Obsahy(1)
Příběh útěku dvou židovských mladíků z transportu smrti je naturalistickým zkoumáním pocitů ohrožení, zavržení a vykořeněnosti. Do zážitků zbědovaných utečenců v sudetském lese vstupují vzpomínky, sny a představy jednoho z nich, rozšiřující pole zkoumání zmučené lidské duše do sféry existenciálního dramatu. (NFA)
Videa (1)
Recenze (170)
Jan Němec se svou adaptací Lustigových Démantů noci předběhl dánský manifest Dogma 95 o více jak třicet let! Lars von Trier i ostatní jeho signatáři by se tu mohli učit, jak s minimem výrazových prostředků, kamerou snímanou z ruky, absencí filmové hudby, neherci atd. vybudovat syrovou (téměř surreálnou) atmosféru, při které mrazí... Pro mne osobně vrchol Němcova uměleckého snažení a nejvíce povedená adaptace literárního díla Arnošta Lustiga. Podobné filmy: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Transport z ráje, Sousto, Vyšší princip, Daleká cesta, Romeo, Julie a tma, Musíme si pomáhat, Všichni moji blízcí, Pianista, Schindlerův seznam, Poslední vlak ()
Lustigova povídka Tma nemá stín si něco podobného nezasloužila. V takových extrémní případech, jako je tento, mě to unisono žene zpět k psanému textu svinským krokem. "Snažil jsem se záměrně potlačit všechny prvky, které by příběh situovaly do doby a místa. Chtěl jsem se zamyslet nad osudy člověka - člověka dnešní doby. Příběh je mi prostředníkem k tomuto zamyšlení. Osamocení a ponížení člověka, do něhož se může dostat - a zápas o únik z tohoto útlaku." Tolik z repertoáru frází Jana Němce, které věnoval Kinu v památném to roce 1964. Démanty noci aneb 64 minut prožitých v 64 letech subjektivizovaného času nefalšovaného trýznění prázdným filmem. ()
Několikadenní útěk dvojice židovských chlapců z transportu je sice fyzický výkon, což zdůrazňuje neustálý pohyb kamery, ale režisérovi šlo o duševní pochody svých hrdinů. Vzpomínky, představy, sny, to všechno neustále narušuje tok jednoduchého příběhu a povyšuje ho na další úroveň. Jan Němec si nepomáhá žádnou hudbou a nechává film syrovější. Spolu s krátkým Soustem nejlepší adaptace Arnošta Lustiga (a nejlepší filmy Jana Němce). ()
Film, na motivy knihy Arnošta Lustiga Tma nemá odtieň, zaoberajúca sa židovskou problematikou, je natočený s neskutočne desivou atmosférou a z pohľadu hladných a úplne vyčerpaných chlapcov, ktorých snahou je prežiť za každú cenu. Blíži sa koniec vojny, väzňov z koncentračného tábora Osvienčim prevážajú do Nemecka. Vlak v ktorom sa vezú napadne spojenecké lietadlo a práve tento zmätok a zamestnanosť stráži im umožnil útek, ich cieľom je Praha. Táto cesta je sprevádzaná retrospektivnými úvahami a spomienkami na život a podmienky v Osvienčime. Chlapci sú nimi poznamenaní a nemôžu sa týchto vidín zbaviť. Z toho je aj názov poviedky aj filmu Démanty noci (noční démoni). Zaujímavosťou je že hlavné úlohy hrajú neherci z Kladna. Výborný film, ktorý neskutočne dokresľuje situáciu tejto doby. Aj napriek tomu, že z konca tohto príbehu nie je jasné, či končí ich smrťou: Zaručene vieme, že v prípade prežitia, zostanú svojimi tragickými zážitkami poznamenaní do konca života. ()
Už první švenk dává tušit, že se jedná nadrpůměrné dílo, které dokáže filmovou řečí a téměř beze slov popsat trýznivé běsy uprchlíků z na útěku z transportu a stejně tak někdy až absurdní válečné osudy. Do těch cca 60 minut je vměstnáno tolik událostí, vzpomínek a snů, že film hutností vydá za dva plnohodnotné celovečeráky. Zároveň však povídkový charakter námětu je i jeho limitem, neboť celovčerní film je na takto skromný a introvertní příběh možná příliš a s kratší stopáží by působil snad ještě razntněji. Démanty noci jsou ale rozhodně důkazem, že Jan Němec patřil v 60. letech bezpochyby mezi československou filmařskou elitu, a je škoda, že neměl k další tvrobě příznivější podmínky. ()
Galerie (16)
Photo © Filmexport Home Video
Zajímavosti (14)
- Silnice, po které jede nákladní automobil, na který se oba uprchlíci snaží neúspěšně naskočit, je silnice č. I/13 Nový Bor-Kamenický Šenov. Tzv. Borský les. (krabatt76)
- Celosvětová premiéra proběhla v červenci 1964 na Locarno FF ve Švýcarsku. (Varan)
- Jan Němec, jako začínající režisér, potřeboval k tomuto filmu tzv. filmového garanta (zkušenějšího režiséra, který se za něj zaručí), což vedení Barrandova vyžadovalo. Bez váhání si vybral Františka Vláčila, který souhlasil. (mchnk)
Reklama