chceli dopozerať len preto (ako ja, hlupaňa naivná), že sa všetko nakoniec vysvetlí, alebo príde pointa, zachráňte sa a vypínajte o dušu spasenú. Možno je to film pre kanibalov o tom, ako zapadnúť do kolektívu a ukazuje im bežné každodenné rutiny, ako je prezliekanie postele, cestovanie lietadlom... Hviezda je za tie dva švédske stoly. (22.08.2008)