Rychlé šípy

Mně se to líbilo a sedlo mi to - jasně, některý scény byly moc televizní nebo moc přehrávaný, to je pravda, ale to se holt u filmů s dětskejma hercema stává. Ale třeba ty Stínadla se mi vysloveně líbily a ta určitá ateliérovost mi vůbec nevadila, naopak - jako dítě jsem to vnímal podobně přehnaně, tajemně nebo nerealisticky, tak co. A taky musim říct, že vlastně všichni ti kluci mi přišli sympatický a vybraní skvěle - v čele teda s Rychlonožkou a Červenáčkem, jen ten Mirek Dušín je teda naprosto otřesnej, vizuálně i herecky... Tak strojenýho, úzkoprsýho a naprosto nezajímavýho suchara aby člověk pohledal. Takže mouchy to má, ale jinak je to krásná klučičí záležitost, kterou jsem si užíval i dneska (a třeba scény se Širokem nebo Emem jsou napínavý i pro dospělýho). (02.12.2015)

Nijak zvlášť zdařilá adaptace, jejíž univerzální obliba mi uniká. Mizerně zvolení herci, příliš okaté kulisy, žádná tajemná atmosféra či napětí (až na dvě tři scény, které se teda opravdu povedly). Příliš mnoho "vycpávkových" scén, které neslouží budování příběhu a měly by být normálně vystřihnuty - tenhle seriál na nich snad staví. Tohle nejsou Rychlé šípy, o kterých jsem si četl. (29.04.2013)

Už jako dítěti se mi hnusila díla, která se kolegům dětem snažila namluvit, že kdejakej desetiletej fracek je mnohem chytřejší, zdatnější a bystřejší než ostatní dospělí. Foglarovky jsou dokonalým zhmotněním podobných blábolů. Děcka, vykašlete se na různé bobří řeky a přečtěte si raději Julese Verna. (20.06.2006)

Jako mladistvý plantážník jsem Rychlé šípy hltal jedním dechem a tato seriálová podoba jejich nejznámějšího dobrodružství vůbec nedopadla špatně. Až na toho Mirka Dušína velice pozitivní dojem. A koho volím? Jakožto nestraník pochopitelně "třeba Bažňáka". :-) 85% Zajímavé komentáře: pshimi, filmator, packa (11.07.2007)

Jako pro malýho kluka pro mě byla modlou celovečerní verze z roku 1993, která mě nepřestávala mrazivě fascinovat. Seriálová verze mi naopak celé dětství unikala - nejspíš proto, že byla černobílá, televizní a že tam hráli dospělí herci. Až nyní jsem se rozhodl rest napravit a pustit si všechny díly. Zážitek byl sice poněkud uhlazenější a méně morbidní, ale na druhou stranu, seriál se může pochlubit unikátní atmosférou ateliérových stínoher a až expresionistických vizuálních náznaků a hlavně kvalitnějším hereckým i typovým obsazením hlavních postav. Zpočátku sice je trochu statičtější, s kolísavým tempem a minimem akce, ale od pátého dílu se Bočanovi podařilo dosáhnout působivého tahu na branku a velmi dobře dávkovat napětí a plnohodnotně rozvíjet dějové situace. Především epizody z vontské války, Tleskačova deníku a honu na Široka jsou na televizní produkci až nezvykle dynamické a vynikají na pozadí klaustrofobických ateliérových scén. Kultovní předloha se tak dočkala poctivého i vynalézavého zpracování s trvalou hodnotou, které oproti filmové verzi lépe odpovídá duchu předlohy (včetně mírné naivity a úsměvnosti) a méně sází na efektní pojetí a nadsazené dramatizování. To však neznamená, že bych výrazněji přehodnotil Kotkovu verzi z roku 1993, jež je pro mě stále povedenou adaptací přizpůsobenou modernějšímu a trochu odrostlejšímu divákovi i výraznějšímu tempu nutnému pro celovečerní stopáž. (29.09.2013)