Dunkerk

Mistr Nolan opět ukazuje jedno z nejlepších užití hudby ve filmu, dost možná to úplně nejlepší. Příběh je zde hodně upozaděn, na obrazovce sledujeme převážně jen silně emocionálně zabarvené obrazy vykreslující krutost války a atmosféru bezmoci. Jsem si jist, že koncept Dunkirku by se v rukou většiny režisérů rozpadl v obludné a laciné klišé, což klobouk dolů, zde se ani v nejmenším nestalo. Dunkirk je brilantní a zase tak trochu jiný film o válce. Přesto ve šperkovnici zvané "Nolanova filmografie" se jedná spíše o "slabší" kousek. 8/10 (05.08.2017)

Studie bezvýchodnosti podle Nolana. Přelom května a června roku 1940 na francouzském pobřeží, lodě likvidované německými bombardéry, přitom ve strachu z ohrožené evakuace se ocitá zhruba 400 000 vojáků anglické a spojenecké armády v německém obklíčení. Pláž plná vojáků, civilní záchranná loď, podpora ze vzduchu. Sebejistý Nolan si vybírá tři dějství, mezi kterými poctivě pendluje, přitom se každé z nich odehrává v jiném časovém horizontu, aby to celé trochu vypravěčsky ozvláštnil. Gró hraje atmosféra, radikální změť zvuků, intenzita, bezprostřednost, nejistota, strach.. a pak i soudržnost jednotlivých položek, řemeslná jistota. Osobní příběhy chybí, což je ovšem potíž. Nepotřebuji romanci, ale úplně osekat jednotlivé protagonisty není úplně optimální cestou. Film dělají emoce, zajímavé vztahy a postavy. Tady to jednoduše chybí. A Nolanova honba za absolutní precizností prostě (stejně jako dřív) vede k neosobním scénám a absenci emocí. Co na tom, že to všechno vypadá dokonale přirozeně a nepočítačově a že se naprosto geniálně pracuje se zvukovou složkou? Ve výsledku výtečná rekonstrukce, já ovšem hledám tak trochu něco jiného. (05.08.2017)

Těšil jsem se na dobrý válečný film, dostal jsem něco ještě lepšího. Dunkerk je totiž především velmi mazaný válečný film, vyprávěný stylem, který z už tak napínavého příběhu dělá ještě napínavější a od začátku do konce velmi vypjatou podívanou. Je ambiciózní a působivý a přitom není tak zbytečně nafoukaný jako třeba Interstellar. Také střídmá stopáž mu sluší. Melancholická nálada ve stylu Tenké červené linie se tu mísí s vyzněním Příliš vzdáleného mostu, každá epizoda má svůj smysl a divák má radost, když se střípky toho malého velkého dramatu jeden po druhém postupně skládají k sobě. Po nějakém čase se mi opravdu líbila i takřka nepřetržitě hrající a velmi netradiční hudba Hanse Zimmera. (19.07.2017)

Převeliká očekávání…byla naplněna! Dunkirk předvádí válečné peklo trochu jinak. Ale výborně. S výjimkou pilotů, kteří se snaží sestřelit každého nepřátelského letouna dřív, než shodí další smrtící bomby, nejde o válčení v pravém slova smyslu…to, co zoufale prchající angličtí vojáci svádí, je boj o holý život. A je jedno, zda zrovna utíkají z obklíčeného města, stojí (jateční) fronty na pláži, marně se snaží ve vodě připlavat k pevnému, nepotápějícímu se a hořícím olejem neobklopeného bodu či se tlačí ve stísněných lodích. Ty jsou zde maximálně symbolické; představují svobodu, přežití, na druhé straně ale také uvěznění a smrt. A zdejší výtky na odosobnění? Se mnou to po emocionální stránce házelo pořádně. A nemusel jsem toho o hlavních hrdinech moc vědět (no dobře, uznávám, o Murphyho postavě bych snesl kapánek víc informací). A dojemný konec…či vlastně začátek? U žádného z 8 mnou viděných Nolanových filmů jsem s hodnocením neklesl pod 4*, ale teprve potřetí to bude plná palba. Snad i to vypovídá něco o kvalitě tohoto snímku. (01.01.2018)

Nolan je zpátky, ale tentokrát mi příliš radost neudělal. Vybrat si válečný film a natočit jej s ratingem PG13 je pro mě velké mínus, po masakru u Hacksaw Ridge je tohle hodně umírněné a čisté, chyběla mi špinavost, roztrhaná těla, řev a vnitřnosti, místo toho dostáváme tikot hodin, lodě a stíhačky. Celkem mi vadilo, že zde není vyloženě žádný hlavní hrdina ani žádný záporák, což je pro mě zásadní věc, která u žádného filmu nesmí chybět a emocionálně mě to nechalo absolutně chladným, ale abych jen nekritizoval musím pochválit skvělou audiovizuální stránku, kde nájezdy stíháček měly své kouzlo, kde exceloval výborný Tom Hardy, Zimmerova hudba příjemně podporovala atmosféru a záběry na širé moře či potopené lodě byly oku lahodící. Plusem jest i rychlé tempo, kde se nečeká dlouho na věc, ale chyběla mi zde nějaká výraznější scéna, kterou bych si v budoucnu chtěl pustit znova. Mám to tak půl na půl, do další projekce se nehrnu.70% (26.07.2017)