Barvy moci

Až na výborné herecké obsazení mě film ničím nezaujal – zákulisí americké politiky je mi úplně cizí, takže jsem tomu moc nerozuměla a film je navíc příliš dlouhý. Dívala jsem se hlavně kvůli Johnu Travoltovi. Možná, že film je kvalitní a pouze ho nedokážu ocenit. Ty tři hvězdičky dávám za Travoltu. (29.06.2009)

Kdo chce kam, pomozme mu tam ... Ale proč se v tomhle směru angažovat ? Co když za to nestojí žádný z kandidátů ? Co když ve skutečnosti všechny ideály už dávno pohltila cesta k moci ? ... Taková malá milá satira, trochu plachá a nesmělá - jakoby uvažovala, co si ještě může dovolit. P.S.: Přesvědčivější obrázek předvolebního boje mně před nějakým časem ukázal "Kandidát" z roku 1972 s Robertem Redfordem v hlavní roli - ale ten si až tak nehraje na komedii. (26.03.2012)

Mike Nichols se nebojí ukázat tu odvrácenou tvář politiky a pro znázornění tloušťky oné vrstvy špíny si vybral rovnou souboj o křeslo nejvyšší – prezidentské. Barvy moci nejsou zbytečně vtipné, spíš víc ukecané a zalidněné pestrou plejádou nepříliš známých tváří. Krom Travolty zde září Emma Thompson a Kathy Bates. Z těch dobrých herců malých rolí nejspíš zaregistrujete „tu holku z Pohotovosti“, „toho chlápka z CSI: Las Vegas“ a „Džejára“. Pochopitelně nemůžu opomenout kouzelnou kreaci Billyho Boba Thortona. Herce si Nichols prostě vybrat umí, téma rovněž a i přes místy patetické sklony se jedná o příjemný film, vykládající na stůl karty nepříjemných skutečností. 75% P.S: Pokud vás téma amerických voleb skutečně zajímá, doporučuji velmi působivý dokument Street Fight (2005), který je asi desetkrát přímější než Barvy moci (čili jestli budete po Primary Colors z čachrů kolem voleb rozčarování, po Street Fight upadnete do stavu těžké deprese). (12.04.2006)

Prostřednictvím tohoto filmu nahlížíme do zákulisí politických bojů o post prezidenta spojených států a to nejen prostřednictvím kandidáta do tohoto úřadu, ale i za pomoci celého týmu jeho spolupracovníků a získáváme tak ucelený pohled na náročnou práci, jejíž výsledek je velmi nejistý. I když jsou Barvy moci jistě zajímavější pro americké publikum, kterému je problematika filmu bližší a já nejsem zádný fanoušek politiky, i tak se mi film navzdory značné délce líbil. (22.05.2003)

Tento film je urceny naivnym ludom akym je postava dobrosrdecneho cernoska Adriana Lestera z ktoreho pohladu sledujeme zakulisie kampane kandidata na prezidenta. Pretoze len tak naivnych ludi sokuje pravda, ktoru sa dozvedia v tomto filme a ktora je podavana ako nejaka sokujuca novina. Ze politika je svinstvo a nikto v nej nie je sväty. Ak sa tam niekto taky najde, tak sa skôr ci neskôr sam picne. A tato velka sokujuca pravda nam je zdlhavo podavana nekonecne 2 a pol hodiny. Ked odhliadnem od tejto postupne stale otravnejsej snahy, tak ani samotny pribeh postav nie je dvakrat strhujuci alebo zaujimavy. Ani to, ze Travolta vyzorom alebo sexualnymi eskapadami pripomina Clintona, ma uz prilis nerozosmialo. Po kazdej stranke to je priemerne. Takze nakoniec som sa najviac bavil pocitanim cameo vystupov rôznych hviezd, ktore som v dobe uvedenia nepoznal. Z hercov aspon obcas pobavi jedine Billy Bob Thornton. Ostatni su nevyrazni, takze ak film neuvidite, tak o nic nepridete. 5/10. (16.02.2018)