Stín létajícího ptáčka

Klasický Balík, studený, jako angažovaný a nepřesvědčivý. Cena v Budějovicích (a jiných menších  festivalech) se dala vyfasovat na členský průkaz, to nic neznamená. Ano, někteří herci jsou dobří, to pan režisér Balík nekazil (jiní dokázali i to), ale  dostat z toho celkovou uvěřitelnost hodně vykonstruovaného příběhu, to nešlo.  Dabing Kaisera je asi jen páně režisérův kapric, leda by měl hlasové potíže.  Na nudu měl JB skoro patent. (12.03.2022)

Filmové ponaučení: 1. Když chcete v divácích navodit pocit smutku, švenkujte bezcílně po poli. Čím dýl tím líp. A nebojte se to použít opakovaně, to se neomrzí. 2. Když se chcete omluvit papalášovi, že jste na něj byla včera hrubá, vtrhněte na poradu, kterou vede, a přede všemi se do něj pořádně po francouzsku zakousněte. 3. I tajemník strany si může nabrnknout o 25 let mladší ženskou. Teda ne že by nemohl i dřív, ale v roce 1977 už se to mohlo ukazovat v kině. Pokrok nezastavíš. (07.01.2022)

Už je to nějakou dobu, ale pořád si pamatuju, jak to bylo zdlouhavý. Skoro jako Milenci v roce jedna, jen ještě nudnější a utíkající do prázdnoty. Tý psychologie tam moc nebylo, natož nějakýho dramatu. Což asi není celkem překvapení, protože sředobod zápletky nebyl celkem nikam rozvinut a přišlo mi, že se to vlastně plácá pořád na jednom místě, nic dalšího oproti první půl hodině z toho vlastně nevylezlo. Kromě některých mě nerozluštitelných motivací postav a toho nevyhnutelného. Podle mě se naprosto nepodařilo ani budování dramatu ani vyznění, dokonce mi návaznost některých scén připadala až náhodná a jako pěst na oko. Docela mě bavily herecký výkony, ale nikoliv postavy. A Eva Sitteová má hezkej zadek. Celkově to ale za moc nestálo. Dokonce to bylo tak slabý, že by i propagandu jeden pohledal. (12.04.2018)

Typický Balíkův průměr, který se svojí nedůvěryhodnou psychologií postav shodil do podprůměru. Přitom to má slibný náběh na solidní psychologické drama s možnými přesahy k thrilleru, ale snímek se vydá jinou cestou. Nemám problém s tím, že je umírněný (to se ostatně dá v normalizační kinematografii čekat, zvlášť od stranou ceněného tvůrce), ale hlavně s tím, kam posouvá ústřední konflikt. Manželé při silniční nehodě ztratí jediného syna, ale nehodu přežije jeho přítelkyně, o které jim nikdy neřekl. Jelikož sama nemá rodinu, tak ji nechají na čas u sebe. Vše se ale vyvíjí tak, že jí vše bez problémů věří (po delší dobu) a ačkoli je "rebelka", cítí jakousi povinnost ji napravit. To všechno by tam mohlo klidně být, kdyby to tam zapadalo. Jenže Balík tímhle tématem vyloženě vytlačil mrtvého syna a ačkoli o něm sem tam padne slovo, působí to dojmem, jako by se s tím rodiče dost rychle vyrovnali a vlastně to pro ně až takový problém nebyl. Natočené je to zručně, herecky je to taky dobré a určitou atmosféru to vyvolat umí, ale nedokázal jsem představenému věřit a na vině je hlavně nedotažený scénář, který neumí podat určité situace. Přitom psychologické to je, ale podivně špatným směrem. Navíc je to vychcaně skrytá agitka, což by mi bylo jedno, kdyby to fungovalo i bez tohoto čtení. Takhle je tato interpretace jediná, která s viděným dává smysl. Lepší 2* (27.02.2024)

Tedy ten úvod ten tedy byl. Nejprve kravál z aut, pak němý film. Dvacítka dolů. Posléze se odehrává film bez děje. Docela hezká holka se nechá ostříhat nakrátko, ergo vypadá jak… ech, hanba napsat a trdluje a blbne. Ze snímku jsem měl asi pochopit, jak jim Jana nahrazuje mrtvého syna, čemuž může uvěřit jen hodně slaboduchý jedinec. Já osobně bych ji hnal svinským krokem. To, že do psychodramatu autor vrazil komunistické žvásty, no, budiž, každý se musel něčím živit. Ale ten plytký a statický děj, to už je na hraně. Pro mne hodně podprůměrný a silně nudný film. Plus za zápletku a víc ani ň. (28.03.2017)