Kdo se bojí Virginie Woolfové?

Asi tady budu za neznaboha a filmového barbara, ale já prostě pět hvězdiček dát nemůžu. Ano, nachází se zde plno ohromně silných a totálně zničujících okamžiků, okořeněných geniálními hereckými výkony (jedný z nejlepších co jsem vůbec kdy viděl), ale jako celek to na mě zafungovalo mnohem méně než bych čekal, což se potvrzuje už chvilku po dokoukání, kdy začínám zjišťovat, že to se mnou nějak nic neudělalo. (15.02.2007)

Hluboká sonda do duší dvou středostavovsky klidných a spokojených duší bere dech. Číst o filmech, jejichž největší přednost spočívá v ryze obrazovém sdělení a vidět divadlo přenesené na stříbrné plátno nejvyšší formou řeči obrazů - filmovou řečí - bere dech v čase, který vyžaduje nastolený děšj. Ryzoryzí klasika ukazuje skutečný herecký rozměr osobností, které často hrály i ve velmi plytkých dílech mladších režisérských a hlavně scénaristických generací. Když ty kaskády hněvu a zla odeznějí, objeví se dva lidé středních let, lidé ani zlí, ani dobří, v mnohém prolnutí neuspokojenou ctižádostí a nenaplněnými životy, jimž byly osudem upřeny rodičovské radosti. Filmu byla věnována neobvyklá péče, propracovanost dialogů i scén je jedinečná stejně jako výkony protagonistů Taylorové a Burtona. Film, který mrazí - obnaženým lidstvím, v němž se vedle zloby a záští skrývá i křehkost, zranitelnost a tragická nenaplněná touha. (09.01.2015)

Parádní představení pro dva páry skvělých herců, ve kterém manželský konflikt přeroste ve válku, pro podpásové rány se nechodí daleko a z hostů se stanou rukojmí, aby se nakonec ukázalo, že je to všechno daleko složitější, než se zdálo. Ženská polovina obsazení byla odměněna Oscarem, ale pánové určitě nebyli horší. Mike Nichols to celé podal takovým způsobem, že nehrozí žádná nuda či jiná divadelní statičnost, přestože většinou sledujeme čtyři lidi v jednom pokoji. Když se přidá vynikající scénář, střih, kamera, hudba a zvuk, tak je to paráda. Český dabing je perfektní, jen mi připadá podivné, že Jirásková říká Adamírovi „Jiří“ (i když to zrovna docela vychází), zatímco Cupák oslovuje Procházkovou „Honey“. (14.04.2005)

Profesionál v převádění divadelních her na stříbrné plátno Mike Nichols se do diváckého podvědomí zapsal hned tímto prvním filmem. Nemilosrdná studie manželského páru ve středních letech odehrávající se během jednoho večera. Výborné herecké výkony, skvělé dialogy a neustále houstnoucí atmosféra dělají z tohoto snímku nezapomenutelný a strhující zážitek, který je však chvílemi moc dlouhý a rozhodně není pro každého. (18.04.2009)

Satira na manželstvo? Ostrosť charakterov schopných zabodnúť do najhlbšieho vnútra? Neľútostná sonda do spustošeného partnerského života? Toto dielo sa nedá nazvať ináč než unikátnou a zároveň bolestivou jazdou po zákutiach ľudskej psychiky sprevádzanou mučivými výčitkami, bezohľadnosťou či samotou. Elizabeth Taylor zožala slávu svojou samoľúbou Kleopatrou, ale postava vnútorne roztrieštenej Marthy ju v mojich očiach vyzdvihla na piedestál absolútnej hereckej dokonalosti. Kde inde by sa mohla táto šialená hra "kto komu viac ublíži" odohrávať, ak nie v jednom rodinnom dome, ktorý sa stáva akýmsi medzníkom pri nazeraní do zatrpknutých pováh a vnáša do ich pochmúrneho života nenávisť? Ani jedna z postáv mi po strhnutí jej rúcha nedovolila vydýchnuť a až sa mi nechcelo veriť, akou rôznorodosťou povahových segmentov oplývame pri neočakávanom predostrení našej duše. Silný filmový zážitok, ktorý sa do mňa zaryl na veľmi, veľmi dlhý čas. (24.04.2011)