Dva bratři

Annaud má patent na líbivost, která ale nepůsobí prvoplánově. Z jeho filmů dýchá jakési drsné, ale poetické estetično. Nad malými tygříky by se i solný sloup ustrnul, jak jsou roztomilí, a většině jejich lidských protějšků by jeden nejradši vyťal pořádný políček. O realističnosti tygřího chování v tomto filmu by se dalo polemizovat, ale to nepovažuji za překážku, když se na snímek budu dívat jako na drsnou pohádku, založenou na trpké realitě. Člověk totiž šelmám nerozumí. Stačí se rozhlédnout okolo sebe. (06.08.2012)

Krásný příběh. Ze začátku sem se na film něchtěl ani dodívat, protože mi to přišlo trochu nudné. A ono se to rozjelo a vůbec to nebylo špatné a musím jenom dodat, že v tomto případě klobouk dolů nad prací se zvířaty. Filmy o zvířatech prostě miluju. Úžasná příroda a vše je tak krásné a miloučké. A velmi hezký konec. (30.12.2018)

I když se jedná o film povýtce dětský, musím uznat, že mě Jean-Jacques Annaud nepřestává překvapovat. Jako by si své filmové příležitosti co nejvíce šetřil a současně se snažil každý svůj film natočit tak, aby absolutně v ničem nepřipomínal ty předchozí. Tak se po celkem konvenční, i když kvalitní komedii Hlavička stal autorem svého patrně nejlepšího (a to nejen v rámci jeho filmografie) filmu Jméno růže a také o nic horšího, silně experimentálního Boje o oheň, a teď dokazuje, že si poradí i s dětským divákem a s téměř už úplně profláknutým žánrem "zvířátkovského" rodinného filmu. Aspoň o ten kousínek výš ho určitě posunul. (10.01.2019)

Velký respekt už jen za to, že zvířecí část příběhu je plně srozumitelná, aniž by nám mimo obraz pořád něco hučel do uší vlídný chaloupkovský vypravěč (bez kterého se prckové s přehledem obejdou – kluk to v příslušném věku hltal a každému na potkání vyprávěl; starší dcerce se zdál začátek „moc smutnej“, takže to asi nikdy celé neviděla, ale na nesrozumitelnost nebo nudu si taky nestěžovala). Druhý respekt za to, že patos zůstal na řetězu a nedosáhl absurdních výšin takového Spielbergova Válečného koně, i když by klidně mohl. Za plíživou antropomorfizaci tygříků (připisování lidských citů a motivací je paradoxně o to sugestivnější, že na sebe zvířátka nemluví lidskými hlasy ani za ně nikdo neříká, co si zrovna „myslí“) menší minus, ale jen menší, je to koneckonců především dětská bajka (s morálně značně spornými momenty, ale budiž, aspoň to děcka přiměje k přemýšlení. Trošku horší je to s všelijakými s prominutím genderovými a jinými kulturními stereotypy, na druhou stranu princ žijící ve stínu svého zesnulého otce není jen komická figurka, ale na dětský film překvapivě plasticky vykreslená postava… zkrátka za každou potenciální výhradou se hned vynoří nějaký chvályhodný moment.) Za naši rodinu lehce rezervované doporučení. (17.04.2016)

Annaud chtěl možná tímhle dílem navázat na slavného a i komerčně úspěšného "Medvěda". Nicméně se mu to nepovedlo. Ne jen, že divácký vkus se za těch 16 let výrazně změnil, ale Annaud tady dost tlačí film do rodinného žánru a cílí hlavně na děti. Což bude ale asi všem lidem, kteří se podívají na plakát jasné. Já bohužel takovéto filmy moc nemusím a co všechno bylo v "Medvědovi" super, tady super není. Ani Guy Pearce se mi sem moc nehodí, takže za ty dvě hvězdy může být Annaud ještě rád. (31.03.2019)