Dycky Sunderland

Jako fotbalový fanatik (a zejména toho britského od Premier League až po League Two) jsem přesně na něco takového čekal. I když jsem fanoušek Cottagers a Manchesteru, příběh pádu tradičního fotbalového týmu mě chytl, stejně jako asi musí i ostatní fanoušky dalších týmů, kteří mají prostě rádi fotbal. Už bylo natočeno mnoho sportovních filmů a dokumentů o velkých sportovních vítězstvích, jako poslední mě napadá Totální sezona v podání Slavie. Tady se ale jedná o pořádnou fotbalovou depku, která si na nic nehraje a ukazuje ty pravé fanoušky, kteří svůj milovaný klub nikdy neopustí. Člověku je až líto, že některá přední místa v Premier League zaujímají umělé kluby bez fanoušků (Manchester City), zatímco tradiční celky s normálním vedením a poctivým přístupem paběrkují mezi nižšími ligami. Je to smutné, o to více ale intenzivní a hezké, protože věřím, že se z toho Sunderland dostane - právě v tom je Anglie specifická, že týmy běžně pendlují z Premier League rovnou do League One a pak se dokáží hned vrátit zpět. Své by o tom již mohlo povědět mnoho týmů, teď mne napadají Southampton, Sheffield United, Bournemouth, Huddersfield nebo jako poslední Wolverhampton. Klidně se tedy může stát, že se Sunderland znovu vytáhne a za nějaké tři čtyři roky se v klidu může vyhřívat v horní polovině Premier League, jak tomu je v právě v případě Wolves. Obdivuji celý klub, že to s natáčením nevzdal ani ve chvílích, kdy jim dost teklo do bot, ono se totiž lépe točí to vše okolo, když se vám daří. Ale takhle zaznamenávat vaše neúspěchy a trápení, to je věc druhá - to se člověk potom ani nediví, že fanoušci na jednom zápase v po prohře 3-0 v poločase rozbili kameru. Výborný zážitek, který mi nahradil aktuální absenci fotbalu na celém světě, jednotlivé zápasy jsou dokonale a napínavě sestříhané. Jen škoda, že v první sérii bylo v Championship vypuštěno pár zápasů, jako např. ten předposlední s Fulhamem, jako Cottager bych se rád podíval na Craven Cottage i v tomto dokumentu. Šťastnou ruku měli také producenti, vybrali si tým, co zažíval velmi turbulentní časy a některé zápasy byly opravdu velkým dramatem, co by jen tak nikdo nevymyslel. Sám si pamatuji neuvěřitelné chvíle, jako když přišel Chris Coleman z úspěšné reprezantace Walesu na lavičku jako spasitel, ale všem bylo jasné, že si tím zničí kariéru, nebo příchod Willa Grigga, který je na ostrovech prostě legendou - jen bylo škoda, že to nebylo těch "28 this season" jak tenkrát ve Wiganu. Zejména v Championship měl Sunderland velmi dobrý tým, že bylo až neuvěřitelné, jak moc se jim nedařilo - vždyť tam hráli bývalí Fergusonovi svěřenci v Manchesteru O'Shea, Gibson, ale třeba i velmi známá jména jako Rodwell, Steele či Vaughan. (24.04.2020)

Po dvou sériích se nám tady rýsuje silný příspěvek do žánru sport-doku. Nejlepší je samozřejmě nic o Sunderlandu posledních sezón nevědět, pak je to někdy thrillerový zážitek._Update 2024 - Znovusledování prvních dvou sérií už taková paráda nebyla (prostě když ten moment nevědění je pryč...), navíc S3 je fakt spíš do počtu (něco ve stylu, tak tady ji máte, když jste ji tak chtěli). Přes to všechno ale sympatický počin. 7.5/10 (08.05.2020)

Neopakovatelný projekt. Osud si se Sunderlandem zahrál jak s žádným jiným týmem a spolu s brilantní dramaturgií štábu nám ukazuje ve (zatím) 14 dílech fantastický zážitek pro každého fanouška fotbalu, a nejen jeho. Funguje to báječně i jako sonda do anglické nátury. Anglické kultury, kterou tak miluju. Kultury, která se točí kolem fotbalu, který tu je skutečně téměř náboženství. Rozhovory s fanoušky, obyčejnými lidmi, ale i se zaměstnanci klubu jako jsou kuchaři, maséři, kustodi nebo operátorky, byly pro mě osobně tím největším zážitkem. Jako dokument je to srovnatelné s The Last Dance. Klub prostě otevřel pokličku a ukázal světu jak velkou vášní fotbal je. Díky Sunderland 'Til I Die získali dalšího fanouška. Díky za to, Sunderlande! (04.06.2020)

Ne, není to taková pecka, jakou z toho všichni dělají a to především proto, že tu chybí spousta věcí ze zákulisí. Divák tak nezískává ucelený obraz. Na druhou stranu to bych filmařům tolik nevyčítal, protože jejich přístup byl téměř jistě omezený a ani všichni aktéři z řad hráčů a managementu na kameru neřekli všechno na plnou hubu. Nicméně tyto nedostatky vyvažuje fakt, že seriál je natočený s láskou k fotbalu a hlavně s láskou ke klubu. Díky tomu seriál dokáže vtáhnout a každý, kdo má mozek vymalovaný v klubových barvách, se tu dokáže se sunderlandskými fanoušky identifikovat a prožívat jejich slasti a hlavně, bohužel, strasti. Když se jedna z fanynek se slzami na krajíčku ptá "Proč nikdy neslavíme my? Proč to nikdy nejsme my?" bylo mi do breku spolu s ní.  Co mi ale přijde úžasné je skutečnost, že i když klub ve dvou sezonách dvakrát sestoupil a místo trápení Chelsea a United nestačí ani na Fleetwood, tak na něj chodí přes 30 000 lidí, kteří jsou věrní až za hrob a jejich podpora nepolevuje. Co by za to dala naše prvoligová mužstva. No nic. Jdu si objednat šálu a dres Sunderlandu. 90% (20.08.2021)

První série mne moc nenadchla, i když se mi začátek zdál fajn, ale bohužel se pak vše řešilo jen docela povrchně (posily, hledání trenéra... atmosféra kolem klubu pak byla podána taky dost černobíle), nicméně druhá série mne vtáhla do "děje" hned v úvodní epizodě, celé je to charismatičtější a malinko víc do hloubky (ale tak akorát) a ke slovu už se naštěstí tolik nedostávají "hospodské kecy" (i když se jim bohužel taky nevyhneme). (Ale teda... který *** vymýšlel překlad názvu a následně to vnutil i do seriálu jako "překlad" chorálu?!) (10.04.2020)