Příliš osobní známost

"Film" u kterého netušíte, kdy už ho přerušila reklama, je vám trapně za herce a ty příšerné repliky (doktor mi zakázal onanovat, prý to podporuje agresivitu) a kdyby vás někdo načapal při jeho sledování, byli byste raději, kdyby vás přistihli při koukání na porno. Díval jsem se jen abych viděl jestli je možné natočit něco konzistentně trapného. Jde to. (02.05.2021)

Všechno nebo nic bych ještě jako první setkání s Evou Urbaníkovou pochopila. Není to dobrý film, ale není to takový omyl jako tohle. Ale od té doby, co se Urbaníková stala Twardzikovou, nestačím si hlavu ukroutit. Tohle není hloupoučká roztomilá romantická komedie pro nenáročné divačky, tohle je patologicky škodlivý útok na již tak dost nízkou úroveň intelektu všech lidí, kteří se podílejí na vzniku takové šmiry i těch, kteří se pod dojmem neškodné zábavy rozhodnou čelit sranci neskutečných rozměrů. Vzorce, ve kterých se ty postavy pohybují jsou stejně hrůzné jako stereotypy, kterými jsou zobrazovány. To už raději to porno, které je žánrově čisté, herecky přijatelnější a společnosti v nejširším kontextu neškodí. A navíc v něm nikdo nikoho nenutí koukat na strhaný obličej Táni Dykové. Ako sa hovorí: niektorí ľudia čítajú, aby nemuseli premýšľať... (27.05.2020)

Hned ze startu se musím přiznat, že jsem předpokládal, že budu znovu odpadovat. Tahle spatlanina žánrů mě ale zase tolik nenaštvala, celý příběh se vyvíjel jinak, než jsem předvídal a Petra Hřebíčková nepoužívala své falešné úsměvy typu "Katherine Heigl". Scénář každopádně nestál za mnoho, rádoby vtipná dějová linie s Tatianou Dykovou (ta mi celou dobu velice připomínala Táňu Vilhelmovou, ale naštěstí měla velmi odlišný hlas) byla otřesně špatná, postsynchrony byly příšerné, trio jižanů (proč?) jsem nepochopil, ale přes všechny tyhle připomínky ten jeden kousek pohodím. (07.08.2020)

V istých momentoch je Príliš osobná známosť lepšia ako prvá evitovka. Ako celok vyznieva rovnako – je fajn vidieť, že sa tvorcovia pustili do vážnejších scén, sú lepšie nakrútené, ako humorné (hoci občas sa zasmejete). V roku 2020 a súčasnej #metoo ére by ste čakali iné správanie žien, čo by slúžilo ako reflexia ich životov a snahy pohnúť sa ďalej od mužov. Lenže dekádu starú predlohu tvorcovia rešpektujú naplno. Anglické piesne mixované s lokálnou tvorbou pôsobia rovnako ako minule. Pár nápadov a výborný výkon detskej herečky pridávajú body, nútený slovenský dabing pre herečky troška odčítavajú. A Príliš osobná známosť bude čeliť novej výzve: či ju diváčky budú chcieť vidieť opakovane napriek ťažším chvíľam. 55% (15.07.2020)

Stejný začátek, podobný průběh, totožný konec. Proč musejí být všechny tuzemské kousky daného žánru téměř stejné? Tenhle alespoň zpočátku vykazuje jisté naděje, že by to mohlo být jiné. Není. Vztahové peripetie řeší Tatiana Dyková a Petra Hřebíčková, ženy středního věku, kdy jedna zrovna zjistila, že bude tou, kdo uvidí synka jen o víkendech, a druhá přes roztomilou holčičku poznala (zdá se) vysněného partnera. Vdovce. Webdesignera, který na obchodní schůzky právě svou roztomilou dcerku vodí. Brzy bude mezi nimi vše zalité sluncem. A romantickým sexem. Ovšem podvodem společníka přijde náš vdovec o miliony, sklouzne k ufňukanosti a litování se. A k chlastu. Naštěstí je tu chápavá tchýně (která měla s novou přítelkyní pochopitelně zpočátku problém) a kamarádka Táňa, která teda taky řeší nový vztah s věčně nadrženým žárlivcem, ze kterého ji neustále bolí vagína. Áááááá („Můj penis je štětec a ty jsi moje plátno.“). A ještě ke tchýni ztvárněné Eliškou Balzerovou. Naši ústřední hrdinku nemusí, chová se docela děsivě, ovšem pak přijde písničková montáž (během filmu ji vytrpíme víckrát) bez dialogů, během které se z Hřebíčkové a Balzerové stanou nejlepší kamarádky. Brrrrr. A Balzerová ještě potká bohémského důchodce na hezké chvilky ve dvou. Aby jí to nebylo líto. V předchozím projektu slovenské režisérky Marty Ferencové Všechno nebo nic jsme rovněž sledovali dvě dámy hledající chlapa. Ovšem ty na to šly hodně prapodivnou cestou. Tyhle dvě jsou přímočařejší, a tak nějak uvěřitelnější. A to docela dlouho – až do prvního vztahového klopýtnutí. Tvůrci se pokoušejí o romanci a komedii, nejde jim však ani jedno. A znovu naplno ukazují bolesti tuzemského filmu. Chybí vtip, chybí dílčí pointa, chybí solidní příběh. Jakmile se totiž objeví problém, cesty z něj jsou mdlé a málo uvěřitelné. Vrcholem je kupříkladu večeře dcerky – nové mamky – nalitého tatíka, který přichystá nepoživatelné jídlo, a chová se jak kokot. Jenže nejen on. V tu chvíli je jasné, že označení komedie je výsměch. O vztazích se rovněž nic nedozvíme, navíc linie Dykové je prakticky zbytečná a výplňová. Od filmu o ženách, napsaném a režírovaném ženami, bych čekal mnohem mnohem víc. A ne pouze naprosto otřesný dabing jak z jihoamerické telenovely. Minule totiž Ferencová a její tým sáhla po Polácích, i nyní se musela v případě tří hlavních mužských představitelů podívat za hranice. Asi nemáme kde brát. Za mě hlavně bídně napsaný žánrový guláš. Přesto dvě a kousek. (29.06.2020)