O zakletém králi a odvážném Martinovi

Jednoduché a naprosto přímočaré, proto však i docela účinné. Hlavní hrdina jde za jasným cílem (což v řadě moderních pohádek naprosto chybí) a tak jak to bývá, musí po cestě překonat určité překážky, aby nakonec zachránil krále a princeznu, jak to má být. Navíc měli tvůrci celkem šťastnou ruku při volbě jeho představitele, který působí (minimálně na rozdíl od toho tintítka Žita a většiny našich hošanů, s čestnou výjimkou Korunního prince) jako normální mládenec a i toho kováře jsem mu věřil. Chtělo to asi trochu delší cestu a kovář s princeznou potřebovali nutně strávit víc času pohromadě, aby se tam budoval nějaký vztah. Je to tak na tri celé peť. P. S. Opět se potvrdilo, že ty slovenské/koprodukční pohádky bývají obvykle o kus lepší než ty naše. (26.12.2018)

Mělo to hlavu a patu, tedy jasný začátek, konec a mezi tím souvislý vnitřek. Když se pohádce podíváme na útroby, najdeme sem tam vřídek, ne však nic zásadního, aby se pohádka jevila tak říkajíc vnitřně prohnilou. Hlavnímu hrdinovi člověk věří slepotu i kladivo, princezna má hezkou sponu a diadém, prý i tvářičku, tvrdí v komentech mužští diváci. Vzhledem k závěru je jen smutné, že chemie mezi kovářem a princeznou nefunguje ani v náznaku. Aspoň že fungují ty kovářovy makové buchty. (26.12.2018)

Škoda, že TOHLE nebyla štědrovečerní pohádka 2018. Asi nemůže, protože je slovensko-česká, nebo proč. I přes jaksi dosti uspěchaný konec, který je asi jediným mínusem, tohle totiž bez sebemenších potíží předčilo Žita. Chlapácký klaďas a odvážná i naivní princezna. Skřetovy i čarodějniny nehutnosti si mohli tvůrci fakt odpustit, ale asi si myslí, že nějaké kontroverzní vložky jsou třeba. (Vzkaz: Ne, nejsou.). Až na ten uspěchaný konec (celkem bezproblémové skonání černokněkžníka, najednou by si měla princezna brát kováře, viděli se dvakrát asi na deset minut celkem, to bylo totiž fakt celkem fajn. Se třetí vánoční premiérovou pohádkou, experimentální a natočenou ve znakové řeči - Vodníkova princezna, tyhle dvě asi srovnávat nebudu, jelikož jsem ji neviděl (a neuvidím), ale dovolím si věřit, že i ta by Žitovi nakopala... babiččinu chaloupku. (28.12.2018)

Překvapivě příjemná pohádka se skvělým a sympatickým hercem, který mě po dlouhé době donutil fandit hlavnímu hrdinovi. Roztomilý konec navíc zařadil "záverečnou pusinku" na jedno z předních míst princeznovsko/sedláckému závěru pohádek. Děj by mohl být delší, méně přímočarý a trošku rafinovanější, co se týče konce záporáka. Efekty se dostaly na úroven hollywoodu z přelomu devadesátých let, což je také pokrok. Za mě opravdu příjemná novodobá pohádka. (26.12.2018)

Je to průhledné jak čiročiré sklo a klišovité až na půdu - král léčitel, nemocný král, statečná princezna, podceňovaný hrdina, baba Jaga jak z Mrazíka, „kocour v botách“ a samozřejmě proradný rádce (!) a současně zlý čaroděj. Wow, to jsou ingredience, které by fakt nikdo nečekal. Ale čím víc pohádka jela, musel jsem ocenit promyšlený scénář, který všechny ty průhledné atributy o něco posouvá na škále zábavnosti, navíc si připravuje chytře dopředu některé scény (čaj na usnutí, kocour, vánoční přání), kamera kouzlí, Richard Autner hraje svého Martina s dokonale pobaveným úsměvem na tváři, takže je to celé takové oddechové a příjemné... Takže jsem si nakonec řekl, a co, že to má všechny ty klišé a průhledné atributy, když jsou dobře skloubeny a využity pro příjemný a pohodový celek? A konečně po čase slušná a koukatelná princezna. (26.12.2018)