Šílený Max: Bojovník silnic

O dva roky po úspěchu svého průlomového debutu se režisér George Miller vrátil k postavě Šíleného Maxe s pokračováním, které zcela redefinovalo pojetí postapokalypsy v populární kultuře a navíc hodně vysoko posunulo laťku pro akční podívanou. Snímek s přízviskem Bojovník silnic se stal fenoménem, jehož styl a úspěch se následně pokoušely napodobit desítky jiných produkcí z celého světa. Jenže nikdo nedokázal na plátno dostat takové množství dravé energie, ani se nikomu nepodařilo vymyslet tak fascinující mikrokosmos vztahů. Post-nukleární budoucnost se potkává s mýty minulosti, když Miller oživuje prvky westernu za pomoci řvoucích motorů a do kůže a cárů oděných běsnících divochů ve světě, kde kapka benzínu má větší cenu než lidský život. (anotace pro maraton série v kině Aero, 2019) (14.03.2021)

Na rozdíl od prvního dílu se už režisér „obtěžoval“ i s tím, aby alespoň trochu načrtnul vizi postapokalyptického světa. Přesto se nejedná o nic světoborného a hrubý sestřih válečných scén z dokumentů je tou nejjednodušší cestou. Ani ve scénáři se rozhodně nedočkáme ničeho světoborného, takže hromada kupících se klišé nemusí být současnému divákovi po chuti a i těm tolerantnějším dá námahu skousnout přílišnou teatrálnost pronášených dialogů. To vše je naštěstí vyváženo naprosto unikátními akčními sekvenci, jejichž natočení je v dnešní době nemyslitelné, protože při některých kaskadérských číslech by hollywoodští pojišťováci vyletěli z kůže. Kameraman Dean Semler bravurně nasnímal rozlehlou pouštní pustinu a takové prachové trajektorie zůstávající za auty se z obrazovky doslova sypou i na samotného diváka. Mel Gibson v hlavní roli přitvrdil, soundtrack už není tak otravný a laciná béčkovost se posunula na šílený úlet (kostýmy tvůrci ukradli v sado-maso salonu!), který je však od první do poslední minuty bez hluchého místa a jeho sledování je svým způsobem trochu zvrhlá zábava. (21.05.2006)

Jednotka bola super, bavilo ma to, nebola tam ešte taká apokalypsa, vlastne tam nebola vôbec a nebolo to až také sci-fi. Navyše koniec bol šokujúci a napínavý. Tento diel už je nudný postapokalyptický nedorobok, ktorý ma nebavil. Ten piesok a nič iné, bolo mi z toho až zle a potil som sa aj v klimatizovanej miestnosti. Že by to bol nejaký trhák čo jednoducho musíte vidieť, to v žiadnom prípade. Jedná sa o klasické béčko, ktorých vtedy vznikalo požehnane a na ktorých moja generácia vyrástla. Ak teda premýšľate nad pokojnou sobotou doma u televízie, pripravte si v mikrovlnke popcorn, otvorte si pivo a hurá si nájdite na pozeranie niečo iné. (05.02.2015)

Možná nejen pro mne nejlepší část postapokalyptické trilogie. Jednička originální, dvojka vypilovaná. Svět barbarů a zničené civilizace je velmi věrohodně vykreslen, temný, krutý a nelítostný. Jedničce byla vyčítána brutalita a násilí, dvojka rozhodně není krotčí. Automobilové honičky jsou bombastické, divoké tlupy v punkových ohozech ( zřejmě symbol všudypřítomné anarchie) nelítostné a vše se točí nikoli kolem vody, jak by exteriéry australské pustiny napovídaly, ale benzínu. G.Miller řekl, že ho silně ovlivnila krize z nedostatku paliva v 70.letech v Austrálii. Snaha ukázat, jak se kdysi normální společnost začne rozpadat, je-li něčeho životně důležitého nedostatek, je hnacím motorem celé trilogie. Řada napodobenin zdaleka nedosáhla úrovně ani úspěchu Mad Maxe... (10.04.2011)

RETRO Silniční válečník. Muž, kterému říkali MAX…. Jeden s filmů, které pro mne nezestárnou. Miluju ty divný stroje, hrůzný padouchy a lidský zjevy. Osamělej chlápek bez budoucnosti, moc se nemluví. Skoro jako western, jen zde mají kožený oblečky. Neskutečná postava, výrazná, až protivná hudba a perfektně (na tu dobu) nasnímaná akce. Když NO FUTURE, tak s Bojovníkem silnic! (19.07.2005)