O slavnosti a hostech

Geniální filmový zákusek Jana Němce. Absurdní jsou nejen veškeré slavnosti a oslavy, jichž se účastníme nebo neúčastníme (Evald Schorm byl úchvatný). Nesmyslná byla i pravidla hry, jež museli občané v naší nesvobodné zemi dodržovat dlouhých čtyřicet let. "Překročil čáru! On překročil čáru!" (10.07.2009)

Přestože ve filmu hraje velké množství postav, tak se celý odehrává na jednom místě. Jde o film krátký, takže kdyby byl delší, tak bychom se o jednotlivých postavách dověděli více. Doba ukázala, že tyhle filmy jsou jen úsměvným viděním lidské společnosti. Ale svého času to mohlo někoho popudit. Ve filmu je několik hezkých replik, ale to je tak vše. Inu každá doba má experimenty, a tenhle film patří k době, kdy se experimentovalo třikrát víc než je běžné. (20.09.2010)

Zcela mimořádný film, který mě i po druhém zhlédnutí udivuje svou promyšleností a celkovou působivostí. Stálo by za to porovnat, jak se s odstupem let mění divácké vnímání - současný divák si podle mého soudu neumí ani představit, v jakém kontextu byl tento film natočen a divácky přijat tehdejší společností. Z osobní zkušenosti s jedním z tehdejších "pamětníků" myslím, že se tehdy Janu Němcovi podařilo natočit film, který na inteligentní a vnímavé diváky zapůsobil skoro jako zjevení a otevřeně vyjádřil postoj, který tehdy rezonoval s velkou částí Němcovy generace. Pokud jde o často zmiňované paralely s Kafkovým Procesem, přijde mi zajímavé, že Jan Žalman se k nim ve své knize "Umlčený film" staví poměrně rezervovaně: "Jak sám příběh, tak způsob jeho podání jako by přímo prstem ukazovaly na autora Zámku či Procesu: táž prostota stylu i poetiky, táž absurdnost bez fantastičnosti, hrůznost bez děsivosti, násilí bez surovosti, týž způsob abstrakce a generalizace. Nicméně jen se tato myšlenka o přímé souvislosti s Kafkou vynoří, ozvou se proti ní námitky. Neboť důvodem toho, pod čím se Kafka hroutil, proč nemohl spát ani bdít a v důsledku čeho nebyl s to snášet "posloupnost života" - abychom mluvili jeho vlastními slovy - nebyl mravní stav světa. Jak píše Eduard Goldstücker v doslovu k třetím vydání Zámku, šlo mu "o poznání, o nalezení smyslu života (...) v šalebném labyrintu moderní existence, tedy spíše o výpravu faustovskou". Klíčovými pojmy mu byly skutečnost a pravda, "... pocit, že se mezi nás a pravou realitu našeho života vsunula skutečnost předstíraná, je myslím základní popud Kafkovy tvorby, kterou pojímal jako boj o proniknutí za fasádu, o odstranění všech nánosů, jež brání tomu, aby člověk plně pohleděl v tvář opravdovým podmínkám života v přesložité moderní společnosti." Bylo nutno trochu obšírněji citovat, aby vyniklo, v čem nejpodstatnějším se film O SLAVNOSTI A HOSTECH rozcházel s kafkovským pohledem na život, přes všechny jinak shody ve způsobu uměleckého ztvárnění." (cit. s. 190-191) (31.03.2013)

intelektuální elita filosofů a neherců v nudném poetickém blábolu (promiňte mi ten výraz, ale nejlépe vystihuje můj dojem) uspává každou minutou a každý bezduchý dialog ubíjí, leze na nervy a sráží procenta z mého hodnocení, které se především díky respektu k režisérovi a krátké stopáži (která byla i tak asi tak o hodinu delší, než jsem potřeboval) ustálilo na uzívaných a uklimbaných 20% [Festival Nad Řekou, 2009] (10.08.2009)

Němec natočil jedno z převratných mistrovských děl napomezí realismu, surrealismu a komediálního ambientu. Filmová stylizace mi hodně připoměla některé z filmů Luise Bunniela a možná pro mě byla touto formou i o něco "stravitelnější. Nemohu hodnotit jinak než plným počtem a konstatováním, že Němec rozhodně právem patří k naším zásadním filmařům. 10/10 (03.07.2011)