Příliš osobní známost

Hned ze startu se musím přiznat, že jsem předpokládal, že budu znovu odpadovat. Tahle spatlanina žánrů mě ale zase tolik nenaštvala, celý příběh se vyvíjel jinak, než jsem předvídal a Petra Hřebíčková nepoužívala své falešné úsměvy typu "Katherine Heigl". Scénář každopádně nestál za mnoho, rádoby vtipná dějová linie s Tatianou Dykovou (ta mi celou dobu velice připomínala Táňu Vilhelmovou, ale naštěstí měla velmi odlišný hlas) byla otřesně špatná, postsynchrony byly příšerné, trio jižanů (proč?) jsem nepochopil, ale přes všechny tyhle připomínky ten jeden kousek pohodím. (07.08.2020)

Když jde do kin Tuzemský film se známějšími tvářemi, tak je to pomalu svátek, jelikož se do kina vydává téměř každý 40 let + a já takhle narvané kino viděl naposled snad u Avengers. Přes velké obavy je to nakonec strávitelná jednohubka, kde humor sází na sexuální scény a ty byly podány opravdu vtipně. Překvapením je druhá půlka, kde se romantická komedie strhne v poměrně hutné emocionální drama a při večeři u stolu by v kině šel slyšet i spadnutý hřebík. Malá holčička v podání Valentýny Bečkové je největším trumfem celého filmu, to dítě to ještě dotáhne daleko. Překvapivě fajn. 6/10. (29.01.2020)

Režisérka Marta Ferencová je nepoučitelná. Opět cpe do svého filmu šílené herecké akvizice. Minule to byla polská krev, nyní herecká "esa" z Balkánu. A navíc jsou strašlivě nadabována. Magazín Hrom pro ženy je vrchním producentem filmu, takže dějově se musí řešit a probírat prakticky vše, co trápí současnou ženu - (komplikované) vztahy, rozvod, nevěra, opuštěnost, druhá míza, (ne)vyrovnání se s úmrtím bližního, nechtěné těhotenství, alkoholismus partnera i pálení vaginy (po koitu). A v popředí tohle všechno zažívají Hřebíčková, Dyková a Balzerová. To jsou přece kvalitní herečky a nezaslouží si k nim cpát hnusné a nezajímavé neherce z Jugošky. Aha, tak nám vznikla produkční družba s Jugoškou, takže bylo nutné dosadit tyto "skvosty". Komediálnost celého filmu na sebe vzala Tatiana Dyková, její vztahová linie s malířem je až ztřeštěně pojatá a její vyobrazené souložení je úsměvné. Zbytek filmu je v podstatě pojatý na vážnou až dramatickou notu. Petra Hřebíčková potkává svoji osudovou lásku, mladého vdovce s malou dcerkou, který má k ruce agilní tchyni, načež postarší tchyně chvíli prudí, ale novou známost svého zetě posléze přijme. Jen těžce se vyrovnává s odchodem své dcery do věčných lovišť povislých ptáků a varlat, ovšem i ji přepadne láska, v divadle, kam pravidelně chodí na koncerty, a zasouloží si, to pochopitelně až doma, ne v tom divadle. A celé to má takové to ženské vidění věci, naivně jednoduché vybruslení z problémů, takže všechny životní peripetie ženských hrdinek, jakkoliv strojené vážně i nevážně, nakonec vykrystalizují tím správným/ ideálním směrem. Ferencová dělá stejné tvůrčí chyby, jako v jejím předchozím snímku "Všechno nebo nic", není ideálně režijně zručná a oba své snímky zaštítila spoluprací se scenáristkou a spisovatelkou Evou Twardzikovou. Jen tentokrát už film poněkud efektně zdramatizovala, takže partner Hřebíčkové má nenadálé problémy s alkoholem, poté, co ho podvedl společník z jeho firmy, Dyková načapá svoji lásku při nevěře a Balzerová se utápí v žalu nad smrtí své dcery do doby, než si po letech zase vrzne. A divák je šťasten, že to ve zdraví přežil, navíc se těší, s jakým dalším nepodařeným hereckým importem Ferencová dorazí příště. Tohle je prostě jeden z těch lepších počinů, které zrežírovala. 6/10 (29.07.2020)

Další laciný film. Komedie to není. Kamarádky opět probírají milostné problémy v masivním obklopení sponzorských výrobků a kaváren. Šarméři se dovezli z Balkánu, ale jsou příšerně prkenní. Balzerová ukazuje, že není pozdě na lásku ani v důchodu. V prostřední části se na hrdiny začnou sypat katastrofy , které se sami vyřeší (zrada společníka, krach firmy, alkoholismus minulý i současný, nevěra, domácí násilí apod.). Ale pobavilo mě dost hlášek, za které dávám 20% a zavržený milenec bivakující pod oknem své lásky s výstižným nápisem Neblbni! (25.07.2020)

Stejný začátek, podobný průběh, totožný konec. Proč musejí být všechny tuzemské kousky daného žánru téměř stejné? Tenhle alespoň zpočátku vykazuje jisté naděje, že by to mohlo být jiné. Není. Vztahové peripetie řeší Tatiana Dyková a Petra Hřebíčková, ženy středního věku, kdy jedna zrovna zjistila, že bude tou, kdo uvidí synka jen o víkendech, a druhá přes roztomilou holčičku poznala (zdá se) vysněného partnera. Vdovce. Webdesignera, který na obchodní schůzky právě svou roztomilou dcerku vodí. Brzy bude mezi nimi vše zalité sluncem. A romantickým sexem. Ovšem podvodem společníka přijde náš vdovec o miliony, sklouzne k ufňukanosti a litování se. A k chlastu. Naštěstí je tu chápavá tchýně (která měla s novou přítelkyní pochopitelně zpočátku problém) a kamarádka Táňa, která teda taky řeší nový vztah s věčně nadrženým žárlivcem, ze kterého ji neustále bolí vagína. Áááááá („Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno.“). A ještě ke tchýni ztvárněné Eliškou Balzerovou. Naši ústřední hrdinku nemusí, chová se docela děsivě, ovšem pak přijde písničková montáž (během filmu ji vytrpíme víckrát) bez dialogů, během které se z Hřebíčkové a Balzerové stanou nejlepší kamarádky. Brrrrr. A Balzerová ještě potká bohémského důchodce na hezké chvilky ve dvou. Aby jí to nebylo líto. V předchozím projektu slovenské režisérky Marty Ferencové Všechno nebo nic jsme rovněž sledovali dvě dámy hledající chlapa. Ovšem ty na to šly hodně prapodivnou cestou. Tyhle dvě jsou přímočařejší, a tak nějak uvěřitelnější. A to docela dlouho – až do prvního vztahového klopýtnutí. Tvůrci se pokoušejí o romanci a komedii, nejde jim však ani jedno. A znovu naplno ukazují bolesti tuzemského filmu. Chybí vtip, chybí dílčí pointa, chybí solidní příběh. Jakmile se totiž objeví problém, cesty z něj jsou mdlé a málo uvěřitelné. Vrcholem je kupříkladu večeře dcerky – nové mamky – nalitého tatíka, který přichystá nepoživatelné jídlo, a chová se jak kokot. Jenže nejen on. V tu chvíli je jasné, že označení komedie je výsměch. O vztazích se rovněž nic nedozvíme, navíc linie Dykové je prakticky zbytečná a výplňová. Od filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, bych čekal mnohem mnohem víc. A ne pouze naprosto otřesný dabing jak z jihoamerické telenovely. Minule totiž Ferencová a její tým sáhla po Polácích, i nyní se musela v případě tří hlavních mužských představitelů podívat za hranice. Asi nemáme kde brát. Za mě hlavně bídně napsaný žánrový guláš. Přesto dvě a kousek. (29.06.2020)