Barvy moci

Režisérský veterán Mike Nichols velmi rád obnažuje mechanismy nejrůznějších her, tentokrát si vzal na paškál rovnou politickou kampaň prezidentského kandidáta (modelovaného podle Billa Clintona) a nešetřil hořkou příchutí. Černé komediální drama tak přináší svěží interpretaci z průběhu jedné nelehké kampaně. Jižanský guvernér a prezidentský kandidát tu přesto ustupuje trochu do pozadí a prostor je věnován jeho nejbližším a spolupracovníkům, kteří tu jsou z čirého idealismu nebo pro to, aby likvidovali skvrny na jeho minulosti (zejména kvůli slabosti pro něžné pohlaví). Místy lehkomyslný požitkář je tak obklopen lidmi, kteří v něj věří, zároveň nenávidí, učí se přijímat kompromisy a jsou pro něho ochotni dýchat, včetně jeho silné, ironické manželky. Každý z jeho štábu tak dostane slušný prostor, aby jen prohloubil pečlivě vybudovanou charakterizaci. Navíc herci Nicholse skutečně milují.. i zde se sešly skutečné herecké ikony a pokud někoho vypíchnout, tak musím svéráznou Kathy Bates a velmi příjemného Johna Travoltu, který opakovaně dokazuje, že comebacky jsou jeho parketou a který velmi přesně odkoukal gesta i mimiku svého předobrazu. Jednoznačný soud ode mě nečekejte, tahle trochu přepálená mozaika drží velmi dobře pohromadě, ale na podruhé jí zřejmě vyhledávat nebudu!! (29.11.2009)

Nuda, nuda, nuda... Okres na severu zabalený v americké vlajce s vražednou stopáží, která působí ještě nekonečněji, než ve skutečnosti je. Ač plné velkých jmen, tak zcela prázdné a ploché dílo o tom, jak to chodí v politice, u kterého se scénárista opravdu nepředřel. Pár úsměvných okamžiků v podání Kathy Bates rozhodně neutáhne tuhle politickou zbytečnost. Možná jako americký volič demokratické strany bych si to užil více, ale takhle mě tento film plný prázdných floskulí a proslovů o ničem bezmála zničil. Nominace na Oscara jsou mi opravdu záhadou... (11.07.2010)

Ke snímku jsem zpočátku přistupoval s obavami, ale nakonec jsem byl mírně příjemně překvapen. Pravda, možná by filmu slušela kratší stopáž a lepší rozjezd, každopádně prostřední část je velmi slušná. Na druhou stranu, nám, Čechům, můžou připadat souboje mezi kandidáty na prezidenta mezi demokraty trošku cizí, když u nás se prezident jmenuje tak, jak se jmenuje. (29.01.2007)

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Tak v zásadě můžeme poselství filmu shrnout do věty, že společnost je zkažená, politici jsou zkažení a jde jen o to, vybrat si menší zlo. To je ale asi celkem jasné každému jen trochu chytrému a citlivému jedinci. Nejvíc mi asi vadila přehnaná dynamičnost a akčnost jednotlivých scén. V tom neustálém vršení všemožných politických eskapád, strategií a odhalení jsem se občas už trochu ztrácel. Pokud lidi nadávají na českou politiku, je patrné, že ta americká je ještě mnohem větší humus a cirkus. (28.03.2012)