Barbar Conan

Film se mohl udělat tak o půl hodiny kratší a některé scény by nebyly tak zdlouhavé. Souboje mohly být propracovanější, hlavně ten souboj s hadem. Ten se dal udělat o hodně lépe. Conan se nakonec dočkal své pomsty a mě utvrdil v to, že na svou dobu byl film na vysoké úrovni, což tomu také hodně napomohla skvělá hudba. (04.07.2011)

Když mě krátce po revoluci nalákal bratranec do kina, nadšeně onanující... pardon - opěvující úchvatnost "Barbara Conana", odcházela jsem z filmu poněkud rozpačitá. Byla to sice výpravná fantasy, mávalo se tam mečem, stříkala krev, kouzlilo se, nechyběl uhrančivý padouch a různé obludné potvory - hlavně Arnold, jeden z dávných smrtelných hříchů mého vkusu, jenže zároveň to celé bylo tak nějak divné a jiné, než knížky pana Howarda, tehdejšího literárního guru pubertální Phobie. Ale ta hudba, týýý kráááso, ta hudba! Basil Poledouris pozvedl fantasy béčko na vyšší level. Čím jsem starší, tím trapněji se cítím při toporných "hereckých" kreacích mistra Universe (pravda, tady byl ten konstantně yntelygentňý výraz nejspíš žádoucí), tím odpudivější mi přijde jeho přemrštěně se boulící svalstvo a stále méně toho v příběhu nacházím, co by mě oslovovalo. Jen jedna složka filmu zůstává naprosto geniální: soundtrack si můžu pustit kdykoliv a pokaždé mě spolehlivě dostane, zaplaví heroickými emocemi, až mám pocit, že bych zvládla vzpírat železniční vagóny (i s nákladem samozřejmě) a ještě s nimi laškovně žonglovat! Za tu hudbu jedna poctivá hvězda nahoru. 70% (13.11.2012)

K mým nejoblíbenějším filmovým fantasy se Conan nezařadil, ale jsem nucena uznat, že se nad lavinou braku, která se tímhle žánrem valí, tyčí jako Matterhorn nad Polabskou nížinou, má hutnou atmosféru, může se pochlubit vynikající Poledourisovou hudbou, Arnoldem v nejlepší formě, náležitě hnusáckým J.E. Jonesem a Maxem von Sydowem ještě předtím, než se propadl do hereckého bahna v Králi Galů, a navíc dokazuje, že se fantasy dá natočit bez draků, hord skřetů, moudra pronášejících elfů a harantů zachraňujících svět. Což rozhodně není málo. (30.08.2007)

S časovým odstupem musím uznat, že v rámci filmové hrdinské fantasy se jedná o výjimečný snímek. Svět R.E.Howarda není snadno převoditelný na filmové plátno. To, co funguje v textu, často selhává v obraze. A Howard je velice dobrý a poutavý vypravěč, který dokáže svým příběhům dát nejen napětí, mystiku a tajemno, ale díky nespoutané fantazii umí barvitě vylíčit jak rozsáhlé džungle a zapomenuté chrámy, tak mizející města a krajiny temných kněží, démonů a bytostí z největších hlubin země a dávných věků. Naprosto úchvatné jsou pro mne dvě scény - úvodní s vypleněním vesnice ( příjezd válečníků lesem v dobrovodu famózní hymnické hudby Basila Poledourise) a zabitím Conanovy matky, a pak scéna palácových orgií s rovněž úžasným hudebním doprovodem. O herectví A.Schwarzenneggera nemá cenu se z rozepisovat, jelikož hercem prostě není. Jak napsala dobová kritika - střídá dva výrazy tváře - naštvaný a zkřiveně radostný, na tuhle roli se ovšem hodí skvěle. Naopak mrazivé herectví J.E.Jonese ( Thulsa) je omračující a bezchybné. Jednomu se chce věřit, že dokáže opravdu vraždit pohledem... (23.08.2010)

Pamätám si, že ako puberťáka ma strašne sklamalo, že to nebola avizovaná fantasy. Pripomínalo mi to skôr historický triler. Až s odstupom rokov som pochopil, že je to naozaj fantasy, len proste aj tento žáner má viacero odtieňov (tak, ako horor). Toto skrátka nie je Willow, ale skôr (kvázi?)realistický  Excalibur. Alebo ako keby Willowa režíroval Lynch a produkoval Cronenberg, ehm. Vyložene rozprávkových motívov je tu pramálo a ešte menej (plaz, čarodejnica). Ale nevadí to. Na Barbarovi Conanovi je poznať, že za ním stál šialený producent Dino De Laurentiis, jeden z najbrutálnejších režisérov John Milius (ktorý sa s tým na pľace skutočne nes*al, ako si môžete prečítať v autobiografii Arnolda Schwarzeneggera Total Recall) a ostrý, riadne drsný scenárista Oliver Stone. Obsadenie Arnolda bolo otázne, sám De Laurentiis proti nemu zbrojil, ale Milius si bol Rakúskym Dubom natoľko istý, že dal jasne najavo, že ak nebude po jeho, bude fakt, fakt zlý. Nakoniec sa z Conana stala po T-800 jeho najvýdatnejšia postava. Bohužiaľ si ju zopakoval v extra mizernej dvojke (ktorá vyzerala presne tak, ako by vyzerala jednotka, ak by ju robili blbci a nie Milius so Stonem) a čosi podobné, hoci oficiálne nešlo priamo o Conana, stvárnil v mimoriadne obludnej Červenej Sonji, oproti ktorej aj úbohá dvojka vyzerala super. Kvalitným protihráčom je Arniemu v kultovej jednotke nielen dokonale dominantný James Earl Jones, ale i bombastická hudba Basila Poledourisa, brutálne akčné scény a, prekvapivo, i sex a humor (ťava). Objektívne treba dodať, že s literárnou predlohou R.E. Howarda takto stvárnený Conan nemá prakticky nič spoločné (azda až na svaly a špičkové bojové schopnosti), ale tipujem, že to ani nikoho príliš nezaujíma. Legendárna scéna s ukrižovaním a pojedaním supa má základ v marveláckom conanovskom komikse Roya Thomasa z polovice 7O. rokov (v češtine vyšiel v r. 2000 vo vydavateľstve Barlow Comics). (31.10.2004)