Coco

Mexiko, záhrobí, písničky. A ještě sympatické poselství. No, zajímavé spojení. Na druhou stranu animované filmy dnes svedou díky moderním technologiím zázraky, pokud navíc tvůrci přidají promyšlený příběh, dá se očekávat velká událost. Coco něco takového splňuje. Malý Miguel má sen. Chce se stát muzikantem a na svátek Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, se koná soutěž pro hudebníky. Jeho rodina staví oltáře s fotografiemi mrtvých, zdobí si domy a chodí k hrobům, o hudbě nechce ani slyšet. Protože slavný pradědeček-muzikant kdysi opustil babi Coco, takže kytara a zpěv mají v rodině špatnou pověst. Hoch si ovšem postaví hlavu, čmajzne kytaru mrtvého a ocitá se kvůli prokletí ve světě mrtvých. Před divákem se tak prolínají světy, které jinak paralelně existují vedle sebe. A je to moc fajn sledovat. Na koho si totiž živí stále pamatují, ten ještě v onom druhém světě doopravdy nezemřel. Nechybí patos a kýč, ovšem celé je to zabalené do velmi povedené slupky s vtipnými dialogy, občasným černým humorem a nápaditými situacemi. Výsledek udrží pozornost dětí i jejich rodičů. Například jako u vydařeného animáku V hlavě jde o vyzrálý kousek, kterému úspěch jen a jen přeju. (05.12.2018)

Opět jsem si potvrdil, proč se vyhýbám těmhle animákůk (nejen) od Pixaru - prostě mi to nic neříká. Ta animace zde je sice něco neuvěřitelně překrásného, podobně jako se mi líbil původní anglický dabing a soundtrack, ale po stránce děje mi to přišlo tak strašně klišoidní a rodinně krotké, že mě to skoro unudilo k smrti. Chápu lidi, kteří se touhle animovanou produkcí nechají okouzlit a dostane to z nich maximální emoce, ale mě to takřka dokonale minulo - bohužel. Možná i proto, že se mi tam strašně vnucovalo srovnání s Mrtvou nevěstou Tima Burtona, kterou bezvýhradně zbožňuji a která mi ve srovnání s Coco přijde lepší ve všech myslitelných ohledech. (11.02.2021)

„Coco” vôbec nie je ani hlavná postava, ba ani vedľajšia, a pritom je neoddeliteľnou súčasťou animovaného, počítačového spracovania, veď i samotný názov snímku, na ňu odkazuje. Ako to vlastne teda je ? Väčšinou hrá „druhé husle” , a pritom je tak strašne dôležitá. K tomu sa ešte postupne dostanem. Coco je už v podstate prababkou na dôchodku, a to v extra pokročilom veku, keď malý chico Miguel je jej pravnukom. Patrí sa načrtnúť, že sme kompletne v Mexiku, kde sa schyľuje už k povestným "Dušičkám" , ale zatiaľ, čo sa u nás slávia v takom komornom, TICHOM duchu, so samými kvetmi a sviečkami, u nich sa Sviatok » Día de los muertos « (Deň mŕtvych), nesie v úplne opačnom význame, t. j. jeden príklad za všetky - hodovanie na cintorínoch a cetera, príde vám to následne, celé pomerne, dosť absurdné a bizarné, či trebárs čudesné ? Tak, to ste na správnej adrese, alebo ešte iba na samom začiatku, čo bude ďalej. Ak ste takýmto čudáckym zvykom čoraz viac naklonení, tak, nech sa páči, ale dopredu vás musím varovať, že vám bude tuhnúť krv v žilách, teda, aspoň mne, určite áno. Chlapec inak leští topánky, túži sa stať vychýreným muzikantom, ako jeho slávny prapradedo, je z generácie obuvníckej rodiny, no, tí o tomto nápade ani počuť, a preto mu i babka gitaru rozmláti na franforce ! Neznášajú hudbu, no, majú na to dôvod. Akýmsi zázračným spôsobom sa chlapčisko zrazu dostáva do ríše mŕtvych, kde musí vyhľadať svojho zosnulého príbuzného, aby mu udelil "požehnanie" , inak ostane už navždy medzi týmito kostlivcami !!! _ Trošku pritiahnuté za vlasy, čo poviete, že tento scenár poriadnych výmyselníkov Unkricha s Molinom, ktorí sú zároveň i režisérmi/spolurežisér, je ako z filmu Mŕtva nevesta Tima Burtona ? Pixar očividne zahral na mexickú notu, ale bohužiaľ súčasne s tým, že si rozladili struny, a tak je ich hranie tým pádom - rozladené i rozporuplné z pozície diváka ? „Digitálnu drinu” i napriek tomu neocením, pretože už samotná myšlienka mi príde, ako zo zlého sna. Bez vážnej ujmy na zdraví som absolvoval celú Coco, pričom mali po ruke aj nadštandardné/štandardné „eso v rukáve” , čím sa hodnotenie vyšplhalo na solídnych 60 %, nič viac, ani nič menej, je to konštantné, nemenné, trvalé, už stačí iba urobiť pevný zvar ! (09.04.2020)

Pixar zase zaválel a tentokrát odeslal diváka rovnou do světa mrtvých. Coco je neuvěřitelně zábavná a hravá komedie, která se ale některými svými prvky mnohdy na míle vzdaluje dětským ideálům a představám. Díky tomu se nejedná jen o pestrobarevnou rozhašteřenou blbinku pro nejmenší, ale i o film s poselstvím a přesahem pro dospělé. Svět duchů je vyobrazen neskutečně detailně, s funkčními zákonitostmi jeho existence a díky zasazení do Mexika ve svátek mrtvých nabývá až mýtických rozměrů. Film se sice nevyhne kýči a ždímání emocí, na to už jsem ovšem u Pixaru zvyklej, takže i když se mi tradičně nezamlouval soundtrack Michaela Giacchina a příběh není kdovíjak objevnej, zasluhuje Coco plnej počet! (12.02.2018)

Pixar mě zase dokázal dojmout až k slzám. Povedlo se mu to s Toy Story 3, Wall-E, V hlavě, ale závěr Coco byl pro mě zatím snad nejintezivnější. Scénář je sice předvídatelný a někde za polovinou je chvilku hluché místo, kde je zápletka zbytečně natahovaná, ale finále je dechberoucí a samotný svět mrtvých je dokonale promyšlený. (15.01.2018)