Vtip

Když jsem ten film kdysi viděla, dlouho jsem se vzpamatovávala. A kamarádka slibovala, že přestane zanedbávat kontroly na gyndě. S odstupem času a přibývajícími roky trochu nechápu, proč se dívat na něco tak bezvýchodného. Nedělám si iluze o tom, že to budu strašit věčně, vím, že pomalé umírání není nic moc, ale dívat se na to ještě ve filmu, to dneska fakt nemusím. Do oblíbených bych si ten film opravdu nedala. (03.10.2011)

Sto minut pomalého umírání. Vtip rozhodně není patetický film nebo laciný doják -- režie spíš místy musela ubírat plyn, aby byly scény bolesti a nemocniční samoty ukoukatelné i v neděli večer bez psychické újmy. Trochu mi ale scházelo nějaké další poselství a názor filmu -- dojal jsem se nad příběhem, otřásl se nad myšlenkou chemoterapie - to ano. Ale obecné téma smrti příběh věru nerozehrál; za což tedy ony "pouhé" 4*. (04.10.2009)

Koncert pro Emmu Thompson jako sólistku a nemocniční personál v roli doprovodného orchestru. Nezvykle střízlivý a intelektuální pohled na boj s rakovinou a smíření se s vlastní smrtí. Objeví-li se ve filmu jen náznak sentimentu, hlavní hrdinka, která celý film vypráví a často promlouvá přímo do kamery (k divákovi), jej hned cynicky okomentuje a tudíž je film opravdu prost patosu, sentimentu a kýče, což je v rámci daného tématu velmi neobvyklé. Na místo toho scénář sází na příhodné propojení sonetů Johna Donna, pár střípků vzpomínek a odosobněné nemocniční reality. Bezchybně logická struktura scénáře Emmy Thompson a Mika Nicholse mě nakonec dovedla ke katarzi, která neodvanula ještě dlouho po tom, co zmizel poslední titulek. (29.08.2017)

Existují dojemné filmy, které vás dokáží rozplakat, i když to třeba nečekáte, jsou ale i filmy, u kterých už předem víte, že dívat se na ně nebude snadné. Je v nich totiž mnohem víc - a tak jen pozorujete, opatrně přihlížíte, jak někdo vede boj o život, a při tom přemítáte o tom svém, přemýšlíte dokonce tak moc, že se vám nejdřív nedaří zachytit jedinou jasnou myšlenku, není čas na slzy, není čas na lítost, až dokud nepřijde -KONEC- a vy jen prázdně zíráte a čekáte. Na co vlastně? "Time can be so still and yet there is so little of it, it goes so slowly and yet it is so scarce." (03.12.2010)

Snímok plný poézie života a smrti, zároveň jeden z najlepších ženských hereckých výkonov na plátne umocnený skvelou hudbou. Postupná, emotívna rekapitulácia životného príbehu "úspešného" človeka. Len... sme si v každom okamihu svojej púte sami sebou istí či ideme po správnej ceste? Ak náhodou nie, nebude už neskoro vydať sa správnym smerom? Nad niektorými vecami donúti popremýšľať až smrť... 85/100 (30.06.2015)