Diego Maradona

Napolitani umyjte se! Neapol je žumpa a největší hanba Itálie! Malý snědý parchant ze slumu, co "trochu" podvádí. Spojení chudého italského města a Argentince bylo fatální pro všechny. Dokument se věnuje hlavně italské kapitole, což ovšem není úplně dobře, protože to nepodává ucelený obraz Maradony. Samozřejmě to má celkově vysoké kvality, ale trošku (nezasloužená) malá domů na konci pro Diega tam je. Těch průserů a nesmyslů se nadělal (nejen) na fotbale daleko více. 78% /Kino Světozor/. (20.07.2019)

Rozhodně nepatřím mezi fanoušky fotbalu a asi jediné, co jsem o Diegovy věděla, byla jeho Boží ruka a to že je... no že je to celkem idiot. Snímek se nijak nesnaží očistit Maradonovu špatnou reputaci. Naopak nic neskrývá a diváka seznamuje s jeho záletnictvím, zapřeným synem, drogovou závislostí a také nečestností. Na druhou stranu také nabízí příběh o zázračném chlapci ze slumu, kterého pohltil velký svět. Co si po zhlédnutí odnesete, to už záleží na každém divákovi. Ať už je závěrečné poselství jakékoliv, vše je předáno zábavnou, pro fotbalového ignoranta pochopitelnou a uvěřitelnou formou. (01.07.2019)

Sennu Kapadia vystavěl na konfrontaci slavného závodníka s jeho nemesis, povahově protikladným Alainem Prostem. Také Maradona je filmem o střetu dvou osobností. Tentokrát ovšem dvou osobností jednoho člověka. Na dualitu, kterou si v sobě fotbalová legenda nesla, upozorňuje v jednom z mimoobrazových komentářů trenér Fernando Signorini. Vyzdvihuje nesoulad mezi stydlivým „mamánkem“ ze slumu (Diego), a monstrem zrozeným z touhy po úspěchu (Maradona). Maradona byl podle něj původně jen maskou, kterou si fotbalista nasazoval před novináři, jimiž pohrdal. Postupně, s přibývajícími skandály (drogová závislost, diskvalifikace, milostné aféry), ale maska a jeho skutečné já začaly splývat. Kapadia tuto interpretaci možná až příliš samozřejmě přijal. Díky uvedenému pojetí je ovšem více než dvouhodinový film spojený jedním ústředním motivem, které přispívá k jeho dynamice, když střídáním situací odhalujících různé vrstvy protagonistovy osobnosti vytváří tenzi mezi Diegem a Maradonou. ___ Kapadiovi se navíc stejně jako v případě Senny a Amy podařilo v životním osudu konkrétního člověka najít univerzální témata (zrada, odpuštění, vykoupení, hledání svého místa ve světě), se kterými se dokáže identifikovat i ten, kdo nikdy nehrál fotbal, nebral drogy a nekamarádil se s neapolskými mafiány. ___ Ocenil jsem taky, jak je Maradonův příběh vsazován do širšího sociopolitického či ekonomického kontextu doby. Fotbalové vítězství Argentiny nad Anglií je prezentováno jako pomsta za válku o Falklandy. Skrze Maradonovu závislost na kokainu film odhaluje, jak byla Neapol prorostlá zločineckými organizacemi, které s pomocí mediálně známých osobností ospravedlňovaly své aktivity. Velkou pozornost dokument přikládá otázce národní hrdosti spoluutvářené fotbalem a identifikací s určitým klubem. Když například Maradona nastoupil proti Itálii, snažil se svou „zradu“ hájit tím, že Neapol není Itálie, ale outsiderský stát ve státě, bojující o místo na výsluní (stejně jako se to podařilo jemu, chudému chlapci z okraje společnosti). Vycházel přitom z vědomí silné nevraživosti mezi italským severem a jihem. ___ Diego Maradona fascinuje zejména tím, do jak kompaktního, tematicky bohatého tvaru dokázal Kapadia se svými spolupracovníky i potřetí stovky a stovky hodin archivního materiálu poskládat. Ke spádu vyprávění významně přispívá i soundtrack Antonia Pinta, do něhož jsou nápaditě zakomponované zvuky pádů, výkřiků a kopů do míče. Také jeho zásluhou nabízí film nejen množství informací, ale zároveň bohatší zážitek než leckteré drama zkonstruované primárně za tím účelem, aby ve vás vyvolalo emoce. 75% (09.07.2019)

Velký Diego Armando Maradona a jeho život to je sám o sobě nejlepší scénář jaký kdy mohl být napsán o věčném tématu o vzestupu a pádu. Takže tady fakt stačilo rejžovi jen ty archivní záběry správně sestříhat a nechat do nich promlouvat Diegovi nejbližší a i jeho samotného aby z toho vznikl skvělej dokument. Jak pro ty, kdo tuto dobu zažili a pro něž byl tenkrát fotbalovým bohem, tak i pro ty, kdo se třeba ani o fotbal nezajímaj a vemou to jen jako zajímavou sondu do jedné komplikované lidské duše. (02.08.2019)

Obecně mám dokumenty o osobnostech daleko raději než hrané filmy, pokud jsou zajímavě zpracované. A tenhle Kapadiův zajímavý rozhodně je. Maradonu jsem neměl už jakožto dávný dětský fanda mezi oblíbenci - čtvrtfinále s Anglií v 96 a jeho Božská ruka, jak trapné...Dokument, jak už to tak bývá, nabízí možnost nahlédnout na objekt zájmu filmařů trochu jinou optikou a trochu si názor poopravit. Režisér má co nabídnout hlavně díky unikátním záběrům z Maradonova soukromí, z nichž některé jsou emočně velmi vypjaté. Ale nejen ty – sledovat neuvěřitelně nadopovanou atmosféru na italských stadionech i mimo ně nebo pozorovat neutěšenou situaci tehdejší Neapole je pohledem na jiný svět než dnes, agresivnější, nepřátelský, vyhrocenější, ale i jaksi životnější a sebevědomější. Dnes se takové písničky, jaké si zpíval Maradona s týmem po vitězství v kabinách těžko zpívají. Kapadiův dokument mě s Maradonou smířil, člověk najednou tak nějak trochu chápe jeho temnější, nedospělou stránku, včetně lhaní a podvádění, jako u mnohých ho mlel neuvěřitelný psychický tlak, se kterým se pral, jak mohl.K dokumentu mám jen jednu připomínku - lehce bych zkrátil stopáž nebo bych ji ponechal,ale přidal něco z postfotbalového období (chování v Rusku, Mexicu, politická prohlášení na Kubě aj) Ale i tak: Pro fotbalové fandy povinnost, ostatní by se rozhodně nudit neměli. (30.07.2019)