Tenet

Zpocený vyhodíte šprcku a figurantka má orgasmus. Poté ho z ní chvíli ve zběsilém tempu vytahujete, následně ho vytahujete pomaleji, načež ho vytáhnete úplně, ona vám chvíli nato vyplivuje péro, pak vám její klitoris olíže jazyk, navlečete jí kalhotky, pohrajete si jí s kozama, zvednete ze země její podprdu, odborně ji jí jednou rukou zapnete, požvýkáte ji ucho, pofranckujete, ona posbírá své kvapně odhozené svršky a obleče se. Načež se přistihnete, jak do ní v baru lijete vodky a přemýšlíte o tom, že by nebylo marné si zapíchat. Když v tom kolem pozpátku proběhne Nolan, ďábelsky se zachechtá a sdělí vám, že mu ego ještě více přebujelo intelekt a že bez kauzálního algoritmu a podrobného průvodce jste v piči už teď, čili vůbec nemusíte na ten sex ani myslet. Nádherně natočená překombinovaná monotónní maglajzovitá velepruda, u níž se už někde v půlce natolik královsky nudíte, že vás prostě totálně přestane zajímat, který z těch prkenných Patyzónů jde vlastně proti směru hodinových ručiček. Ale je to Nolan a wykydpedická teoretická kvantová fyzika pro mongololidi, tudíž to prostě jako správný beznázorový idiot musíte opětkovat, abyste mezi všemi těmi artovými hnědopichy nevypadal na těch internetách jako totální čurák, že?! Já jsem ovšem invertovaný, a když mi z hajzlu do prdele náhle skočí hovno, po dvou otravných hodinách reverzního trávení v rozličných odbočkách a zákrutách tlustého a tenkého střeva a po průchodu jícnem a hltanem prostě vyplivnu na talíř úhledně naaranžovanou hromadu žluklého bramborového salátu. (27.08.2020)

8/10. Nolan je zase precizní a jediná scéna tady není navíc. Samotný nápad, jeho koncepce a provedení je bezchybné. Doslova to křičí "jsem originální, autorský projekt a chci vám to v každé scéně dokázat". Fikční svět plně uvěřitelný a postavy klasicky skvěle zahrané. Problém však tentokrát tkví v samotném Nolanovi. Ten film se snaží být osobní, ale Nolan to odmítá. Jeho typicky odtažitá, chladná režie shazuje filmu nohy a vy si na konci vlastně uvědomíte, že vám je jedno, co se stane. A co hůř - komu se to stane. Absence emocí je z mé perspektivy neodpustitelná. A taky mi výjimečně přišlo, že se Nolan rozhodl vykašlat na postupné budování, vysvětlování a rovnou vás hodí do vody. Chybí tam postupné krůčky, díky kterým si osvojíte základní pochopení časových lahůdek. Něco takového jsem u předchozích Nolanovek necítil. A štve mě to. Nic to ale nemění na skutečnosti, že je to vypiplaná jízda, ve kterého cítíte sílu velkého plátna. A navzdory komplexnosti je zázrak, že to zase drží všechno pohromadě až do perfektní závěrečné katarze. Za to stále velkej klobouček. (26.08.2020)

Na rovinu říkám, že jsem některé hrátky s časem fakt nepobíral a nemyslím si, že se tím Nolan směrem k dívakovi nějak zabývá, naštěstí to funguje i na holým klacku, takže jsem si film užíval. Hned úvodní akční scéna mimořádná dobrota, kterou přibíjí snad jen "auto akce", nevím jestli je to půlročním kino absťákem a nebo uměním Nolana, ale opravdu jsem se občas z dokonale promakaných scén vznášel v nebi. Film má napětí, neuvěřitelný tempo a pokud ten děj necháš plynout, pochopíš základ, tak si myslím, že k super zážitku to bohatě stačí a ještě k tomu máme na světě další kvalitní soundtrack, perfektně sedí k obrazovému dění na plátně. Tenet je vysoká filmařská. (24.08.2020)

Co se (ne)stalo, .ydžv es enats(en) Počátek koketující s Lipského Happy Endem, Moffatovou ságou o River Song, třetím Potterem a Bratry zpátečníky. Ano, je to nepopiratelně nejblíže "jakože palindromickému Počátku". Sice s rozdílně pojatým narušením reality i času, ale je to opět po filmařské stránce nehorázně vymazlený blockbuster "s lidmi v oblecích v jakože bondovce", který zároveň nenechá běžet mozek na volnoběh. A je to ryze nolanovsky chladné, odtažité, odosobněné, sofistikované, precizní a bezmála až procedurální. Což, byť to tak mnozí ne(u)vidí, není protentokrát nevýhoda, ale přednost. Největší rozdíl, krom až překvapivě časté a měřítkem i nápady dechberoucí akce založené na praktických efektech a kaskadérech, je oproti Počátku nepodání vysvětlující obezličky divákovi. Tam kde Počátek postupně procházel o osvětloval pravidla, tam do nich Tenet skáče (především v závěrečné třetině) po hlavě. Zdroj "mindfuckovitosti" není však ani tak v nepochopitelnosti/neuchopitelnosti onoho konceptu jako spíše v udržení si přehledu v tom všem dění. A že v závěru se ve vražedném tempu (tam pomalu již ani sofistikované audiovizuální obezličky pomáhající divákovi nestíhají) jede v tolika rovinách a plánech, že to až zahlcuje smysly, to na celkové pochopitelnosti pranic nemění. PS: Nolan prostě musí zadaptovat Sweterlitschův "The Gone World", to mi nikdo nevymluví. (26.08.2020)

Každý, kdo byl někdy fascinován přetáčením videa pozpátku se bude cítit jako doma. Nolan přináší další ze svých mírně odtažitých, ale precizně konstruovaných příběhů. Neuvěřitelné tempo filmu nemá konkurenci a ani prázdné místo, které bych chtěl přeskočit. Fascinuje mě práce s inverzí, hudba, zvukový design (i když v Imaxu přepálený) a konstrukce příběhu. Už po prvním shlédnutí (podle mě) funguje pochopitelně s až křehkým závěrem a vyústěním "přátelské" linie. Jak je vlastně důležité všechno to bondovské okolo? PS: soundtrack sjíždím druhý týden a stále se neohrál Goransson odvedl skvělou práci. (27.08.2020)