Únos Moravanky

Dechovkářský dadahardcorový krimi-thriller v podání osvědčeného Milana Muchny a jeho hvězdného ansáblu. Měl jsem možnost sledovat populační vzorek asi 70lidí při projekci tohoto filmu. Během filmu klesla spotřeba piva a výrazně se zvýšila konzumace tvrdého alkoholu a místo cigaret se začaly objevovat obláčky zeleného dýmu. Činím z toho jednoznačné VAROVÁNÍ: Únos Moravanky vede k nadměrnému užívání drog, které může končit závislostí na filmech Luďka Soboty! (28.11.2006)

Trampoty jedné pochybné kapely, jejíž členové chtěli být slavní........no, jako Moravanka! To si ale ukrojili, jak se sami přesvědčí, příliš veliký krajíc. Ne moc známou vesnickou komedii v mých očích částečně zachraňuje velmi originální námět a sem tam nějaký ten povedený vtípek, jinak se totiž jedná o naprostý filmový šrot plný scénáristických bludů a hereckého pitvoření, což při pohledu na řadu známých jmen překvapí obzvlášť. Ti z vás, kteří běžně dostávají z dechovky kopřivku, pak raději jednu hvězdu ještě uberte. (12.06.2013)

Popularitu dechové hudby tenhle film teda určitě nezvedne, ale myslim, že hodnocení tady na ČSFD je dost zbytečně nízké... a to dechovku nesnášim. Dival jsem se na to jedině kvuli tomu, že se tam objevuje tolik kultovních a vtipnejch postaviček z našich luhů a hájů... Sobota, Wimmer, Lábus, Skamene, Kostelka, Zindulka, Bedrna, Poloczek, Schmid, Kluková, Kořínek, Gerendáš, Srstka... a byl jsem zvědavej, co předvedou. Dějově je to teda strašná blbost, ale jak tady každej píše, že herecky to stálo za prd, tak to teda prrr. Ti z té Moravanky byli trochu toporní, asi jak ztopořený topora, ale ostatní byli uplně klasičtí a skvělí. A to mloveni po hanácke, moravák pochopí, čecháček zavrhne. Nezasmál jsem se teda ani jednou, ale vyloženě jsem se nenudil... a jo, většina Sobotovejch fórů byla fakt trapná... jo a pasáže se zpěvem jsem takticky přetáčel... No hlavně že nakonec tam naběhne hrdinná Moravanka a všechno zachrání - ti byli větší hrdinové, než Expendables... (05.12.2011)

Moravanka je nepominutelná součást normalizační éry, protože na nás řvala odevšud. Milan Muchna jako režimně spřízěný vyjímečný synáček (jak se obecně vědělo) měl ale vždy výhodu v tom, že mu prošlo i to, co jiným ne - mohl svléknout nejen Janu Paulovou, ale i haldu dívek ve sprše a snesl se u něho i únavně dlouhý voyersky vděčný záběr pod sukně Ivy Bittové. Nechápu, jak se do této rozjuchané zábavy - jaxe máme fšichni dobře - dostala Ypsilonka, čímž vznikl neuvěřitelný mix trapnosti a parodie - křepčící a juchající Sobota s Lábusem jsou nezapomenutelní, stejně jako kombinace Jana Schmida a Marie Motlové - to je opravdu reálný surrealismus. Příběh je blbý opravdu asi jako Hudba z Marsu, o to Muchna neměl nikdy starost - jeho pivo i lidoop nejsou o nic lepší. Oblíbené figruky Romana Skamene, Jana kuželky, Evžena Jegorova, ba i laco Gerendáš proběhne, Jiří Wimmer, Srstka, Bedrna, bože bože, aneb Jak Štorkán s Muchnou vařili lidovou venkovskou komedii s přídavkem vína. Že by inspirace pro Vinaře, nebo Bobule2? Mimochodem Karel Štorkán taky krásný případ, jak normalizace umožnila dostat se neumětelům k lizu - od roku 72 každý rok v průměru dva filmy, jeden horší než druhý, předtím za deset let prosadil jeden. , (07.11.2014)

Miane Muchno a Karle Štorkáne, co jste provedli lidové hudbě, obdivovatelům Moravanky, že jste museli natočit takovou hudební masochistickou masáž. V základu je tento počin, zdráhám se užit přívlastku "komediální", celkem myšlenkově neotřelý. Tvůrci ovšem evidentně rezignovali na kvalitní realizační přístup. Stačíme se v úvodních sekvencích pokochat povislým poprsím Jany Paulové, představí se amatérská kapela s dechovkovým repertoárem (i playbackem), kterou vedou Poloczek se Sobotou, a Eugen Jegorov snad jako jediný z členů měl co do činění s třímáním hudebních nástrojů v praxi, koneckonců celá herecká parta měla na to popasovat se s celou záležitostí vesele a humorně, což v podstatě činí, jen je v tom drobný hák - pokusy o humor nefungují, děj neexistuje a stěžejní "únos" dostane jen minimální prostor, víceméně v závěru. A navíc celá ta sekvence s únosem dokonale odhalí veškerou slaboduchost díla. Většina scén na sebe moc nenavazuje anebo nedává dobrý smysl. Tak třeba scéna, kdy jde amatérská kapela se svým umem před hudební komisi, jde jí o všechno a zmůže se jen na disharmonickou improvizaci, která pochopitelně schvalovací komisi nepřesvědčí. V příští sekvenci už ale zní jejich venkovní hudební produkce lépe než z hudebního nosiče. Jožka Šmukař, v té době ještě platný zpěvák Moravanky, jistě zúročí letošní udělenou medaili za zásluhy od prezidenta. Kdyby ovšem hlavoun státu viděl tenhle zmatený filmový počin ještě před udílením, medaili by připlácl nejspíš do uměleckého bahna. 4/10 (30.10.2020)