Země medu

Životná situácia náhleho príchodu hlučnej pastierskej rodiny do opusteného mestečka. V ňom žije chovateľka lesných včiel so svojou staručkou, chorou matkou, včelami, psom a mačkami. Konfrontácia dvoch svetov je nevyhnutná. Sveta tradícií, založených na udržateľnej rovnováhe medzi prírodou a človekom a sveta využívania jeho zdrojov výlučne vo svoj prospech bez ohľadu na krátkodobosť benefitov a dlhodobosť nezvratných ničivých následkov. Toto je skvelý námet na hraný film. Chvála tvorcom, že nepotrebovali hercov a z uvedeného námetu vytvorili skvelý dokument. Je voľne zameniteľný s hraným filmom. Balkánske prostredie, odľahlé ruiny starobylých dejín, duch modernizácie, ničiaci všetko pôvodné a tradičné, funkcia kliatby v živote komunity a mnoho iného. To všetko sú faktory osobne blízke, interesantné. navyše, vskutku prispeli k vytvoreniu skvelého filmu. Že nedostal Oscara, je len svedectvom toho, že aj vo sfére doceňovania, žijeme vo svete fandiacom prioritne dramatickému únikovému fantazírovaniu (ktoré neodsudzujem, len konštatujem príklon k jeho velebeniu vo svete umenia pred čímkoľvek iným), nedotýkajúceho sa závažných tém človečenstva, v neustále drasticky vyťažovanom a zanikajúcom pôvodnom prírodnom svete. (24.04.2021)

Těžko se to hodnotí. Sladkobolný dokument, který má určitou přidanou hodnotu v pohledu na svět dvou skupin lidí na zapomenutém Makedonském venkově. Hatizde zde žije v souladu s přírodou a sbírá a prodává prvotřídní med divokých včel. V tom ale přijíždí kočovná rodina, které není nic svaté a jde jim hlavně o své přežití a výdělek ať se děje, co se děje. Nepříjemné na sledování. Ať už způsob života rodiny ''ničemů'' nebo život Hatizde v chudobě, kde jde hlavně o to prodat trochu medu a postarat se o svou starou minimálně mobilní matku. Celkově v tom, ale nevidím tak oči otevírající zážitek. (01.03.2020)

Pokud budeme tento film považovat za dokumentární - a já s tím moc nesouhlasím, protože scénář je pro mě čitelný - pak záleží jen na režii; a v tomto případě režisérům všechna čest. Pokud jde o ekologii, pak je to pouze "z nouze ctnost", Hatizde vykořisťuje včely (jen na 50%!), ale o to nejde, každé zvíře vykořisťuje jiné a navíc rostliny (v supermearketech to není pouze tak patrné). A co ti "nomádi", co byli zač? Nomád je buď "tažný pták", mění zimní a letní pobyt, nebo putuje podle tradičních stanovišť. Tihle (pěstitelé dobytka) se sem ale dostali - podle všech náznaků - poprvé. Neviděli jsme tu ale žádnou pastvinu, a krávy také nikdo nedojil (v dokumentu by to bylo neodpustitelné). Že tu udělali větší paseku než Hatizde, která tu byla zabydlená a med pro ní znamenal jedinou směnnou hodnotu, je pochopitelné. Pravděpodobně se sem už nevrátí. Pravděpodobně tu už nikdo nebydlí. (05.09.2023)

V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. (09.09.2020)

Každý jeden záběr je jako z velké knihy National Geographic, pokud tohle viděl Jan Šibík, zajisté si přišel na svoje. Pro mě totálně uhrančivý dokument, cosi nečekaného. Pokud se chcete přenést na dvě hodinky do jiného světa, přičemž neopustíte Evropu, máte ideální možnost. Rozum vám bude nejprve couvat, pak se budete chvilku dobře bavit a nakonec totálně podlehnete čemusi silnému, přírodnímu, přitom lidskému. Aspoň tak se stalo v mém případě. Překrásná kamera a celkově? Parazit je sice možná zábavná hovadina, to beru, ale Oscar za zahraniční film mě putovat do Makedonie. Lituji, že jsem snímek neviděla na velkém plátně, doporučuji každé vnímavé duši. (15.10.2020)