Jméno kódu: Rubín

Proboha, co v těch devadesátkách vedlo Němce k tomu, aby obsazoval někoho, kdo naprosto neumí hrát. Ta herečka, co hraje Ruby, je fakt hrozná... Ale co už. Tady Němec už začal používat pro sebe typické filmové znak - vždycky se v jeho filmu objeví Václav Havel a vždycky tam bude chlap v černém kabátu, s černým kloboukem a hůlkou (Němcovo alter ego . záhada vyřešena). Dokonce se to snaží mít jakože děj, aspoň ze začátku. Já si tam teda nějaký příběh asi dosadil, podobně jako u Lynche, takže tady máte moji ujetou teorii - Ruby je mimozemšťan (v tom případě je její herecký výkon v pořádku), co hledá kámen mudrců, jdou po ní ilumináti a její rodiče ztroskotali s létajícím talířem někde v Korálovém moři, do toho si najde jakéhosi druha, kámen mudrců asi najde, vyhraje, vládne ČR (?) a nakonec si pro ni přiletí mateřská loď. Konec. Občas to je dokonce jako experimentální film (tak tady Němec začal!) a někdy to dokonce i působí zajímavě. Kamera je docela slušná, ale jenom občas. Snaha "rozchodit" Potměšila nevyšla, když ve filmu vlastně nechodí (buď stojí nebo sedí). Finální pocity tak na 3*, jako celek se to asi nedá, ale s možností přetáčet to je podívaná. (24.06.2018)

Tohle by zasloužilo trochu rozumnější komentáře, než jen odsudky - především: cokoliv alchymického čteme, je bez znalosti "toho jednoho" strašná nuda - nudný je i Rubín - a navíc podobně intelektuálsky nudný jako byli Mučedníci lásky. K tomu je třeba dále přičíst Němcovu hru na pokleslost - od V žáru královské lásky sice zušlechtěnou, ale 6 let před "Láska shora" v českém kontextu ještě zcela nepochopitelnou - špatný je vypravěč (je jak ze soft porna), špatné jsou dialogy (ale zas: některé jsou jak vystřižené z Ovoce stromů rajských jíme: "dobrý den, nesu vám dopis" "Děkuji... děkuji..." "Nashledanou..." "Nashledanou..."), špatná je Rejchrtová - ale tak roztomilá s tím jewish nose-). Divné evokace vzbuzovala i hudba Hammera - trochu jako znělky k Pevnosti Boyard anebo k té historické soutěži Marka Ebena - synťáky, občas sólo elektriky, zvukový plast. A přesto, přesto! Něco v tom je - potenciál, chuť vykročit stranou při vědomí ztráty. Když si vybavím dobu, kdy to bylo dělané - brutální quasi-kapitalismus, kultura totálně bez podpory, bývalí disidenti hrabající v korytech politiky, tunelující Klaus-Kikina, ještě před tzv. "Sarajevem", Havel měnící se v restituenta-bílého naboba, NEPRŮSTŘELNOST - evokuje mi to tuhle tvář devadesátek. Němec zjevně uvažoval o distribuci filmu pro Ameriku - titulky na verzi, kterou jsem viděl, leckdy velmi milosrdně zkreslují to, co Potměšil s Rejchrtovou doopravdy melou - prosvítá tím další záměr páně režiséra? - "Evropa je magický klíč: přijeďte!" "LO-FI" estetika by opravdu na nějakého mladého ztraceného "alchymistu", který si tohle v Americe přinese z videopůjčovny domů, mohla působit-)... A ovšem: stále je přítomný pan Kafka - bez turistické devalvace, kterou to od začátku kafkiád neslo a kterou devadesátky přinesly natrvalo i do Prahy na Staré město a Josefov. A k tomu optimistická víra v americkou záštitu (před érou Afghánistánu, Iráku, Bushe mladšího) - Clinton před Lewinskou atd.? V bujarosti prostředků mi to evokovalo některé výtvarné postupy Greenawaye - ale Němec je totálně nedůsledný, hraje to na chaos, sází to bez greenawayovské paranoidní utříděnosti - v tomhle ohledu jsou jeho obrazové experimenty trochu plácání - ornamentální mišmaš. (22.03.2012)

47 %? Tady si někdo dělá prdel! Naprosto nejhorší českej film, kterej jsem měl možnost vidět a to jsem viděl plno porevolučních zázraků, včetně kousků jako Divoké pivo, Kanárská spojka nebo Hořké léto. Jméno kódu: Rubín je film, ze kterýho se divákovi dělá fyzicky nevolno. A to nejen díky kvalitě, ale i dementní a naprosto nesevřený formě, díky který má člověk pocit, že kouká jen na jakejsi pomíchanejbordel plnej tupejch vysvětlujících voiceoverů, strašnejch hereckejch výkonů a archivních záběrů. Kdyby tohle běželo na festivalu amatérských filmů, může se člověk vysmát autorům za jejich neumětelství, u profi filmaře jako je Němec ale podobnej výsledem vzbuzuje spíš lítost. Jméno kódu: Rubín je naprostá dehonestace českýho filmu a vysoký hodnocení 47 % považuju za důkaz, že místní uživatelé kouří crack. (03.06.2015)

V podstatě nesledovatelný film s chatrným scénářem. Možná má nějakou hlubší myšlenku, která mi ovšem zůstala utajena. Jana Potměšila je mi líto, že si už nemůže zahrát bez omezení. Režisér se obsazením Potměšila dobrovolně připravil o možnost přidání dynamičtějších scén. Němcův film pak svou statičností trpěl. Naprostým omylem bylo obsazení naturščice Rejchrtové, která zřejmě herecví studovala na dálku (Brazílie - Nový Zéland?). Takové kopyto filmu jenom uškodilo. Její přehrávání bylo neskutečné a zubící se rovnátka mě odrovnala. Jedině z úcty k velikánu šedesátých let dávám 10%. Tomu, kdo se chce blíže seznámit s dílem Jana Němce v šedesátých letech, doporučuji si zakoupit právě vyšlou režisérovu monografii. (21.02.2015)

Garmon to tady popsal velice pěkně. Poprvé jsem byl po shlédnutí Jména kódu Rubín naprosto konsternován, očekávaje od Němce málem vysoký styl Démantů noci. Tohle bylo ale něco jiného, něco zcela mimo kategorie. S dalšími projekcemi už ten film ale začal růst - možná právě díky té podvratné pitomosti a imbecilitě, která ale nakonce dá zrodit neoddiskutovatelnému půvabu. Spojitost s alychmickými postupy, kde věc musí shnít, aby mohl zazářit paví chvost kamene mudrců opravdu není od věci. Teď už na film vzpomínám se slzou v oku. To platí i pro Hammerovy synťáčky. (29.06.2012)